Spoustu mašinek nelze připojit do zásuvky, protože potřebují ke svému životu adaptér. Pokud se nám ten původní rozbije, čeká nás logická otázka: Tak který? Klíčové je určit potřebný výkon.
Napětí se udává ve voltech (V). Je to těch známých 230 voltů v zásuvce, nebo 9 voltů z adaptéru pro naše krabičky. Napětí je buď střídavé (značí se AC) nebo stejnosměrné (DC). U střídavého (třeba zásuvka nebo alternátor v autě) se polarita neustále mění, protože se vyrábí ve „střídavých“ generátorech - stroj, který se pořád točí (hydroelektrárna, Temelín). V naší síti se polarita mění padesátkrát za vteřinu, tedy 50 Hz.
U stejnosměrného polarita zůstává. Je zde důležité, abychom při připojování dodrželi polaritu: plus na plus (červený drát - oblíbený detail režisérů akčních filmů) a mínus na mínus (černý nebo modrý). Potenciálový spád zniká třeba elektrochemickou reakcí v autobaterii, monočlánek, nebo jej dává DC adaptér. Ten zmenší a usměrní střídavé napětí ze zásuvky.
Proud sám o sobě neexistuje. Objeví se teprve tehdy, když připojíme ke zdroji napětí nějaký spotřebič. Udává se v ampérech (A) nebo v miliampérech (mA), což je tisícina ampéru. Velikost proudu snadno určíme z Ohmova zákona: proud = napětí/odpor spotřebiče v ohmech (Ω).
Výkon není nic jiného, než vynásobené napětí a proud. Udává se ve wattech (W). Zatímco napětí a proud existují, výkon je uměle zavedená veličina. Pro nás je dobrá pro dimenzování našeho zdroje. Shrneme to na příkladu:
Mějme 9V adaptér a k němu připojíme tři efekty: overdrive s odběrem 10 mA (tedy 0,01 A), delay s odběrem 550 mA (tedy 0,55 A) a konečně lampový OD s odběrem 1,1 A. Sečteme ampéry a dostaneme celkový odběr 1,66 A. To znamená, že potřebujeme devítivoltový adaptér (9 DC) o výkonu 15 W (9 V krát 1,66 A). Je dobré vybrat výkonnější zdroj alespoň o cca 20 %. Takže vybereme cca 20 W.
Dále musíme rozhodnout, jestli nám stačí obyčejný adaptér, anebo vezmeme nějaký „lepší“. Kvalitnější (a tedy i dražší) adaptéry dávají lépe vyhlazené napětí, jsou dokonaleji odrušené (nebrumí) a jsou „pevnější“. Jejich napětí tedy lépe drží stálou hodnotu bez ohledu na velikost zatížení (pokud hraji na klávesy nahlas, odběr je větší, než když hraju potichu).
Kvalitnější nebo obyčejný by mělo vycházet ze dvou parametrů: z ceny přístroje - pokud máme dražší zařízení, je lépe rovnou vzít „značkový“ a nic neřešit - a dále z využití.
Při napájení zařízení, jako jsou mix či efekty (podlahové krabičky nebo rackové efekty), které ovlivňují procházející zvuk, se můžeme často setkat s nepříjemným brumem. Ten obvykle pochází právě z nedokonale odrušeného zdroje. Nezbývá než nešetřit a jít do kvality. Mašinky jako samohrajky nebo tónové generátory na toto tolik netrpí a kvalitu zdroje lze snáze ošidit. Nicméně toto nijak nesouvisí se stíněním kabelu. Pro napájecí adaptéry vždy nestíněný, ale s barevně odlišenými drátky. Pozor, ne vše jede na stejnosměrné napětí. Můžeme se setkat i s mašinkami napájenými střídavým napětím, často třeba u Rocktronů (Intellifex jede na 9V AC).
Závěrem k podlahovým efektům: Obecně platí, že delaye či reverby žerou hodně, až stovky miliampérů. Kreslítka jako TS9 mají naopak malinkaté odběry v jednotkách miliampérů. Lampové efekty nebo ty větší, jako Pod či Eventide, jsou velkými „žrouty“ a berou i více než ampér (to už je fakt hodně). Pokud napájíme více efektů, vyplatí se adaptér s izolovanými výstupy (Smrčka, Power Brick, Voodoo Lab, ad.).
Nu a po zkušenostech s různými multi a single efekty si na závěr dovolím říct jednu životní pravdu: Nejvíc ze všech ale stejně žere manželka. Howgh.
