Dnes se opět v rámci našeho seriálu budeme věnovat žánrům rockové hudby, kdy dalším pokračováním na téma Rockové styly - Přehled vývoje rockové hudby za posledních 40 let tak navážeme na předchozí díly včetně toho nultého, úvodního, který jsme uvedli již v Muzikusu č. 1/2003 a kde jsme předeslali detailnější rozbor některých z nejvýraznějších stylů.
Samozřejmě, že i tentokrát v zájmu přehlednosti a komplexnosti přístupu dodržíme stejný postup, na který jste si v předchozích dílech již zvykli. To znamená, že vedle komplexního zhodnocení a celkové, obecné charakteristiky stylu grunge si přiblížíme jednotlivé vývojové nuance tohoto žánru, vedle určujících či pro některé specifické zvláštnosti spíše výraznějších představitelů stylu a jejich tvůrčího a osobního odkazu si uvedeme i ty kapely a osobnosti, které, ač stylově na hraně žánru či již někdy jinde, se aspoň v některém okamžiku ke grunge přikláněly, vycházely z něho, postavily na něm svou existenci a mnohdy svůj věhlas, nebo se k němu v určitých obdobích až nápadně vracely.
Vedle dalších faktů, uvedených jak v samotném textu, tak i přílohách (mnohdy svou náplní významně charakterizující tento styl), bych vás rád upozornil na dvě tabulkové přílohy, které podstatnou měrou doplňují zobecňující text obou dílů, a co nejpřehledněji dokreslují celkový obraz vývoje stylu. První tabulka A, která je součástí dnešního článku, prezentuje jednotlivé etapy vývoje žánru včetně dobového zařazení nejsignálnějších alb, druhá tabulka B, uvedená až příště spolu s druhým dílem článku, pak představuje shrnující pohled na vývoj a postavení jednotlivých kapel a osobností stylu.
Zde dále naleznete řadu dalších nezbytných příloh s rozšiřujícími poznatky o grunge jako celku, včetně již obvyklé a z hlediska pochopení dalších aspektů tohoto stylu velmi podnětné přílohy se statistikou nejčastějších sestav grungeových skupin (tu naleznete až na konci druhého dílu).
Ještě předtím, než se, obrazně řečeno, vydáme na exkurzi do vzrušující doby přelomu osmdesátých a devadesátých let, která, stejně jako punk deset let předtím, pořádně rozvlnila nehybnou a někdy až příliš lesklou, povrchní a předvídatelnou hladinu soudobé rockové hudby, připomínám, ostatně jako vždycky, že pro názornější a ucelenější pohled na mnohdy velmi složité předivo vývoje fenoménu, pro který se vžil shrnující název rock, je dobré uvádět si články s touto tématikou do vzájemné souvislosti. Už jenom třeba kvůli tomu, že vlny této grungeové bouře, přicházející ze Seattlu, velmi zdravě omyly rozpraskané, suché kořeny rockového stromu a vyvolaly tak nejen růst nových, čerstvých větví a větviček, ale přiměly k většímu tepu i starou mízu z 60. a 70. let.
Charakteristika, vymezení stylu
Charakterizovat grunge jako hudební styl je velmi ošidná záležitost, a to hned z několika hledisek.
Jedním z nejpodstatnějších je například ten fakt, že grunge jako svébytný styl neměl v podstatě možnost se pevněji stylově usadit, už jenom pro relativně velmi krátkou dobu svého trvání. I když je jeho vliv nepopíratelný, a řadě osobností a jejich tvorbě byl v průběhu času přisouzen post klasiky, přesto vlastně šlo o krátký časový úsek na rozhraní osmdesátých a devadesátých let. Navíc, v období největší popularity stylu, se mnozí jeho představitelé pouze vezli na probíhajícím boomu zájmu o tuto hudbu a místo vlastního rozvíjení žánru se buď začalo dostavovat vykrádání sama sebe, nebo podvolení se dalším hudebním vlivům. Jak se prostě grunge dostal do světových arén, tak začal v podstatě ničit sám sebe.
Zde je třeba vidět rozdíl mezi ostatními rockovými styly, jejichž svébytnost nebyla nástupem na světové scény takovým způsobem změněna či ohrožena. Týká se to i punkové revolty, protože punk, přes svou poměrně rychlou vyhořelost, se hudebně pevně uzavřel do své ulity, přečkal některé módní vlny a nechal se ovlivňovat jen velmi pozvolna. Rozhodně nebyl tak otevřený, jako grunge.
Dalším hlediskem, pro které není jednoduché vymezit hranice tohoto stylu, je právě styl sám, lépe řečeno jeho vlastnosti. Ač zezačátku uzavřený a výrazně čerpající ze svých vzorů (viz. níže), přesto se v pozdějším vývoji začal velmi rychle otevírat i dalším vlivům. To je sice chvályhodné a naprosto logické, ale právě zde vyvstal problém. Některé kapely, které se později staly vlajkonoši žánru, totiž přešly na piedestal všeobecného zájmu prostě příliš rychle. Nestačily se tak vnitřně etablovat a úspěch je v podstatě rozložil, hudebně i osobnostně.
Řečeno lidsky, v mnoha případech zde scházela ta klasická, běžná cesta většiny "trvalejších" kapel, které měly ve svém stylu jasno ještě předtím, než se z nich staly hvězdy. A pokud právě u těchto skupin pak docházelo k určitým posunům ve výrazu či stylu, vždy to bylo zcela v intencích jejich feelingu, minimálně zde šlo o naprostou devastaci původního zaměření.
Není to samozřejmě všeobecně platné, v grunge najdeme příklady kapel, které "drhnuly" svůj výraz ještě dlouho před vlastním nástupem stylu a které se nakonec "uchránily" komerčních tlaků vydavatelských společností, ale jedná se spíše o výjimky, které, přes svůj neoddiskutovatelný a celkově uznávaný přínos k vývoji žánru, dnes rozhodně nepatří mezi ta určující a vzpomínaná jména.
Musíme mít také na paměti, že grunge je velmi obtížné definovat i pro často velmi odlišné způsoby nazírání jednotlivých protagonistů a jejich fanoušků na tento styl. Z hudebního hlediska zde tak vyvstává i další otázka, kdo je stylově čistý a kdo se stylu již zpronevěřil. Často zde nalezneme i poměrně markantní žánrové odskoky (např. u post grungeových kapel, jako třeba Foo Fighters, atd.) a ne vždy to je na škodu, spíše naopak. Dochází i k tomu, že skupina se do grunge dostane až po nějaké době své činnosti, až po natočení prvních nahrávek - a často jde i o klasiky žánru, jako např. Alice in Chains.
Dalším prvkem, který je nutné mít na paměti, je i vlastní hudební vývoj muzikantů, spjatý s jejich původním sociálním zázemím a přesvědčením. Záměrně zde uvádím toto propojení, protože, stejně jako u punku, mělo určující vliv na vznik celé této hudební kultury (viz. níže). Když pak u těchto souborů došlo k celosvětovému nárůstu zájmu o jejich tvorbu, ocitli se jejich členové rázem v jiném světě (a to i finančním), což naprostá většina z nich v podstatě zvládala s těmi největšími obtížemi. Souvislost s myšlenkami předchozího bodu je nabíledni.
Hudba zde byla velmi silně propojena s okolím, ve kterém vznikala a navíc nebyla stylově zcela vyhraněná (na rozdíl od punku či, ať je to trochu z jiného břehu, od blues) - to vše vedlo k tomu, že po náhlém uznání a nárůstu slávy již nestačilo kritizovat vše kolem sebe. Muselo najednou dojít ke zvýraznění hudební stránky - což byl najednou další problém. Umělci se ocitli zcela v jiném světě a i když se někteří mermomocí snažili vrátit zpět do klubů, ze kterých vzešli, a ve kterých se logicky cítili nejlépe, prostě to najednou už nebylo tak lehké. Někteří se sice programově distancovali od produktů konzumní společnosti, kterou nepřestávali kritizovat, ale celkově se tyto soubory ocitly v dost velkých zmatcích právě pro ono těsné spojení s původním prostředím vzniku. Řada souborů tuto zkoušku ustála na výbornou díky svým nepopíratelným skladatelským kvalitám a již utříděným názorům a zavedenému feelingu (jako např. Nirvana, Soundgarden, Pearl Jam, Screaming Trees, atd.), ale mnohdy šlo v rámci skupin o dost velký otřes, který některé z nich stylově, a ani hudebně nepřežily.
Neodpustím si ale právě v souvislosti s tímto bodem, jednu poznámku. Přes všechny tyto skutečnosti je totiž naprosto úctyhodné, že tento styl, který přes různé vlny zájmu dodnes výrazně ovlivňuje světovou rockovou scénu, vzešel z menšího města v zastrčené oblasti v koutě Spojených států, kde několik garážových kapel začalo prostě hrát bez jakýchkoli skrupulí a emotivně se vyjadřovat ke světu kolem sebe. A o tom grunge byl.
Hledisko první: historie
Ke konci druhé poloviny osmdesátých let začal krystalizovat názor, že soudobá hudební scéna začíná stagnovat. Svět duněl pod náporem heavy metalu, který se z původních ryzích struktur začal přetavovat do celé řady subžánrů, které až na výjimky (jako např. speed metal), nedokázaly odstranit určitou strnulost, a do jisté míry až předvídatelnost tvorby tehdejších nažhavených skupin. Vedle řady kvalitních souborů, které osvědčily v průběhu času svoji životnost, se tato skutečnost nejvíce týkala skupin, dobovým hudebním tiskem řazeným do přihrádky arena metal či hair metal. Kapely typu Mötley Cre, Poison, Warrant, Ratt, Dokken, Twisted Sister, Kix a další, při veškeré úctě k jejich významu začaly stagnovat, a co je pro naše dnešní téma důležité, ve svých textech zcela ztrácely sociální povědomí.
Tento fakt se začal výrazně projevovat právě u malých, vznikajících kapel a jejich okruhu fanoušků. Punk byl uzavřen ve svém světě, nová vlna vyšuměla do popových struktur a reunion klasických hardrockových "staroušků" včetně probuzeného zájmu o blues teprve měl nastat. Kde tedy hledat hudbu, která by vyjadřovala to, co cítím? Kde najít takové umělce, kteří by nehráli na vysokých pódiích, vzdálených několik desítek či stovek metrů, kde najít své vrstevníky, jimž moje problémy nejsou cizí? A odpověď se našla na klubové scéně Seattlu, do té doby nevýrazného města a jeho nejbližšího okolí, které bylo v širším povědomí známé jen jako rodiště Jimiho Hendrixe.
Ještě taková poznámka: Povšimněte si určité zákonitosti příchodů těchto vln, negujících své hudební okolí. Zjednodušeně: rock (či tehdy beat) jako takový proti uhlazenosti a odtažitosti surf a podobné music, punk proti odtažitosti rockových dinosaurů, grunge v podstatě stejný problém...
Hledisko druhé: význam grunge
Srovnání s punkem
Punk jako jeden ze základních zdrojů grunge vydržel sice ve své čisté podobě déle, než seattleský sound, jeho odnože přes svou výbušnost dokázaly zahýbat hudební scénou, ale do širších rockových struktur se příliš nezapsal. Stál sice u počátků některých subžánrů a okrajovějších záležitostí, ale tak výrazně, jako u samých počátků grunge, se u žádného jiného stylu neprojevil (nesmíme sem ale zařazovat jeho vliv na vznik dalších stylů, které se objevily v reakci na jeho proklamovanou přímočarost - např. new wave). Některé jeho myšlenky zazněly naplno až při znovuprobuzeném zájmu o hudbu předcházejících desetiletí, kdy úspěšně vykrystalizoval do linií neo, pop a new punku.
Grunge naproti tomu měl na následnou dekádu daleko větší vliv už jenom proto, že jeho volnější pojetí mohlo výrazněji pojmout kytaru i z hlediska techniky hry. Proto se k němu přiklonily skupiny z jiných žánrů, proto také došlo i k jeho poměrně rychlému začlenění (a tím i určité ztráty vlastní tváře) do ostatních žánrů, hard rock, heavy metal a punk v jejich základních podobách nevyjímaje.
Tomuto stylu také náleží i další "plus". Jeho nástup totiž nepřímo zapříčinil návrat "starých", klasických kapel 60. a 70. let. Grunge totiž opět přinesl písničku na pořad dne, vrátil textu jeho úlohu (už nešlo jen o doplněk hudby) a navíc se řada jeho protagonistů začala stále více ohlížet za tvorbou rockových klasiků, jako Led Zeppelin, Deep Purple, Black Sabbath, Doors a dalších, zejména pak z hlediska skladby a prvků kytarových sól.
Z hlediska skladby
Jako takové grunge proslul (aspoň v určitých fázích svého vývoje), jednoznačným, dusajícím rytmem a silnými riffy, k dalším znakům patří i celkem dost výrazné celkové zpomalení tempa a určitou zálibu v disonantní harmonii. Obecně je kladen důraz na celistvost a hutnost, struktura skladeb se dá vyjádřit i vzorcem: zapamatovatelný riff + silný, burácivý refrén.
Text
To je další silná stránka grunge. Najdeme zde hněv, frustraci, nejistotu, depresi, pocit marnosti, nudu, smutek - ovšem to by nebylo tak zvláštní, protože tyto pocity můžeme najít i v mnoha dalších případech ostatních stylů, nehledě k tomu, že jsou většinou průvodními jevy dospívání a většina muzikantů grunge začínala jako teenageři či jenom o trochu starší muzikanti. K těmto aspektům se ale velice silně přidávají motivy rozčarování s okolní společností, šok ze sociálních nejistot, z předsudků společnosti, rozčarování z bídy a utrpení, zbavení iluzí o postavení běžného člověka...
Ovšem ne všechny kapely dávaly průchod jenom těmto náladám. Našli bychom zde i satiru (Nirvana...) nebo černý humor (Tad, Mudhoney...).
Otázka postavení kytary
Grunge se výraznou měrou zapříčinil o nastartování zájmu o doprovodnou kytaru jako takovou. Až teprve z té se začaly odvozovat sólové linky, což je logický postup. Tím se také výrazně posílilo vědomí skupiny a jejího celkového vyznění. Punk sice tohle také navodil, ale grungeová kytara byla stylově i technicky variabilnější, což nepřehlédnutelně prokázali např. Soundgarden, Pearl Jam, Alice in Chains a další.
Ve zvuku se více prosadil crunch (na rozdíl od předcházejícího HM), začal se klást důraz na běžné, otevřené akordy (na rozdíl od power chordů u HM a punku), sóla vyrůstala (aspoň zpočátku) spíše z nálady skladby, než z dosažené technické úrovně kytaristy (stejně, jako např. u new wave).
Další hlediska by byla vzhledem k velké rozmanitosti stylu a jeho představitelů již zavádějící, takže pojďme již přímo ke grunge.
Kořeny stylu a jeho zrod
Vedle předpokladů, které jsme uvedli již výše, můžeme uvést tři základní bezprostřední hudební vlivy: punk, heavy metal a alternativní rockové směry. Z punku grunge převzal nihiličnost, energii, sociální podtext a nekompromisní zvuk (velký vliv měly např. kapely Fartz, Accused, Fastback či Wipers). U heavy metalu šlo spíše o jeho rockové kořeny, celkovou hutnost projevu a později proklamovanou stylovou šíři. Z alternativních směrů můžeme jmenovat poměrně velkou část hudební scény, včetně raných souborů new wave. U některých skupin bychom ale mohli vysledovat i prvky rock and rollu, hard rocku (hodně výrazně), psychedelie (Screaming Trees...), či dokonce reggae.
Významným prvkem vzniku grunge byla také činnost malé, seattleské vydavatelské společnosti Sub Pop Records, jejíž zakladatelé, Bruce Pavitt a Jonathan Poneman, dokázali rozpoznat sílu místních kapel a svými vydavatelskými počiny je dostat do světa (pro srovnání můžeme použít např. Berryho Gordona a jeho label Motown, který zpopularizoval detroitské rhythm and blues). Jejich vliv je takový, že můžeme klidně prohlásit, že nebýt Sub Pop, svět by grunge nepoznal.
Proto grunge: rozjezd, hledání výrazu
(první polovina 80. let)
Už v tomto období se začínají vytvářet základy pozdějšího fenoménu ze Seattlu. Budoucí protagonisté teprve procházejí školními a studentskými formacemi a začínají si tříbit své názory na život a hudbu. Přesto už zde můžeme vysledovat několik výrazných souborů. Vedle tria Malfunkshun bratří Woodů, jsou to zejména klasikové žánru, Melvins a Green River.
Legendární Melvins se v této době sice moc neprojevují, ale ke konci tohoto období začíná výrazně sílit jejich vliv (mimochodem, velmi silně ovlivnili např. Kurta Cobaina). Sami ovšem trpí určitou personální nejistotou (až šest různých baskytaristů), což se později odrazí v ohlasu na jejich albovou tvorbu.
Green River již můžeme považovat za ranou klasiku žánru, která výrazně ovlivnila celé první klasické období grunge ve druhé polovině 80. let. Navíc po jejím rozpadu vzešly z jejích řad další dvě kapely, které měly stejně výrazný vliv v dalších obdobích vývoje stylu, Mudhoney a Mother Love Bone.
V tomto období sice vznikají i další skupiny, jako např. Soundgarden a Fluid, ale ty se ještě výrazněji nezapojují.
Na rozdíl od ostatních článků jsme si museli tento styl přece jenom výrazněji a přesněji specifikovat už jenom pro jeho žánrově ne příliš jasné hranice. Proto jsme se v tomto díle stihli dostat jen na samý počátek stylu. Na druhou stranu vás ale příště čeká to pravé ořechové - koneckonců si to můžete předem ověřit v tabulce A. K ní bych ještě doplnil, že určující alba jsou navíc ještě podtržena. A to není vše, protože v dalším díle uvedu i tabulku největších supersestav v grunge, zpřehledníme si i typy sestav kapel tohoto stylu, budete se moci probírat další velkou tabulkou, kde už budou uvedeny jednotlivé skupiny, prostě... grunge's not dead!
PŘEHLED O NÁVAZNOSTI ČLÁNKŮ O VÝVOJI ROCKU
Nultý díl: Rockové styly - Přehled vývoje rockové hudby za posledních 40 let - Muzikus 1/2003
1. díl: Blues, Blues rock - Muzikus 4/2003
(k tomuto dílu je nutné přiřadit i dvoudílnou studii Hluboké kořeny akustického blues v Muzikusech 8/2002 a 9/2002)
2. díl: Hard rock - Muzikus 7/2003
3. díl: Art rock - Muzikus 11/2003, 12/2003
4. díl: Southern rock - Muzikus 4/2004, 5/2004
5. díl: Heavy metal - Muzikus 9/2004, 10/2004, 11/2004
6. díl: Punk, punk rock - Muzikus 2/2005, 3/2005
7. díl: New wave - Muzikus 10/2005, 11/2005
