Také pro některé technické fígle týkající se mixu nahrávky( například nastavení pomalého delaye na nástrojích a zpěvu, časy dozvuku hallu a další zdánlivě nesouvisející okolnosti) je výhodnější, byla-li nahrávka "nasazena" na click.
Posledním nejčerstvějším důvodem, proč nahrávat s metronomem, může být možnost editace v počítačových programech. Před pár lety by se nám ani nesnilo o tom, že bude možné například vzít nahranou úvodní klávesovou vyhrávku a nakopírovat ji do středu písně před sólo a pak ještě znovu na konec. To je ovšem logicky podmíněno naprosto stejným časem, který uplyne mezi dvěma dobami na začátku i na konci skladby.
Byla by ale velká chyba domnívat se, že nahrávání s metronomem slouží pouze k udržení konstantního tempa. Stejně důležitou funkcí je korekce frázování.
Metronom nám určuje zvolený časový rastr, podle něhož si mnohem lépe uvědomíme odchylky od jednotlivých hodnot, které pak vedou k ledabylému nebo uspěchanému frázování (na tento jev je krásné české slovo "šuchtačina").
Výsledkem uspěchaného frázování pak může být vytvoření pocitu, že písnička nějak "sedí na zadku". Často to totiž nebývá chyba basy a bicích, které by doby příliš zatěžkávaly, ale "vršků", tedy kytar, kláves, nebo zpěvu, které těmto základním dobám svým uspěchaným frázováním utíkají.
A tady se dostáváme k dalšímu omylu ohledně nahrávání s metronomem. Ten se týká představy, že jde výhradně o téma pro rytmiku v kapele.
Před prvním nahráváním se vyplatí trochu se ve zkušebně potrápit třeba tím, že necháme zahrát samotného kytaristu svůj part pouze s "doprovodem" metronomu.
Možná se při tom bude rozčilovat, že v sóle to metronom táhne hrozně dozadu a ve slokách místy pospíchá, ale tento sebeklam bude mnohem prokazatelnější, než když k němu dochází při hře s živými spoluhráči. Pokud není tento kolega demagog, pomůže mu tato skutečnost zamyslet se nad tím, že správný part nástroje ve skladbě netvoří pouze délky a výšky tónů, ale i jejich dobré frázování.
