Po elektroakustických klávesových nástrojích se ve třináctém dílu dostáváme k syntezátorům. Aranžér si všímá jejich jedinečných rejstříků, poskytne tipy, jak je využívat ve skladbách. Zvukař rozebere, jak zvuky technicky vznikají, a poradí jak je upravovat k obrazu svému.
Aranžér
Pila, sinus, čtverec a šum
Zapamatujme si, že oscilátor v nástroji generuje čtyři hlavní typy signálu: pilový - saw (s plně zastoupeným spektrem vyšších harmonických), sinusový - sinus (ve spektru se naopak nachází jediný harmonický), čtvercový - square (v spektru se vyskytují pouze liché harmonické) a šumový - noise (spektrum je kompletně pokryto šumovou-hlukovou složkou) - viz Obr. 1: Čtyři základní signály.
Tyto čtyři druhy vln jsou podstatné pro výchozí barvu, ale rovněž pro modulace, jimiž může být základní signál dále různě přetvářen.
Protikladné barvy
Syntezátory nabízejí velice širokou škálu barev, která není zcela jednotně tříděna a ve které si musí skladatel udělat částečně vlastní řád. Jedním se základních kritérií může být polarita ostrý - hebký témbr.
Pila je průrazná - pilový signál je typický plně zastoupeným počtem vyšších harmonických. Ostrý témbr tak dominantně zasytí nad svým fundamentem pásma od 3. po 4. oktávu. Bude tam maskovat slabší alikvoty jemnějších nástrojů - viz Obr. 2: Hustota harmonických tónů.
Pravidlo 1: Průrazné pilové zvuky, podobně jako např. zkreslené, vyzní perfektně v jednohlasých sólových pasážích, nemusí však být zcela nejvhodnější pro akordy, a to především pro tradiční terciovou harmonii, natož harmonii zahuštěnou.
Proto pilové rejstříky navíc např. s dalšími ostrými příměsemi (spojitými spektry) našly své užití v riffech - dvojzvucích s paralelními kvintami či kvartami, kde je dvojzvuk ještě dostatečně čitelný. Potřebujeme-li přesto podobný rejstřík využít v akordech, pomožme si následující stylizací.
Tip 1: Pokud rozepisujeme průrazný zvuk do akordů, využijme širokou harmonii a dodržujme mezi tóny v akordu vzdálenost jedné až dvou oktáv - viz Obr. 3: Široká harmonie. Částečně tak od sebe oddělíme kritická (od 3. po 5. oktávu) alikvotní pásma základových tónů, sytě prostoupená vyššími harmonickými.
Tip 2: Při použití ostrých zvuků v úzké harmonii se maskování slabšího okolí vyhneme, když průrazné tóny napíšeme v krátkých hodnotách nebo krátké artikulaci (staccato).
Podobnou zkušenost zaznamenali skladatelé píšící pro symfonický orchestr. V něm patří k nejhlasitějším i nejvíce maskujícím nástrojům skupina žesťů hrající v dynamice ff či fff. Aby nerušily dřeva a smyčce, často v plných akordech hrají pouze krátké noty, tzv. přiznávky.
Sinus je hebký - barva blížící se sinusu má minimálně zaplněné spektrum. Působí jakoby jemně až průhledně.
Pravidlo 2: Jemné zvuky jsou vhodné pro zadní plány i pro zahuštěnou harmonii. Svou úlohu sehrají hlavně při spojení s dalšími nástroji, kdy vytvářejí nové barvy.
Na druhé straně u těchto tónů hrozí, že budou snadno přebity a maskovány těmi ostřejšími. Existují samozřejmě rady, jak si pomoci.
Tip 3: Pokud se chceme vyhnout tomu, aby byl jemný tón maskován silnějším, nepřekrývejme jej i minimum jeho alikvotů jinými sytými zvuky. Barvu melodie hrané jemným rejstříkem posílíme zdvojením či ztrojením v oktávách. Čitelnost akordu v hebké barvě podpoříme, když jej stylizujeme do delších rytmických hodnot a roztáhneme do širokého sterea (občas se v pauzách ostrých zvuků připomenou).
Čtverec je středně průrazný, barvou blízký jednoplátkům - jde o témbr, který se sytostí blíží rejstříkům většiny akustických nástrojů. Středně syté barvy můžeme rovněž získat filtrováním pilových signálů. Takové zvuky tvoří širokou kombinační základnu. Jsou dostatečně barevné, při mírném zesílení se hodí pro pasáže sólové, při zeslabení pro pasáže doprovodné. Dobře se pojí a vytváření nové zajímavé barvy.
Tip 4: Středně syté zvuky budou čitelné i v úzké harmonii. Pokud chceme, aby je nezahltil průraznější rejstřík (pila, puls), nechme mezi ním odstup minimálně jedné až dvou oktáv.
Šum podobně jako činel nebo např. zvuk vodopádu dokáže téměř dokonale zastřít celé spektrum. Je vlastně mnohem důsledněji maskující než „zvukově ostrá pila“.
Uvědomme si, že různé druhy signálu mohou být v různých poměrech a v různém časovém pořadí společně míchány. Např. v začátku (fáze atack) může převládat pila, postupně (fáze sustain) se prolne v sinus a tón potom dozní (fáze release) šumem. Objevujeme tak nové originální syntetické rejstříky.
Zvukař
Témbr je vytvářen různými způsoby
Podívejme se na základní postupy, kterými jsou syntezátorové barvy vytvářeny:
Aditivně (součtově) - vygeneruje se větší množství jednoduchých signálů (sinus, trojúhelník) v poměrech harmonických a ty se pak sčítají (hammondky). Dnes se už téměř nepoužívá.
Substraktivně (rozdílově) - opačný postup. Jako zdroj se použije signál bohatý na vyšší harmonické (pila, obdélník, šum, sampl) a pomocí filtru se odřezávají jednotlivé části spektra (Roland JX8P, Korg Polysix, Ensoniq Mirage...). Jedná se o nejpoužívanější princip.
FM - frekvenční modulací harmonicky chudých signálů (sinus) vzniká obrovské a pestré spektrum vyšších harmonických (Yamaha DX7). Zvukově jedinečný systém, který je bohužel pro nezkušeného příliš složitý.
Jinak - časem se vyvíjely i různé kombinace předchozích základních syntéz a vznikaly i některé další experimenty, které ale můžeme s klidem pominout.
Pokud nebudeme potřebovat zvuk zásadně měnit, může nám být jedno, jak je generován a co se uvnitř syntezátoru odehrává.
Vybíráme zvuky
Syntezátory dnes disponují velkými paměťmi pro ukládání rejstříků. Měli bychom tedy vědět, jaký charakter zvuku hledáme. Jinak je pravděpodobné, že se interpret v záplavě zvuků „utopí“, ztratí soudnost a nezřídka se stává, že se nechá unést „nádhernou“ barvou, která se ale do skladby vůbec nehodí, příliš na sebe upozorňuje a tím ruší.
Po ujasnění si, jaký charakter zvuku vlastně chceme, zúží se náš výběr přímo na konkrétní skupinu. Z ní je dobré hraním si s nahrávkou (bicími, basou a kytarou) vybrat ten, který plní námi nebo aranžérem požadovanou funkci. Například nekryje ostatní nástroje a vytváří jim opěrnou plochu. Nebo naopak se krásně „vyloupne“ z nahrávky díky své barvě.
Pravidlo: Je dobré vybrat rejstřík, který se v nahrávce prosazuje díky své barvě, nikoli díky hlasitosti. Jestliže part pořád neslyšíme, i když je dostatečně hlasitý, je tento rejstřík nevhodný a u finálního mixu se už moc nezachrání!
Upravujeme rejstříky
Dá se předpokládat, že přesně kýženou barvu nenajdeme. Pak máme dvě možnosti. Mávnout nad tím rukou a na obal CD napsat: „Sice výsledek zní špatně, ale zato jsme byli rychle hotovi.“ Třeba vám vaši posluchači zůstanou věrni. Druhou možností je pustit se do drobných úprav rejstříku. Proto se podívejme na základní moduly syntezátorů - viz Obr. 4: Základní schéma substraktivního syntezátoru. Schématické názvy vycházejí z dřevní doby syntezátorů
Někdy se setkáme s drobnými obměnami termínů(VCF-DCF, ADSR-Envelope), tím se ale nesmíme nechat zaskočit. Při vysvětlování funkce modulů putujme „chronologicky“ se signálem v útrobách nástroje.
VCO (napěťově řízený oscilátor)
Zde se generuje základní tón, jeho základní barva (pila, trojúhelník, obdélník, šum) a výška.
Tip: Pila je vhodná pro smyčce a žestě, trojúhelník pro flétny, obdélník pro plátkové nástroje a šum pro bicí nebo efekty.
VCF (napěťově řízený filtr)
V modulu se procházející signál ořezává o některé části spektra a tím se určuje výsledná barva zvuku. VCF může většinou pracovat v několika režimech, které jsou uvedeny na následujícím obrázku. V grafech představuje A-zesílení (hlasitost) a f-frekvenci (kmitočet) - viz Obr. 5: Režimy filtrů VCF.
Dolní propust (LPF) - propouští frekvence po F0 a nad ním je barva ořezána. Tímto způsobem lze docílit plných měkkých, kulatých a neostrých barev zvuku vhodných pro podkres, doprovod (Pad).
Horní propust (HPF) - propouští frekvence od F0 a pod ním je barva ořezána. Zvuk je tenký, ostrý, vhodný pro ostré rytmické staccatované party (spinet, clavinet).
Pásmová propust (Bell) - propouští kmitočty kolem kmitočtu F0 a vše ostatní je ořezáno. Takto lze docílit zvuků, které jsou středové s nasálním charakterem (hoboj, fagot, hammodky).
F0 - kmitočet, který určuje, odkud se kmitočty budou zesilovat nebo zeslabovat. Většinou se v syntetizátorech označuje jako CutOff.
Q, Resonance - je zesílení na kmitočtu F0. Pomocí ní se zdůrazňuje nasální (nosový) charakter zvuku (vhodný pro hammondky, hoboj, fagot).
Tip: Zvýšením Q a plynulou změnou CuttOff lze docílit wah-wah efektu.
Pravidlo: Čím více vyšších harmonických filtrem odřežeme, tím měkčího a kulatějšího zvuku dosáhneme. A naopak.
VCA (napěťově řízený zesilovač)
Modul definuje hlasitost zvuku. V kombinaci s ADSR určuje, jestli je zvuk perkusní (bicí, drnkací nástroje, piano) nebo stále znějící (flétna, smyčce, varhany). Dá se také použít pro efekt tremolo (v kombinaci s LFO).
Další dva moduly vyrábějí signály, jimiž lze předchozí moduly ovládat.
LFO (oscilátor nízkých frekvencí) - periodický modulační signál
S jeho pomocí lze vytvářet vibrato (modulací VCO), tremolo (modulací VCA) a wah-wah (modulací VCF). Lze také nastavit tvar signálu (pila, obdélník, sinus), rychlost (Freq, Speed) 0,1-20 Hz, zpoždění (Delay) a další parametry.
Pravidlo: LFO je prakticky stejný jako VCO, jen nevyrábí slyšitelné tóny ale modulační nízké frekvence.
ADSR (generátor obálky) - neperiodický modulační signál. Poněkud magický název vznikl z počátečních písmen jeho parametrů - viz Obr. 6: ADSR - Generátor obálky.
Attack (náběh) - čas, za nějž po stisku klávesy úroveň naběhne z nuly na plnou hodnotu.
Decay (pokles) - čas, za nějž následně úroveň klesne na hodnotu Sustain.
Sustain (výdrž) - hodnota, na niž úroveň poklesne za čas Decay. Na ní setrvává až do uvolnění klávesy.
Release (doběh) - čas, za nějž po uvolnění klávesy úroveň poklesne na nulu.
Pomocí vhodného nastavení jednotlivých parametrů lze vytvářet obálky různých tvarů. Generátor ADSR se nejčastěji používá pro zesilovač VCA (hlasitost je závislá na držení klávesy), kdy ovlivňujeme dynamický průběh tónu v čase. Obálku ADSR jde rovněž aplikovat na filtr VCF (změna barvy) nebo oscilátor VCO (gliss). Typické dynamické průběhy známých nástrojů uvádíme na Obr. 7: Některé příklady nastavení ADSR.
Příště se podíváme na zoubek samplerům.
