V minulých dílech jsme „vařili“ se zvukoměrem, dobu dozvuku jsme na stole už také měli. Tak co si teď dát k obědu něco konkrétnějšího?
Z pohledu prostorové akustiky je důležité rozlišovat, jak dobře v prostoru hraje hudba a jak dobře je rozumět mluvené řeči. Obě disciplíny se od sebe liší, každé vyhovuje něco jiného. Nejprve se podíváme na zoubek mluvenému slovu.
Nejlépe dosáhneme dobré srozumitelnosti, když k nám jde pouze zvuk vycházející přímo od řečníka, tzv. přímá zvuková vlna. To známe z přírody či fotbalového stadionu. Do uší nám neputují žádné odrazy, jenom řeč. Jenže: Je tu sice dobře rozumět, ale suchý zvuk bez odrazů nepůsobí příjemně.
Pokud se zvuk v místnosti odráží, slyšíme kromě přímé vlny i odrazy. Ty, pokud jdou těsně za sebou (jednotky až max. desítky milisekund), nevnímáme jako odrazy, ale jako jednolitou stěnu, tzv. difuzní pole, reverberation. Pokud nejsou moc silné a je jich málo, působí zvuk přirozeně.
Třetí možností je, pokud je difuzní pole velké (moc odrazů) a hlasitostí srovnatelné s přímou vlnou. Pak rozumíme leda tak starou belu. Klasikou jsou nádraží, betonová učebna nebo blbě navržená restaurace (beton, sklo). Zvuk se takzvaně rozmaže.
Aby bylo možné nějak kvantifikovat, jaká bude v daném prostoru srozumitelnost mluvené řeči, byly uměle vytvořeny různé indexy pro její měření. Jedním z nich je STI (speech transmission index, index přenosu řeči). Rozsah je mezi 0 až 1. Pokud nám software spočítá STI mezi 0,75 až 1, pak je srozumitelnost excelentní, v pásmu 0,6 až 0,75 je dobrá, naopak méně než 0,45 znamená hodně špatnou. Podle normy se řeč rozkládá v pásmu 125 Hz až 8 kHz, hlavní přenášená energie je mezi 300 až 3000 Hz. Je dobře zahrnout do měření celé pásmo. Nezapomínejme, že srozumitelnost snižuje také hluk okolí.
Měření provádíme specializovaným akustickým zdrojem, který má v sobě nahraný krátký řečový projev a ten opakovaně přehrává (ano, někdy je měření STI opravdu velká zábava, pokud tutéž větu slyšíte za den třeba dvěstěkrát). Analyzátor propojíme s počítačem a postupně jej umisťujeme do různých míst v auditoriu. Specializovaný software (třeba Dirac) nám pak vyplivne tabulku STI. Tento software mimo jiné zahrnuje analýzu změřeného zvuku v několika frekvenčních pásmech (většinou pro 125, 500, 1k, 2k, 4k a 8k), provádí korekce pro mužský i ženský hlas.
Následně je už na nás, jak se zjištěnou informací naložíme. S vysokým STI se stačí pochlubit. Ale nízké STI by nás (resp. majitele) mělo probudit k akci.
