Na úvod dnešního dílu se ještě lehce vrátíme k vedení úhozu správnou - střední - silou, kterou následně používáme při hře. Nejde přitom pouze o sílu, ale i o techniku samotného vedení úhozu. Viděl jsem za svou praxi (kromě mnoha jiných anomálií :-)) ladit některé hráče např. tak, že, zřejmě v rámci „úspory energie“, jednotlivé struny rozeznívali brnknutím prstů levé ruky (na běžně orientované - pravoruké - kytaře). Stanovme si, v rámci co nejlepšího výsledku, zásadu, že při ladění vždy vedeme úhoz stejnou - střední - silou jako při hře a rovněž tak i stejnou herní technikou.
Pokud tedy normálně hrajeme trsátkem, laďme taktéž trsátkem. Přičemž na údaj, který nám ukáže ladička, bychom měli reagovat a opakovat úhoz tak po cca jedné až dvou vteřinách. Všimněte si, co se stane, když velmi silně brkneme strunu (zejména z tenčí sady): Ladička nejdříve ukáže znatelné nadladění, které následně klesá. Jako „relevantní a správné“ ladění bychom tedy měli brát to, které nastane do maximálně několika málo sekund (nejlépe již zmíněné jedné až dvou) po středně silném úhozu. Ze svých letitých zkušeností vím, že co se týče správného fungování a ladění v kapele, je ideální, když ladička těsně po úhozu ukáže ihned správnou hodnotu, maximálně velmi krátce lehoulinké nadladění, načež pak ukazuje pokud možno přesně a po chvíli může údaj nepatrně klesnout pod tón. Pak bychom, tedy pokud bude nadále naše herní technika správná a náš nástroj seřízen, měli mít jakous takous jistotu, že naše ladění bude globálně v pořádku. Jak již bylo řečeno v minulých dílech, pokud jsme razantnější hráči a rádi „do toho praštíme“ nebo i více „mačkáme“, měli bychom se rozhodně vyhnout měkčím sadám strun, desítky (.010-.046) by pro nás, ve standardním ladění, měly být minimum.
Další zásadou pro dosažení co nejlepších výsledků při ladění, je držet kytaru ve svislé poloze - tak, jak hrajeme. To se týká zejména nástrojů s dvojzvratnou mechanikou Floyd Rose, tedy kdy rovnovážná (nulová) poloha ladění prázdných strun je tvořena silou, kterou táhne potah strun proti síle pružin táhnoucím obráceně (plovoucí nulový bod). Jistě jste si mnozí všimli, že pokud takový nástroj položíte „na záda“, změní se lehce ladění, protože zpravidla těžká mechanika Floyd Rose svojí váhou v této poloze kytary částečným převážením celkově ladění lehce nadzvedne.
Dvojzvratným pákovým mechanikám Floyd Rose, jejich nastavení a celkovému seřízení se budeme ještě nadále samostatně věnovat, neboť právě u nich je spousta záludností, které je třeba pochopit pro obecně dobré výsledky funkčnosti a o kterých ne každý uživatel a muzikant zcela ví a zná je. „Ne Floyd Rose“ nástroje sice ono „zádové nadzvednutí“ převážením dělají méně, ale přesto, laďme vždy ve svislé poloze (kytary), tedy plus mínus v té, ve které hrajeme. Na tomto místě opět připomínám správné seřízení a řádné utažení všech spojovacích šroubů, např. těch, kterými je přišroubován krk k tělu, měly by být opravdu napevno utaženy a jednotlivé části by se mezi sebou neměly vůbec pohybovat. Příště dále o problematice ladění.
