Uvedená sestava pochází z období jeho působení v superkapele Cream, která produkovala syrový hard rock. Pro zajímavost a srovnání si můžeme uvést, na co hrál i v jiných obdobích. U Johna Mayalla a jeho Bluesbreakers to byl jeho proslulý Gibson Les Paul Standard z padesátých let a 45wattové kombo 1962 Marshall Bluesbreaker 2 x 12", kde dával přednost lampám KT66, které mu podle jeho slov vyhovovaly pro vytříbenější a čistější zvuk než EL34 či 6L6. V postcreamovském období u Blind Faith hrál zejména na Gibsona Firebirda a Fendera Showmana, s Derek & The Dominos přešel k Fenderům Stratocasterům s javorovým krkem a Fender Champ, v pozdější době mu Fender vyrobil signature nástroj se snímači Lace Sensor a vedle řady komb Fender hrál i na hlavu Soldano SLO100. V současné době se opět vrací ke klasice - komba Fender a Marshall Bluesbreaker.
Fuzzů a různých overdrive pedálů vystřídal opravdu hodně, ale u kvákadel vždy osciloval mezi dvěma značkami - Jim Dunlop a Vox. Nejlepší k zamyšlení se nad tónem by mohlo vést vaše srovnání této rubriky s některými předcházejícími díly při současném poslechu jakéhokoli alba Cream - nejlépe pak Wheels Of Fire. Aneb jak kdysi prohlásil Steve Howe: "Opravdový kytarista má tón v prstech. Pokud mu krabičky poslouží ke zdůraznění jeho tónu a feelingu, tak ať jich má třeba padesát. Pokud se ale za ně schovává, tak to není kytarista, ale technik..." Dodejme ještě, že v Cream si natahoval na své kytary struny Ernie Ball.
