2/2009

Editorial

  • Posezení v rockovém klubu před koncertem mohlo probíhat poklidně a zcela podle pravidel. Na stole stálo několik štuců staráče (v kuloárech se praví, že už se dá i pít :-), debata plynula v zajetých kolejích muzikantské pračky a i řešiči si přišli na své. Zvukovka patřičně proplachovala bubínky stolovníků. Jenže po chvíli všem došlo, že jeden spolustolovník se tak nějak nebaví… Když už kradmé pohledy na nebaviče začínaly debatu přerušovat, nedalo se nic dělat a buben pračky se zastavil… „Proč se nebavíš?“

    „Víte, kluci, vůbec vám nerozumím, ani slovo!“ Vysvětlení bylo nasnadě, jeho koníčkem bylo IT (rozuměj „ajtý“). Strhlo se vášnivé vysvětlování, co je co. Lítaly pojmy jako procáky, drajvy, beglajty, bajty, fílingy… no prostě babylón. Ale stejně, řekněte, dá se zapojit do muzikantské debaty aniž… … jasně, stačí se s vědoucím pohledem v dál zamyslet a prohlásit: „Kluci, to všechno je pravda, hraje vám to pěkně, ale lampa je lampa.“ Buben zase mohl jet na plné obrátky a jen občas se ozvalo: … jojo, lampa je lampa.“ Když kytarista vyndá kytaru z gig bagu, a přesto je futrál těžší než kytara sama, tak to může způsobit jedině Cry Baby… a věřte ta pastička je snad důležitější než sama kytara. Určitě vás v půlce sóla občas poleje horko, jste na vrcholu hmatníku… … ale jak se zase dostat dolů? Nevadí: „Když nevím, stačí si šlápnout a…“ Jenže bacha na to. Někteří kvákají pořád, lampa nelampa. Koukněte, ten stack na pódiu, co stojí bokem. Bude to asi maršál, ale ten zvuk… pračka se vesele otáčí… „… vždyť ty máš taky maršála a hraje ti to docela dobře!“ Nešlo si nevzpomenout na památnou hlášku Marcuse Demla, při jeho workshopu na veletrhu, kdy zdůrazňoval jak moc je důležité pro osobitost a výraz ohýbání tónů: „… všichni kytaristi tahají, jen Vai netahá.“ Ale to už si pozornost vynutil hudební soubor na pódiu patřičnou dávkou decibelů a jal se jemně lechtat bránici a ušní bubínky. I když zpěvák trošičku po prvním songu zaváhal a malinko se zamotal do příběhu o havranovi. … pračka se hned nechala slyšet: „Miluju příběhy bez pointy.“ No, kdyby vám tyhle řádky připadaly tak trochu… tak vězte: „Lampa je prostě lampa.“

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 27. 1. 2009

Články v tomto čísle