Základy z hudební nauky v otázkách a odpovědích. Téma č.5: tempo, dynamika, přednes

Dnes si přiblížíme problematiku tempa, dynamiky a akcentu.

Co je to tempo?

To je vlastně rychlost, kterou je skladba zahrána. V klasickém notovém zápisu se setkáš s italskými názvy, jež se vžily pro označení tempa a víceméně přibližně udávají rychlost skladby, popřípadě její zpomalování či zrychlování.

Takže to jsou ty termíny jako andante, moderato, allegretto a tak?

Ano. K těmto základním názvům existují upřesňující výrazy a celá plejáda označení způsobů nálady a přednesu hry. Nám bude stačit orientovat se v těch elementárních pojmenováních, které máš uvedené v tabulce. Měli bychom se ale také orientovat i v označení základních stupňů síly přednesu hudby, v tzv. dynamických znaménkách.

Takže hrát dynamicky znamená střídat sílu, hlasitost, zeslabovat či zesilovat a tak podobně? Nehrát strojově pořád stejně silně?

Přesně tak. K dynamice tím pádem patří nejen grafické značky (viz příklad), vztahující se v tomto případě k většímu notovému celku, ale i akcenty.

To je vlastně přízvuk...

Řekněme spíše, že jde o zdůraznění jednoho tónu či akordu a to výrazným zesílením v poměru k ostatním notám a celkové úrovně hlasitosti skladby. Nejběžnější označení máš v příloze, pro kytaru se vžila i další označení různého stupně akcentu. Klasické názvosloví zná odstupňování míry přízvuku, ale to by bylo zcela zbytečné uvádět - jde o to, že se občas setkáš i s tzv. kombinovanými značeními, které určují, zda ten určitý akcent máš zahrát krátce, dlouze, ostře atd. Většinou se ale v těchto notových materiálech musíš řídit stejně podle legendy, která je často různorodá.

obr.