Jo, je to těžký, ten život hvězdný. Zvláště když už nevíte, co roupama ještě dělat. Na druhou stranu, proč ne... I když někdy při pokusech, jak ještě více zintenzivnit to intenzivní, se jedná o dost „zajímavé“ věci. Některé vyžadují hodně peněz (demolování pokojů à la Led Zeppelin), některé vyžadují pouhou vodu ve vaně (chobotničky a nahá děvčata ve vaně à la Led Zeppelin), některé vyžadují silná játra (vypití hospody v několika lidech à la Led Zeppelin), některé vyžadují již výměnu receptů z lidských na zvířecí (abychom nebyli pořád u Led Zeppelin, tak konzumace prášků pro koně a jejich zapíjení tvrdým alkoholem à la Keith Moon z The Who), některé vyžadují pouze vystrčit prut z okna a hned máte na udičce žraloka (aneb opět Led Zeppelin a jejich způsob lovu v hotelích Holday Inn).
Ale někdy jen stačí vyměnit - jak to říct slušně? - vstup. Input. A je to vyřešeno. Pojďme si uvést dva tak trochu opačné extrémy. Opačné? A jsou vůbec pravdivé? Tak třeba ten první. Stevie Nicks, výrazná zpěvačka legendárních Fleetwood Mac (ano, jejich deska Rumours patří mezi deset nejprodávanějších alb všech dob), si vybudovala tak silnou závislost na kokainu, že... Že už ve snaze získat co nejrychlejší účinek požívala látku rektálně. Nicks to na veřejnosti popřela. Zajímavé je, že třeba Rod Stewart ne... Že by tahle jemná a éterická bytost (myslíme tím samozřejmě Stevie Nicks) takhle vyváděla? Dáme tomu raději nálepku Výmysl.
A co třeba druhý případ? Roku 1967 vtrhli do domu Keitha Richardse, kytaristy tehdy již hvězdných Rolling Stones, policisté a našli (mimo jiné) Micka Jaggera a jeho tehdejší milenku Marianne Faithfull při... No vlastně při jídle. Ano, Mick opravdu pojídal tyčinku Mars, ale Faithfull ji nedržela v ruce... Trčela úplně odjinud. Věřte nevěřte.
Zde se nezdržím určitého zamyšlení. Když pominu obecně důsledky požívání psychotropních látek a zaměřím se čistě a jenom na užívání si, tak si říkám: No a co? Nechme hvězdám, ať si taky povyrazí. Nemůžou za to, že jsou pod drobnohledem bulváru. Nebo veřejnosti. Nebo policie. My přece jejich osobnosti a jejich tvorbu zbožňujeme, ať si dělají, co chtějí, no ne?
