4/2011

Editorial

  • Při sazbě tohoto čísla jsem narazil na docela zábavnou věc. Zase se po dlouhé době vynořila potřeba vytisknout znak, který připomíná dva zkřížený meče. Omlouvám se, musel jsem si vypůjčit vtípek od komiků Šimka a Grossmana. I když oni tím mysleli úplně něco jiného a skoro by se dalo říci mnohem praktičtějšího. A nebo ne. To je právě ono. Víte, v notách můžete zahrát dle zápisu tón f. A když před něj umístíte tento znak budete muset zahrát tón g. Asi si někteří z vás, řeknou k čemu to je, ef je ef a gé je gé, ne? Nebo už tušíte, o který znak jde? Dvojkřížek. Jo, hraji fisis, ale slyším g. Je přeci jasné, že hudební teorie není na žádné škole ani trochu oblíbená a argument, že Beatles taky neznali noty, a kam to dotáhli, je poněkud fousatý. Ale platí dodnes. Určitě mi dáte za pravdu, že často vznikne dobrá hudba a teprve poté se s tím snaží teorie nějak vyrovnat. Brouci jsou toho zářným příkladem. Pokud vás tedy trochu zajímá, zdali má dvojkřížek - co dvojkřížek, teorie zná i trojkřížek - své místo na slunci, zkuste ho v Muzikusu najít a podívat se, proč je dobré ho někde použít.

    V minulém čísle jsme přinesli článek o Jiřím Schelingerovi. Nebyli jsme jediní, článků vyšlo povícero, a tak bych tady těžko mohl napsat něco, co jste ještě nečetli. Od jeho narozeni letos uplynulo šedesát let a od jeho tragické smrti třicet. O tom, že jeho zpěv a písničky žijí dále, jsem se přesvědčil na koncertě v pražském klubu Retro Music. Byl nacvaknutý skoro až po strop. Kapela bráchy Milana s jeho písničkami funguje, i když někdo může mít výhrady k tomu, že je to revival. Ale tady přeci jen jde trochu o něco jiného a Milanova barva hlasu nikoho nenechá na pochybách. Snad i proto, ale asi hlavně pro jasnou nadčasovost písniček byla atmosféra koncertu skvělá. Tehdy i navzdory režimu, který téhle muzice rozhodně nepřál, se kola rock-and-rollu otáčela tím správným směrem. Člověku to docvakne, až když slyší jednu pecku za druhou a najednou přesně ví, kde jsou brejky na bicí, a texty celých slok se vynořují z paměti, o refrénech nemluvě. Vynoří se samozřejmě myšlenka, co by, kdyby... ale tak to nefunguje. Kolik asi muzikantů se na Jirkových peckách naučilo základy rockového slabikáře...

    Elektronické vydání
Default User Picture
Petr Škuta, 22. 3. 2011

Články v tomto čísle