No to bylo něco, když jsme dali na talíř gramofonu superalbum Kuře v hodinkách od Flamenga! A vůbec se nebojím toho označení superalbum - vždyť v minulých číslech jsme vyhodnotili anketu, kde hned ve dvou kategoriích právě toto album zvítězilo s obrovským náskokem. A není divu. Na svých přednáškách dávám k poslechu třeba Stále dál, kde je vynikající sólo. A je to sólo Pavla Fořta.
Fořt nepůsobil ale „jen“ v dnes už legendárním Flamengu. Spolupracoval s dalšími legendami, s Viktorem Sodomou, Evou Pilarovou, Mišíkovými Etc..., Helenou Vondráčkovou, Felixem Slováčkem, Karlem Černochem a dalšími, dlouho působil jako člen orchestru Ladislava Štaidla u Karla Gotta, do jeho seznamu osobností patří dále C & K Vocal, Marsyas, Vladimír Merta, Ivo Jahelka či Michal Paleček. V roce 1977 založil vlastní formaci Labyrint, jeho sólové album Premiéra se hodně povedlo (stačí si poslechnout si už jen první skladbu).
V současné době vyučuje na ZUŠ v Sedlčanech a vedle spolupráce s tanečním orchestrem školy vystupuje s doo-wap tělesem Dum Doobie Doobie Band.
Jaké části si na své pódiové sestavě nejvíce ceníte?
Určitě kytary, stejnou bych si koupit nemohl. Během stavby jsem mohl konzultovat svá přání a eventuální úpravy, byl jsem i při výběru barevného tónování. Osazeno dvěma singly Armstrong, jedním humbuckerem Seymour Duncan, tremolo je Gotoh. Nejpodstatnější je ale kvalitní materiál na tělo i krk a výborné zpracování. Čekal jsem na ni rok, ale vyplatilo se.
Nejlepší zážitek z koncertu?
Uvedu jeden z doby dávné. Vystoupení s Flamengem na open air festivalu ve Finsku, kam nás vyslal Pragokoncert možná omylem, těsně před jeho totální bolševizací. Internet nebyl, v televizi nic podobného nedávali, tak je jasné to ohromení z aparatury, světel, množství návštěvníků a atmosféry. A navíc po nás na stejné stage hrál Jon Hiseman & Colosseum, to byl v té době náš velký vzor.
