Uvádění jazzových prvků do sólování pro rockové muzikanty 11. díl
Zmenšené a zvětšené kvintakordy
Po několika měsících popisování septakordů jsme se v posledních dvou článcích konečně dostali k příkladům užívání třítónových arpegií. Začali jsme poněkud netradičně kvartovými akordy a nyní se přesuneme k běžnějším arpeggiím, a to konkrétně ke kvintakordům. Nezačneme ovšem s obyčejnými mollovými a durovými kvintakordy, ale raději se dnes vrhneme na poněkud „jazzovější“ zvuk zmenšených a zvětšených kvintakordů.
Zmenšený kvintakord se skládá ze dvou malých tercií nad sebou a harmonicky většinou plní funkci průchozího akordu. Pokud ho ovšem jako arpeggio použijeme chytře, můžeme získat zajímavé alterace u dominantních septakodů, v kombinaci s harmonickou mollovou stupnicí napodobit styl Yngwie Malmsteena nebo harmonicky zahustit běžné bluesové sólování. V durové stupnici jej najdeme na sedmém stupni.
Cdim - 1, b3, b5 (C, Eb, Gb)Zde máme jednooktávové arpeggio:
A zde celohmatníkové:
Pravděpodobně nejběžnější prstoklad pro jednooktávové arpeggio tohoto kvintakordu bychom zahráli takto:
V této poloze už není problém pokrýt tímto rozkladem dvě oktávy.
Pouhým přidáním další malé tercie k tomuto akordu získáme perfektně symetrický zmenšený septakord.
Cdim7 - 1, b3, b5, bb7
Tímto se nám zjednoduší tvoření delších dvou a tříoktávových arpeggií.
Zmenšené akordy obecně - jak ve formě kvintakordu, tak septakordu - můžeme najít téměř v každém hudebním žánru. Jeho charakter je téměř všudypřítomný ve hře tak rozmanitých kytaristů, jako jsou Django Reindhartd a Yngwie Malmsteen. Tenzi nám dodává jak do soulových skladeb Otise Reddinga či Raye Charlese, tak do metalových riffů.
Zvětšený kvintakorddíky jeho nezvyklé zvukové charakteristice v rádiu zřejmě uslyšíme o něco méně než zmenšený. Skládá se ze dvou velkých tercií nad sebou a nejčastěji jej najdeme v jazzu, vážné či filmové hudbě. Do durové stupnice nám nikde sedět nebude - pokud ho do nějaké stupnice budeme chtít zasadit, budeme muset sáhnout buď do vod modů melodické moll nebo k umělým řadám, jako například k celotónové stupnici. I přesto se ovšem nejedná jen o „divný akord“ použitelný jen v jazzu nebo horrorovém filmu. Najít jej můžeme ve skladbách od tak odlišných kapel, jako jsou například The Beatles (jak už to tak bývá) a Iron Maiden.
Caug - 1, 3, #5 (C, E, G#)
Zde máme jak běžnější jednooktávový rozklad, tak krkolomnější dvouoktávový.
Při samotném vstřebávání těchto arpegií nám může být velkým pomocníkem jejich „symetričnost“. Symetrická stavba těchto akordů má za výsledek to, že u zvětšeného kvintakordu za použití třech tónů získáme tři různé akordy a v případě zmenšeného septakordu získáme čtyři různé akordy. Pokud si vezmeme akord Cdim7 - tedy C, Eb, Gb, A - tyto tóny nám zároveň vytvoří akordy Ebdim7 - tedy Eb, Gb, A, C- a Gbdim7 - tedy Gb, A, C, Eb- a Adim7 - tedy A, C, Eb, Gb
Jednoduše řečeno, akordy Cdim7, Ebdim7, Gbdim7 a Adim7 se skládají ze stejných tónů. Toto samozřejmě bude platit v každé tónině...To samé platí pro zvětšený kvintakord, tedy - Caug (C, E, G#)- Eaug (E, G#, C)- G#aug (G#, C, E)
Tyto tři akordy se opět skládají z těch samých tónů.
To bude z teoretického hlediska pro dnešek vše a příště už se podíváme na možnosti užitítohoto materiálu v kontextu rockových licků a postupů.
