Dodo Doležal - to je synonymum pro grácii rockové, metalové kytary. Skladatel, producent, zpěvák, majitel nahrávacího studia Hacienda, a hlavně kytarista s velkým K, který si své místo vydobyl nejen jako člen legendárního Vitacitu a dalších sdružení, ale i jako sólový umělec. Což není v našich zemích zrovna jen tak obvyklé. Když z tohoto ranku pominu sedm jeho silných sólových albových počinů a takové spolupráce, jako například s Annou K, Petrem Kolářem, Láďou Křížkem a dalšími, tak osobně se mi hodně líbil jeho naprosto stylově i zvukově citlivý vklad na dodnes nedoceněném albu Zemětřesení, poctě Jirkovi Schelingerovi, či na sólovce Můj věk Leška Semelky.
Dodo nepoužívá smyčky (vzhledem k typům aparátů to ani nejde): „Mám pocit, že to ubírá zvuk, a za druhé mám Marshally nastaveny na nejvyšší hlasitost, aby zvuk měl dynamiku.“ Takže všechno jde přímo do vstupu.
Jaké části si na své sestavě nejvíce ceníš?
Jednoznačně Marshallů. Mám jich hodně, sbíral jsem je roky a všechny jsem si je nechával upravit. Staré Marshally nic nenahradí, všechny značky z nich vycházejí, je to posvátný sound rock and rollu.
Moje řeč. Jaké další kytary máš?
Mám několik desítek kytar. Ale nemám je jen pro okrasu, hraji na všechno. Nemám moc těch drahých kusů, mám spíše cenově dostupné modely a ty si všechny opět upravuji - měním snímače, mechaniky, zapojení, takže i z korejské kytary dostanu to, co potřebuji. Nelákají mě kytary za statisíce, je to jen kus dřeva, snímače a struny. Na akustikách ale nešetřím, to se nesmí podcenit. Mám i skvělé dvanáctistrunky od Furcha, originál Ovationy a některé od menších domácích výrobců. Stavějí už stejně dobře jako ti zahraniční, ale jsou cenově dostupnější.
Čím čistíš své kytary?
Silikonovými oleji. WD40 se osvědčil jako nejlepší. Je to na struny, konzervaci tremol, zvlhčení laku atd. Struny při počtu svých kytar měním taky, jen když prasknou, neměním celé sety. Když nějaká struna vydrží i pár měsíců, hraji na ni. Je dobře vyrobená a je na ni spolehnutí.
