Rockové klávesy XVII - workshop
Rockové finty
V tomto díle bych vám rád nabídl několik dvouručních technických cvičení, která zároveň mohou znít velmi efektně, pokud je zakomponujete do svých klávesových sól. Cvičení jsou uvedena v jedné tónině, zkuste si je ale procvičit ve všech dvanácti. Nejprve se pokuste co nejlépe pochopit, co se v jednotlivých příkladech děje. Poté zkuste změnit tóninu o kvintu výš a tímto způsobem projděte všech dvanáct tónin. Tento proces je klíčem k zvládnutí uvedených technických postupů. Záměrně neuvádím konkrétní prstoklady, protože bych rád, aby si každý hráč sám utvořil prstoklady vlastní. Tato cvičení jsou navíc z pohledu prstokladů poměrně jednoduchá, přestože jsou místy poněkud rychlá.
Příklad 1 Pentatonický skok
Až budete příště hrát pentatonický motiv, zkuste do něj zakomponovat „skok“. Dodáte tak do linky trochu prostoru a automaticky vytvoříte zajímavé kvartové intervaly. V prvních dvou taktech našeho pentatonického riffu v C moll (C, E♭, F, G, B♭, C) začneme sestupnou linku na E♭ a na naší cestě dolů přeskočíme následující tón, tedy C. Postupujeme po stupnici až k F a pak přeskočíme k tónu, který jsme dříve vynechali. Postup opakujeme, tedy opět přeskočíme tón, který se v sekvenci nachází jako druhý. Zapojte obě ruce, aby cvičení bylo „výživnější“. Ve třetím taktu přejdeme na kvartové intervaly postavené na tónech z dórské C (C, D, E♭, F, G, A, B♭, C) v triolách. Zkuste si tyto linky zahrát v kombinaci s akordy Cm7 a F7 nebo s ostinátním doprovodem v Cm.
Příklad 2 - Diatonický protipohyb
Tento příklad využívá lidové tóniny - C. Diatonické mollové septakordy se zde pohybují v opačném směru. První takt začíná rozkladem akordu Dm7. Pravá ruka začíná od C a jde dolů, zatímco levá začíná na D a jde nahoru. Arpeggia sestupují diatonicky tónině C, přičemž zachovávají stejný čtyřtónový motiv. Úkolem je být schopen takto hrát ve všech tóninách! Procvičujte si tyto dvouruční durové stupnice ve všech dvanácti tóninách tak, abyste měli opravdu jasno v tom, kam patří který tón. Takty 3 a 4 harmonizují stupnici C dur v terciích. Pravá ruka kopíruje pohyb levé. Začne o tercii výš a vytvoří tak hezkou harmonii.
Příklad 3
To „klikaté“ cvičení využívá symetrie zmenšené stupnice C (C, D♭, E♭, E, F#, G, A, B♭). Tento riff můžete použít v podstatě v libovolné tónině, protože se pohybuje v malých terciích, díky čemuž zní vždy poněkud disharmonicky. Nejlépe však funguje s ostinátním doprovodem v C. Osminová arpeggia jsou zde seskupena po pěti, což dodá lince na zajímavosti. Na konci druhého taktu přidáme jednu osminu navíc, takže rytmus skončí na první době taktu 3. V posledních dvou taktech jsme pouze opakovali pětitónový motiv, tentokrát bez pohybu v malých terciích. Pokud se chcete ještě více vytáhnout, zkuste hrát levou rukou o tercii níž nebo výš než pravou, čímž dosáhnete bláznivé harmonie.
Příklad 4
Tentokrát se zaměříme na rytmické seskupování tónů. Tím, že budeme tercie frázovat po čtyřech, vytvoříme dojem nového rytmu nad tím původním. To se nazývá metrická modulace. Všimněte si, jak se tři čtyřtónové fráze vejdou do jednoho taktu. První takt obsahuje variantu klesající, zatímco v druhém hrajeme stoupající. Akordy se opět pohybují v malých terciích a rozdělují tak oktávu na čtyři symetrické části. Pravá ruka se v malých terciích pohybuje v rámci mollové pentatoniky. Levá ruka hraje na poslední dobu každého motivu kvartový akcent, čímž dosáhneme rytmického kontrapunktu. V posledním taktu hrajeme rychlý šestnáctinový motiv v původním rytmu a poté spočineme na tónice.
Příklad 5 - Kvarty a kvinty
Tento příklad obsahuje opakující se motivy s harmonií, která se pohybuje v kvartách a kvintách. V prvním taktu hrajeme kvintakordové souzvuky s přidáním nóny, které se pohybují nad basovou linkou hranou o kvintu níže. Všimněte si, že tím, že hrajeme jednoduchý kvintakord nad jiným basovým tónem, získáme zajímavé harmonie - Gadd9/C nebo Cmaj13 v prvním taktu. Harmonie se během taktu pohybuje o kvartu vzhůru a poté o kvintu níže. Ve druhém taktu máme podobný nápad s triolami; bas je tentokrát celý tón nad tónikou každého akordu, čímž vznikají akordy typu 7sus4. Třetí takt je inspirován Keithem Emersonem a obsahuje arpeggio sus4 v kombinaci s basem, který je o kvartu níže než tónika, čímž vznikají pěkné mollové akordy typu 11. V posledním taktu pak skončíme na G v unisonu.