Muzika a hluk k sobě neodmyslitelně patří. U „neelektrifikovaných“ nástrojů počínaje dechovkou a jejich trombóny až k symfonickému tělesu, které si hravě poradí se sto deseti decibely. Elektrifikace umožňuje zesílit či ztlumit nástroj na (téměř) libovolnou úroveň. Ale je tu kytara, kde to tak docela nejde. Protože, jak už napsal Luboš Andršt ve své legendární Kytarové škole, bez dostatečné hlasitosti to prostě nemá šťávu.
Na zkoušce bývá nejčastější řešením otočení komba do zdi či do podlahy, případně alespoň pootočení z osy, ve které stojí spoluhráči. Pak většinou následuje ztlumení zesilovače.
Během živého hraní či práce ve studiu už musí mít zvuk jasnou prioritu a chce to více práce. Bohužel jakékoliv zakrývání či obkládání tlumicím materiálem má negativní vliv na výsledný zvuk. Vhodným řešením mohou být paravany. Jsou postaveny kousek od aparátu a mezi ním a reproduktorem umístíme mikrofon. Ten tak přímo snímá zvuk z bedny a muzikanti jsou přitom od toho kraválu (alespoň částečně) odizolováni. Na živé hraní bývají z plexiskla. Díky tomu, že jsou průhledné, nepůsobí rušivě. Ve studiích bývají z tlumicích materiálů, kde průhlednost nehraje roli. Paravan je věc, kterou si může šikovný muzikant vyrobit doma, a ačkoliv jeho tlumící účinek není nijak závratně vysoký, jeho přítomnost rozhodně oceníme. Každý decibel dolů je totiž znát, nemluvě o přesleších na podiu.
Další možností je výkonová brzda - Power Brake, Power Soak. Jedná se o pasivní zařízení (nepotřebuje napájení), které se zapojuje mezi zesilovač a reproduktor (namísto drátu, který je spojuje). Brzda funguje tak, že „sežere“ část výkonu zesilovače. Ten tedy můžeme mít „nahulený“ na plné pecky, kdy je zkreslení nejlepší. Do bedny (reproduktoru) jde jen část výkonu; hrajeme tedy přijatelně hlasitě. Kolik z výkonu bude sežráno, lze u lepších brzd nastavit potenciometrem. U levnějších modelů je to pevně dáno či přepínáme mezi několika variantami. Před zakoupením brzdy bychom měli zkontrolovat, zda vyhovuje impedanci našeho zesilovače. Univerzálnější jsou ty, jež umožňují připojení k zesilovačům s větším rozsahem (4, 8 a 16 Ω). A kromě snížení hlasitosti nám brzda přináší další výhodu: Můžeme do ní připojit bednu či bedny o libovolné impedanci: 4, 8,16 nebo klidně třeba 2 či 32 Ω - je to jedno!
Tohle všechno má i své nevýhody: Zvuk zkrátka není takový, jako když nakopnutý zesilovač hraje rovnou do bedny. Pro lepší zvuk proto vyšší modely brzd nabízí možnost regulace pásem, které mají být ztlumené. Osobně mám zkušenost s Weber Mass 150, která má regulovatelné zvlášť basy a zvlášť středo-výšky. Z českých výrobců, kteří brzdy umí, jsem narazil třeba na HOT Amps Pavla Horkého nebo na Berserker Jakuba Leščišína.
V poslední době přichází výrobci aparátů s tím, že do svých hlaviček a kombíček brzdu rovnou zabudují, třeba Hughes & Kettner, VHT (nové čínské) a další. Bývá pak označována jako Power Soak, Silence Recording a podobně. Nápad je to určitě zajímavý, uvidíme, jak časem obstojí. Měl jsem zatím možnost vyzkoušet pouze u levnějších modelů zesilovačů a příliš mě to nepřesvědčilo. Takže důvěřuj, ale prověřuj.
Výkonová brzda je zase skvělá na doma nebo i na zkoušku. Určitě to za daných podmínek hraje slušně, ale pamatujme: Úplně stoprocentní to není, protože hlasitá kytara je prostě jen jedna!
