Kompozice a aranžování (2)
V tomto dílu navážeme na předchozí pojednání o aranžích. V minulém čísle jsme si povídali o tom, že při komponování a aranžování, bychom měli dbát jistých zásad. Měli bychom zvolit správné tempo, tak, aby dobře sedělo například zpěvákům ve frázování, atd. Dále je žádoucí znát instrumentaci (tzn. rozsahy a ladění nástrojů a jejich možnosti). Určení vhodného tempa je nutné už i kvůli tomu, aby se dobře zpíval text a bylo to hratelné, samozřejmě, že ve výsledku ho můžete v rámci dosažení lepšího celkového efektu v určitých nuancích měnit. Některé "laufy" jsou na dechové nástroje nehratelné. Dále bychom se měli zamyslet nad tím, kdo bude naši skladbu hrát. Je nezbytné udělat jednodušší aranže například pro první stupeň ZUŠ než pro konzervatoristy. V tomto čísle se budeme věnovat aranžování rytmiky, která dle mého názoru velmi ovlivňuje jak bude skladba působit na posluchače. Pokud byste chtěli dále aranžovat kytary, klávesy a dechy, držte se harmonie. Harmonizace je další hudební disciplínou a skladba se jí dá posunout jinam, stejně jako rytmem. Samozřejmě můžeme danou harmonii obohacovat průtahy, lomenými akordy, atd. (viz. Improvizace 1 a 2, a Kytara 1-4).
Rytmika
Bicí
Skladba Summertime byla napsána jako balada, která se hraje okolo tempa 90 bpm. Kdybychom ji chtěli zaranžovat trochu moderněji, můžeme například zvýšit tempo a více zrytmizovat, přeharmonizovat, atd. Původní melodie obsahuje převážně dlouhé tóny a zrychlením tempa zůstane melodie stále hratelná i zpívatelná. Kdybychom ji naopak chtěli zahrát o mnoho pomaleji, může se stát, že píseň dechaři ani zpěváci neudýchají.
Bicí set píšeme v klíči basovém. Basový klíč čteme jako notu o linku, nebo mezeru výš (viz hudební nauka první třídy). Například v houslovém klíči na místě e1 bude velký buben, v basovém pak čteme g1, na c2 bubínek (trochu se mezi bubeníky zavedl název "céčko", což je vlastně chyba, anžto čteme e a na e2 hi-hat (čili g2), atd.) Čtení not pro soupravu není stejné jako u melodických nástrojů, kdy nám basový klíč transponuje navíc noty o dvě oktávy níže, není-li uvedeno jinak. Pro základ nám postačí jednoduchý rytmus (př. 1). Kdybychom chtěli celou skladbu obohatit a posunout jemně do beatu, nebo funky, můžeme použít třeba rytmus z dalšího příkladu (př. 2). Možností je samozřejmě nepřeberné množství. Jednou z nich je také tzv. shuffle (šoupavý krok), což je vlastně swingové (skoro triolové) cítění. Skoro triolové proto, že se více jedná o akcentování druhé osminy, než přímo o triolu. Jde o to, že každá první osmina bude s tečkou a dobu nám pak doplní šestnáctina, nebo dvě osminy cítíme jako první a třetí notu z osminové trioly. Takový zápis však nemusíme nutně vypisovat, protože bychom se ve skladbě "utečkovali". Místo toho se píše rovný osminový, nebo šestnáctinový rytmus a nad partem je poznámka, že se jedná o shuffle. Případné a žádané triolové breaky ale vypisujeme. Způsobů je samozřejmě daleko více a příklady slouží pouze jako návod, kterého se můžete držet, ale který jde samozřejmě upravit a obohatit.
Basa
Píšeme-li basu, není na škodu kopírovat rytmus velkého bubnu. Je to nejstandardnější postup, který dodá groovu sílu. V aranžování basy můžeme použít i dvojzvuky. Je to efektní a doplňuje to pak více harmonii. V nízkých polohách ale nezní dvojzvuky dobře. Pokud je budeme chtít použít, je dobré začít např. od decimy. Dává nám základní tón a určující tercii durového, nebo mollového akordu. Bude-li skladba v e moll, tak malá decima je jako tercie přes oktávu, čili g. Ve skladbě Summertime máme začátek na Emi a Fmi. Jako základ bicích použijeme příklady 2 a 3. První takt bude z př. 2 a druhý z př. 3 (kompletně v př. 4). Basa může tedy kopírovat velký buben, přičemž můžeme použít stejně například slapového odtrhu v oktávě, nebo decimě na zdůraznění předražení malého bubnu. V druhém taktu přejde na off-beat (př. 5). Basa a bicí jsou dohromady zapsány v příkladu 7. Další možný způsob použití basy je tzv. walking bass (př. 6), což je tzv. kráčející bass. Kráčející proto, že rytmicky se opírá o stejné délky not, zpravidla čtvrťových, a melodicky neustále postupuje. Při jeho tvorbě je třeba znát církevní módy a harmonii jako takovou, nicméně úplně základně můžeme rozkládat jednotlivé akordy a do tóniky následujícího akordu jít z horního, nebo dolního půltónu. Chromatické kroky slouží v tomto případě jako průtahy k následujícím akordům. Kombinace shuffle funkových rytmů s jasnou druhou a čtvrtou na bubínku, a osminovým swingovým walkingem je velice atraktivní. Všeobecně platí pravidlo, že "pauzy hrají", u funku to platí speciálně. Vítek Beneš v průběhu semináře upozorňuje: "Říká se, že pauzy hrají. Nechte jinému nástroji prostor a nehrajte třeba několik dob a najděte si ten svůj prostor."
Případné dotazy můžete směrovat na studiomaster@wo.cz, nebo přímo na Rockové kurzy (kurzy.muzikus.cz). Případné dotazy zasílejte Vítu Benešovi na (home.tiscali.cz/vitbenes).
