Pódiové sestavy slavných kytaristů - Honza Kirk Běhunek
Kirk Běhunek, velikán instrumentálního artrockového stylu, patří mezi naše nejvýraznější kytarové mágy obecně, navíc známých i v zahraničí, a to nejen u muzikantských osobností včetně Doro Pesch (královna klasického německého heavy metalu), Blaze Bayleyho (zpěvák z Iron Maiden), Terryho Bozzia, T.M. Stevense (od Stevea Vaie), Limp Bizkit a dalších, ale i u světoznámých firem. Stal se mj. firemním hráčem firmy Ibanez (jeho tvář najdeme v katalozích třeba vedle Satrianiho či Vaie nebo Gilberta) a aparátů Mesa/Boogie a Laney (roku 1998 byl také tváří značky Rivera).
Ať už jako sólový umělec, tak i jako leader našlapaného power tria Seven produkuje hudbu širokého stylového zaměření osobitého feelingu a rozsáhlého pojetí skladby, od melodických věcí po náročné artrockové instrumentální kompozice, nemluvě o virtuózní technice hry (včetně použití smyčce a aku vrtačky). Je také vyhledávaným studiovým hráčem i pro naše nejvyšší hudební celebrity. Takže abych to shrnul - když vidíte hrát Kirka, tak vidíte současnou světovou instrumentální špičku.
Čeho si na své pódiové sestavě nejvíce ceníš? „Nejvíce si cením spolehlivosti, jednoduchosti a univerzálnosti. Nejde ani o to, jak drahý zesilovač či kytaru vlastníš, hrají ruce a zvuk máme každý v hlavě a je třeba si zvolit to, co je každému nejbližší.“
Používáš totéž ve studiu? „Ano. Používám ale také i Marshall 1959, DSL100, Laney GH100L, HDR HKB Signature. Vždy respektuji písničku, a to jaký zvuk se do ní hodí. Nebazíruji na typu ani značce zesilovače, ale spojení Marshalla a Boggie je naprosto super a je na většině mých nahrávek.“
A co akustiky? „Mám hodně elektrik a akustik, vše od Ibanezu. Ne jen proto, že jsem firemní hráč, ale i proto, že se mi líbí jejich zvu ka spolehlivost, ale i to, že jsou to velice univerzální nástroje. Mám ve sbírce i jiné nástroje, Line 6 atd. Baví mě experimentovat, hodně hraji na akustické kytary. Snažím se vše, co hraji na elektriku, zahrát i na akustiku - je známo, že co dobře zahraješ na akustiku, zahraješ pak lehce na cokoliv...“