Základy z hudební nauky v otázkách a odpovědích - Téma č.11: Další témata (2. díl) - hudební formy
Dnes se lehce dotkneme hudebních forem, tématu, které nám doplní další kamínek do mozaiky samých základů hudební teorie.
Netýká se to spíše klasické hudby?
Stejně jako u předchozích poznatků, se tě tedy musím zeptat - co by se asi tak dalo z toho, co jsme si už řekli, vyjmout a zahodit to jako dnes nepotřebné? No vidíš. Takže odpověď na tvou otázku - netýká se to jen klasické hudby. Samozřejmě, nechci se zde zmiňovat o takových prvcích, které jsou opravdu typické spíše pro klasiku. Raději se zaměřme na základní prvky hudební formy.
A těmi jsou?
Jsou dva, motiv a téma. Motiv je linka tónů, tvořících více či méně uzavřený celek. Téma je rozsáhlejší, je tvořeno výraznou melodií, která se může nést celou skladbou.
Takže téma se může skládat i z několika motivů.
Ano. Vezmi si to třeba na příkladech riffů, uváděných v seriálu 50 riffů, které si měl zahrát každý kytarista. Některé ukázky jsou přímo učebnicové. My se zde ale zmíníme spíše o možných způsobech práce s tématem či motivem. Můžeme ho třeba opakovat.
Může se přitom něco měnit?
Jistě, třeba dynamika, částečně i rytmus či sama melodie. Změny ale nesmí narušit původní záměr melodie.
Dalším způsobem je?
Variace. Tam už hodně záleží i na samém interpretovi, mohou se přidat různé ozdoby nebo naopak tóny vynechat. Následuje inverze, což je převrat tématu.
To se může využít i při psaní druhých hlasů.
Proč ne? Dalším častým způsobem práce s tématem je jeho augmentace čili zdvoj či ztrojnásobení délek not nebo naopak diminuce.
Zkrácení délek not na polovinu.
Obvykle. Téma se může také rozšířit či zkrátit, můžeme ho i rozdělit a zpracovat jen jeho část.