Nedávno jsem sledoval pár videí na chytrém a inspirativním kanálu YouTube 80/20 Drummer. V nich radí šikovný bubeník Nate Smith, jak se zlepšit ve hře na bicí, často velmi originálním způsobem. A o jednu jednoduchou, ale velmi důležitou myšlenku, která tvoří osnovu celeho jeho učení, bych se s vámi chtěl dnes podělit.
Stát se skvělým bubeníkem? Sen spousty hráčů. Někteří o tom jen mluví, někteří trochu cvičí, někteří se tomu oddají naprosto a cvičí třeba i osm hodin denně a některým se může stát, že ať cvičí, jak cvičí, pořád se i po několika letech moc nikam dál neposouvají. Myslím, že se s tímto problémem setkají spíše středně pokročilí bubeníci, kteří už mají zažitou celkem slušnou technickou úroveň. Ve zkušebně cvičí složité koordinace, prstovky, kombinace dvojek, střídavých úderů, paradiddlů, akcentů, ghost notes, snaží se zdokonalit v gospel chops a lineárních breacích, to všechno samozřejmě v různých přestaktových fórech... Ale i když tohle všechno poctivě, usilovně, denně cvičí, stejně pořád nezní jako ti top bubeníci. Pořád tomu něco chybí.
Vtip je v tom, že skvělý bubeník zní jako skvělý bubeník, i když zrovna žádný složitý pekla nehraje. Zní skvěle, protože hraje přesně, čitelně a srozumitelně. V každé chvíli ví, co dělá, a má svoje hraní pod kontrolou. Hraje muzikálně, dynamicky, hraje vhodně žánrově, hraje to, co jeho muzika v tu chvíli vyžaduje, má perfektní zvuk přesně pro danou kapelu a hraje spolu s ostatními hráči, které vnímá a se kterými hudebně komunikuje.
Mám pocit, že spousta bubeníků během koncertu čeká na pár míst, ve kterých mohou ukázat ten nový break, který se nedávno naučili, a upoceně doufají, že jim to vyjde. Jenže zbylých devadesát procent koncertu je stejně důležitých, často i důležitějších, i když se v nich třeba hraje „jednoduché bum-čvach“. Nehrajte pro další bubeníky, ale pro spoluhráče a posluchače. Ti často nepoznají, jak složitý rytmus hrajete, ale poznají, jestli šlape.
Až příště půjdete cvičit, zkuste těchto pár triků:
Nahrávejte se. Když si s odstupem poslechnete svůj vlastní zvuk, nejlépe si uvědomíte, co je třeba na vašem hraní zlepšovat. Často to není konkrétní technika, ale obecně přesné hraní, muzikálnost, dynamika. Improvizujte. Tady pozor, myslím tím kreativní improvizaci. Něco zahraju a musím to přesně zopakovat. To vás donutí si uvědomit, co vlastně hrajete, a mít svůj nástroj opravdu pod kontrolou.Hrajte si, ale soustřeďte se. Když člověk cvičí, měl by se plně soustředit a nemyslet na nakupování. Naopak při koncertě nemyslete na to, jaký break vás čeká, a na to, jak jste ho zahráli, když už je dávno pryč. Mnohem důležitější je komunikace spoluhráčů, energie a dobrý pocit z hraní. Když to bude bavit vás, jste na nejlepší cestě, aby to bavilo i publikum.
A hlavně, hra na bubny má být pořád stále hra, tak si užívejte hudbu a nic neřešte.
