NENÁPADNÝ, ALE VÝRAZNÝ A DNES JIŽ LEGENDÁRNÍ HARD'N'HEAVY KYTARISTA A SKLADATEL, KTERÝ SI SVOU PROSLULOST ZALOŽIL NA ČLENSTVÍ V DIO, KAPELE RONNIEHO JAMESE DIA, JAKO ČLEN WHITESNAKE SI SVŮJ STATUT POTVRDIL A V SOUČASNÉ DOBĚ JE JIŽ PŘES DVANÁCT LET ČLENEM DEF LEPPARD, JEDNÉ Z NEJVÝRAZNĚJŠÍCH A NEJÚSPĚŠNĚJŠÍCH KAPEL HARD'N'HEAVY OBDOBÍ VÝVOJE ROCKOVÉ MUZIKY.
Jako rodilý Belfasťan je dalším hodně významným jménem v pestré mozaice irských kytaristů, k nimž mj. patří např. Gary Moore, Eric Bell, Rory Gallagher, Bernie Tormé, Edge a řada dalších. Jeho muzikantské nasazení se stalo pověstné už v prvních sestavách, kterými jako teenager prošel, technickou erudici prokázal v polovině osmdesátých let s Diem, sílu osobnosti potvrdil ve Whitesnake, kde se dokázal neztratit vedle Davida Coverdalea, a své celkové kvality muzikanta a skladatele zúročil na platinových deskách a celosvětových vyprodaných turné s Def Leppard a v několika dalších projektech, jež s přehledem stíhá i přes svůj k prasknutí nabitý diář. Z hlediska vývoje kytarové hry, historie jednotlivých stylů a nástupů či odchodů různých kytarových generací je Vivian běžně řazen do první ligy virtuózů té generace, kam patří Joe Satriani, Steve Vai, Eric Johnson, Steve Morse, Zakk Wylde, John Sykes, Yngwie Malmsteen, Adrian Vandenberg a nemnoho dalších. A dlužno uznat, že si to plně zaslouží. Jako osobnost není sice tak mediálně "profláklý" jako někteří z jeho souputníků, ale hodně fanoušků si ho cení právě proto, že dokáže hrát týmově a celkové vyznění kapely je pro něj naprosto podstatnou záležitostí.
Vivian Patrick Campbell se narodil 25. srpna 1962 v Belfastu v Severním Irsku. Prvním a hlavním impulsem, kdy se rozhodl stát se kytaristou, byl televizní přenos koncertu Marca Bolana, který náhodou shlédnul, když mu bylo osm let: "To mě tak dostalo," vzpomíná Campbell, "že jsem se hned sebral a šel si vedle do obchodu koupit takovou tu dětskou kytaru z umělý hmoty."
Velmi brzy poté došlo ke koupi první akustické kytary, ale Vivian na ní dlouho nehrál: "Nic pořádného jsem na ni nezkoušel, jen jsem se tak všelijak kroutil před zrcadlem a představoval jsem si sebe jako hvězdu rocku."
Další osobností byl Rory Gallagher: "Vlastně až Rory mi ukázal cestu, kudy se dát. Tehdy jsem si uvědomil, co se dá na kytaru dělat a taky to, že nemusím být zpívající hvězda s kytarou v ruce, ale že je tady šance hrát na kytaru a být leader nějaké kapely. A být tím pádem ve stejném postavení jako ta pěvecká hvězda, jako ten Marc Bolan."
Vivian už jako teenager hudbě naprosto propadl. Po Gallagherovi začal poslouchat Garyho Moorea, Thin Lizzy a UFO. Zejména Gary Moore a další kytaristé z Thin Lizzy ho inspirovali k výběru elektrické kytary, takže si ve čtrnácti letech s pomocí rodičů zakoupil černý Gibson Les Paul Deluxe. Ostatně, značce Les Paul zůstal až na několik období věrný až dodnes.
Sweet Savage
Když ho v 16 letech vyhodili ze školy pro špatné chování, rozhodl se věnovat hudbě naplno. Rodiče ho v tomto rozhodnutí podporovali, protože byli rádi, že jejich syn má aspoň nějaký zájem. A tak roku 1979 založil Vivian spolu se zpěvákem a baskytaristou Raymondem Hallerem, kytaristou Trevorem Flemingem a bubeníkem Davidem Batesem skupinu Sweet Savage. Kapela se v celkem velmi krátké době dostala do širokého povědomí i díky tomu, že se svým stylovým zaměřením zrovna trefila do právě propukající a velmi rychle nastupující vlny heavy metalu: "Na to, že jsme byli Irové, jsme byli fakt dobří," komentuje tuto dobu Campbell. "Ale i když jsme měli dobrej management a opravdu jsme hráli s velkým nasazením, přesto všechno jsme byli v Irsku - vůči Anglii a Evropě zastrčené zemi s mnoha politickými problémy. Moc klubů tady tenkrát nebylo, takže pokud jste chtěli jako Ir něco dokázat, museli jste odejít z ostrova."
Sweet Savage se přesto dobře uchytili, natočili dva singly s průměrným ohlasem a jezdili dokonce i jako předkapela Motörhead a Thin Lizzy. Na jednom SP byla skladba Killing Time, kterou později převzala Metallica a uvedla ji na své desce Garage Inc.
Dio
Do vysněné Anglie se Vivian dostal ale až na počátku osmdesátých let, kdy ho přímo k Ronniemu James Diovi (ex-Rainbow a ex-Black Sabbath) doporučil Jimmy Bain, legendární baskytarista klasické sestavy Rainbow, který s Diem u Blackmorea hrál také. Bain tehdy jezdil s Wild Horses a Sweet Savage jim občas dělali předkapelu. Jimmy ovšem tušil, že jeho kapele se prorazit nepodaří už jenom z hlediska neustálých personálních změn, a jako bývalý kolega Dia věděl o jeho snahách o založení nové skupiny: "Protože jsem věděl, že se to tentokrát musí povést, tak jsem hledal dobrého kytaristu," vzpomíná Bain. "Lehký výběr to moc nebyl, já i Dio jsme byli přece jenom zvyklí na opravdové mistry, ať už se jednalo o Blackmorea v Rainbow, Tonyho Iommiho v Black Sabbath či Briana Robertsona ve Wild Horses. Ale Vivian byl dobrej."
Na základě všech těchto skutečností byl Vivian Diem pozván na jednu z prvních zkoušek rodící se nové kapely: "Byl jsem hrozně nervózní," pamatuje si Campbell. "Jenže všichni byli v pohodě, nikdo ze sebe nic nedělal a tak. Taky jsme si dali pár drinků, což mi dost pomohlo. Šlo se do studia, kde si Ronnie začal pobrukovat jednu melodii a řekl mi, abych na to něco vymyslel. Spolu s Bainem a Vinniem Appicem jsme naprosto v pohodě jamovali na toto téma asi tři hodiny, a když jsme to stopli, byla na světě první věc prvního LP kapely Dio, Holy Diver. No a já jsem byl přijat."
Sweet Saage se tedy rozpadli (v polovině devadesátých let se dali opět dohromady, Simon McBride nahradil Campbella a vydali dvě alba, Killing Time a Rune) a Campbell se s novou kapelou nevídaně rozjel. Skupina Dio si rychle získala početný tábor fanoušků, mezi nimiž se mj. ujal Ronnieho nový posunek a hned první deska se vyšplhala na přední místa hard & heavy žebříčků a setkala se i s příznivým hodnocením kritiků. Campbell se autorsky podílel na čtyřech skladbách z devíti (např. na Rainbow in the Dark).
Dio se velmi rychle zařadili po bok uznávaných lídrů hard rocku osmdesátých let, což vedle velkých turné potvrdili i dalšími deskami. Na nich Campbell vyzrál jak technikou hry, tak i skladatelsky a vytvořil s ostatními členy skupiny kompaktní těleso, které mělo velkou interpretační i skladatelskou invenci.
Přes veškeré tyto úspěchy Vivian cítil, že se Dio stále více odvrací od původní koncepce, která měla zezačátku celkem silné vazby na hard rock a začal v celkovém přístupu kapely postrádat větší důraz na melodiku. Své názory dal ostentativně najevo, ostatně byl na to vždy zvyklý, což nakonec po turné k desce Sacred Heart vyústilo v ne zcela klidný rozchod. Ještě se stihl podílet na charitativním projektu Hear'n Aid, kde si zahrál např. vedle Davea Murraye a Adriana Smithe (Iron Maiden), Yngwieho Malmsteena, Teda Nugenta, Neala Schona (ex-Journey) a dalších. Na albu, jehož výtěžek z prodeje byl zamýšlen jako pomoc hladovějící Africe, najdete skladby Motorhead, Kiss, Rush, dva studiové výběry Jimiho Hendrixe a Y&T, dále Accept a Scorpions.
Trinity
Po svém odchodu to Vivian zase zkusil podle svého. Vyzbrojen zkušenostmi a věhlasem svého jména založil s baskytaristou Davidem Watsonem a bubeníkem Patem Wallerem power trio Trinity. Skupina byla koncertně hodně aktivní, ale šlo jen o menší scény, kluby a předměstské sály. Trinty také nestihli nic natočit. I když se poslední dobou objevily nezaručené zprávy, že možná, snad existují nějaké nahrávky z irských studií z května 1986, jisté je, že nic vydáno nebylo. Vivian totiž v březnu 1987 dostal ve své kariéře už podruhé takové lano, které se neodmítá. David Coverdale a jeho neuvěřitelně proslulá a velmi dobře rozjetá kapela Whitesnake se zrovna ocitla v období, kdy její sestava nebyla z těch nejstálejších, takže jim chyběl kytarista na nasmlouvané turné.
Whitesnake
S Whitesnake Campbell jezdil zhruba přes rok po turné, objevil se v několika klipech velmi úspěšných hitovek jako Here I Go Again, Is this Love či Still of the Night, ale nenatočil s nimi žádnou desku. Objevil se pouze na remixu singlu Give Me All Your Love. Ale ani Coverdaleova kapela nesplňovala Vivianovy požadavky na přímočařejší rock nehledě k tomu, že skupina, jakkoli rozjetá, byla neustálými personálními problémy vnitřně dost rozložená. Proto se rozhodl, že v srpnu 1988 ze skupiny vystoupí a zkusí to zase jednou jako leader vlastní formace.
Riverdogs
Výsledkem této snahy byla kapela Riverdogs, jejíž jádro spolu s Vivianem tvořili Nick Brophy (bg, voc) a Rob Lamothe (voc, g, key) a v průběhu její existence se tam vystřídali dva bubeníci, Mike Baird a Allen DiSilva a klávesák Kevin Gilbert. Pořád se ale nejednalo o nějaký výrazný úspěch. Skupina sice vydala stejnojmenné LP, které vůbec nebylo špatné, ale zvláštní pozornost nevzbudilo. Přesto se kapela dokázala udržet, dokonce i po odchodu Viviana na další působiště a Campbell si s ní velmi rád zajamuje i dnes. Dokonce se objevily zprávy, že se v současnosti s nimi připravuje nové společné album.
Důležitější bylo, že v této době se Vivian uvedl i jako vyhledávaný studiový a session muzikant. Účastnil se na realizacích několika albových projektů, z nichž nejdůležitějším pro jeho další vývoj byla spolupráce s Louisem Grammem. Tento výrazný zpěvák anglo-americké hardrockové skupiny Foreigner se rozhodl už v roce 1987 vydat vlastní sólové LP, a tím si na jednu stranu trochu "odpočinout", jak se jednou vyjádřil, od celého toho napětí kolem platinových úspěchů předchozích desek skupiny a na druhou stranu využít právě tohoto stále trvajícího ohlasu k realizaci vlastních nápadů. Jeho první deska měla slušný úspěch, a tak se rozhodl vydat i druhou, Long Hard Look, na niž si přizval Campbella. Výsledkem bylo velmi vyvážené LP plné kvalitních rockových písniček, které Gramma a Viviana nakonec přivedly na myšlenku zkusit to spolu ve vlastní kapele. Uvážíme-li, že kvůli tomuto projektu opustil své místo u Foreigner, tak to už něco znamenalo...
Shadow King
Roku 1990 tedy vznikla skupina Shadow King, tvořená vedle obou protagonistů ještě Kevinem Valentinem na bicí a Brucem Turgonem na baskytaru. Svůj koncertní debut si odbyla v Astoria Theatre v Londýně, a protože ohlas na její činnost byl hned zezačátku slušný, skupina se rozhodla natočit a vydat desku. LP Shadow King vyšlo roku 1991, ale na jejím celkovém postavení v žebříčcích se negativně podepsala ta skutečnost, že roku 1992 se Gramm opět vrací do Foreigner. Vivian byl tedy opět bez stálejšího angažmá. Ovšem ne nadlouho, to hlavní mělo teprve přijít.
Def Leppard
8. ledna 1991 zemřel Steve Clark, kytarista světově proslulých hard & heavy Def Leppard, když pod vlivem drog smíchal větší množství léků proti bolesti (roku 1990 měl zlomená tři žebra) s alkoholem. Skupina, která již měla za sebou obrovské úspěchy s alby jako Pyromania a Hysteria, zrovna dokončovala studiové práce na dalším LP, Adrenalize. Deska byla nakonec dokončena v podstatě ve čtyřech, ale skupina vypsala konkurz na náhradu za Clarka. A tehdy přišla Campbellova životní šance.
Když se rozpadli Shadow King, tak Vivian začal pracovat na své první sólové desce. Práce byly ale rychle přerušeny, protože byl osloven managementem Def Leppard a bylo mu nabídnuto, aby se dostavil na zkušební přehrávku, a pokud uspěje, i místo dalšího kytaristy: "No to ovšem bylo něco. Mně se Def Leppard vždy moc zamlouvali svým obrovským citem pro melodiku a stavbu skladby," říká Campbell. "Takže jsem se sebral a vypravil jsem se na přehrávky. Bylo nás tam víc, ale zkušebními skladbami byly Rock and Roll od Led Zeppelin a The Rocker od Thin Lizzy. No, to pro mě nebyl problém, protože tyhle skupiny a tyto skladby patřily k mým favoritům. Takže jsem to odehrál a oni mi řekli, že mi zavolají. Říkal jsem si, no fajn, tohle taky nemusí vyjít, ale pořád jsem se po návratu nemohl nějak přinutit k tomu, abych pořádně pokračoval v práci na sólové desce, pořád jsem čekal ten telefon. A za šest týdnů se ozvalo crr, crr, a já se stal členem Def Leppard."
Svůj oficiální debut s kapelou si odbyl v jednom klubu v Dublinu a pět dnů nato ho široká posluchačská veřejnost spatřila s Def Leppard na koncertě Freddie Mercury Tribute. Vivian se uvedl velmi dobře, rychle zapadl do kapely a své pozice jak ve skupině, tak i u fanoušků si upevnil na náročném a neuvěřitelně úspěšném světovém turné, které trvalo osmnáct měsíců a obsahovalo 241 koncertů: "Cítil jsem, že je to opravdu ono," vzpomíná Campbell. "S Philem Collenem jsme se dobře sehráli. U Def Leppard se ta souhra odvíjí na trochu jiném základě, než je u kytarových kapel obvyklé. Ve většině skupin, kde jsou dva kytaristé, hrají většinou oba totéž nebo hodí občas nějaké dvojsólo, a tím to končí. S Collenem to máme vymyšlené tak, že i když jde třeba o doprovod, tak se snažíme rozšířit celkovou strukturu vyznění jednotlivých akordů, takže přichází ke slovu jiná technika hry, lehké vyhrávky, jiný zvuk a tak. Když jsem hrál i Dia, tak to bylo technicky velmi náročné. U Whitesnake se všechno orientovalo pouze na zpěváka. Ale tady je to kompaktní kapela se širokou instrumentací a základem veškeré tvorby a veškeré filozofie je píseň, melodie, rocková písnička, popěvek. A to se mi líbí."
I přesto, že Vivian se od doby angažmá u Def Leppard stal velice vytíženou osobou i z hlediska různých hostování a albových projektů, dokázal vytvořit svůj další vedlejší projekt, skupinu The Clock, která působí už od roku 1997. Jádro kapely tvoří spolu s Vivianem Mark Schulman (dr), P. J. Smith (voc, key, g) a Sasha Kristov (bg) a je to typický projekt a'la "kdo má čas". Vystupují většinou v oblasti Los Angeles, natočili dokonce desku (ta podle mých informací ještě nebyla vydána), avšak hlavně, jak to vyjádřil Vivian, to je taková pohodová zábava: "Všichni máme svoje hlavní kapely, ale tohle je taková relaxace."
Vybavení
Vivian za svou kariéru sice vystřídal hezkou řádku kytar, ale základem jeho vybavení byl vždy Gibson Les Paul: "Dříve jsem nedal dopustit na vibrato a všechny ty whammy efekty. Jenže, jak se člověk začíná dopracovávat nějaké pozice, zjistí, že je kytarista a ne atlet a že by mu mělo jít především o tón a feeling. A tak jsem si řekl, že potřebuji nástroj, který má dlouhý, přirozený sustain a je tam maximum z kytary jako takové. Les Pauly jsou masívy, musel jsem trochu upravit techniku hry, ale vyplatilo se to. Přestal jsem hmatat po páce, což jsem dělal na konci sóla či fráze snad úplně automaticky a soustředil jsem se na stavbu sóla a jeho vyznění."
Ze své sbírky s sebou na turné nejčastěji vláčí černý Les Paul Custom ze sedmdesátých let, na nějž hrál jak u Dia, tak i na posledních turné s Def Leppard, dále je to '59 Les Paul Custom Shop Reissue, osazený snímači Tony Iommi signature Gibson, '57 Les Paul Black Beauty Reissue, unikátní Les Paul Goldtop z roku 1956 se snímači PAF a nádherný vintage Les Paul Standard Tobacco Burst, opět sedmdesátá léta. Černý Les Paul Custom, ročník 1978, mu roku 1996 rozmlátili na letišti: "Při natáčení Slang jsem letěl z L. A. do Španělska, a když mi na letišti předali to, co zbylo z mé kytary, tak... Tělo bylo na tři kusy, kobylka a snímače byly zaraženy do korpusu, no - jako kdyby to převálcovalo Jumbo Jet. Byla to dobrá kytara, i když jsem ji koupil v Nashvillu v zastavárně za 400 dolarů."
Poslední dobou se na jevišti objevuje s Les Paul Standard řady Sparkle v modré, perleťově blýskavé, jiskrné úpravě.
"Hodně kytaristů pořád uvažuje tak, že do sebe nejdříve nacpe co nejvíc techniky a rychlosti a teprve potom se to snaží naroubovat na nějakou skladbu. Jenže si neuvědomují, že prvotní by měla být hudba, melodie, píseň a ne neustálé a za každou cenu okázalé předvádění jejich šikovnosti. Hudba musí být především citová záležitost. Jakmile tohle cítíš, pak je to v pohodě a je jedno, jestli hraješ pomalu, nebo ultra rychle se všemi možnými tappingy, s kytarou za krkem a tak."
Vedle Les Paul hrál jednu dobu na Baker, známější byla jeho záliba ve stratech Tom Anderson, které ho provázely nejen na pódiích s Ronniem James Diem, ale zahraje si na ně i v současnosti. U Dia také hrál převážně na Fender Stratocaster, zvláště na model z roku 1961, také na Charvel se snímači Seymour Duncan a tremolem Floyd Rose a na řadu kytar Aria Pro II ZZ Custom. Na akustické party používá různý akustický Gibson, poslední dobou si oblíbil SJ-200 Custom z roku 1997.
Na kytary natahuje většinou struny GHS. Změnami prošly i síly sad - když začínal hrát, používal 009, u Dia si zvykl na 011- 046.
Efektů mu prošlo pod jeho nohama opravdu hodně Za všechny můžeme, aspoň z těch stálejších, zmínit Boss jako Graphic Equalizer, řadu Overdrive pedálů, líbí se mu krabičky MXR (zejména flangery), používá wah pedál Jim Dunlop Cry Baby, nebrání se ani multiefektům, u nichž není při výběru stálý, oblíbil si TC Electronics 2290 Pro Delay, Eventide H3000 jako harmonizér a BBE Sonic Maximizer.
Aparátů vystřídal také dost, ale časem si oblíbil značku Soldano (většinou na svých sólových projektech), Randall, Matchless, ale nejvíce Marshall, a to po celou dobu své kariéry: "Na JCM100 Master Volume nedám dopustit."
DISKOGRAFIE
A) Vivian Campbell + Dio (včetně výrazných výběrů):
Holy Diver (1983/1987, Warner/Vertigo/Reprise)
Last In Line (1984, Warner Brothers/Vertigo)
Sacred Heart (1985, Warner Brothers/Vertigo)
Intermission (1986/1998, live EP, Warner Brothers/Polygram/Reprise/Vertigo)
Diamonds: The Best of Dio (1994, kompilace, Reprise/Polygram)
Anthology (1998, kompilace, VSOP)
Very Beast of Dio (2000, kompilace, Rhino)
+ spolupráce s Diem na jeho charitativním albovém projektu Hear'N Aid (1986/1990/2000, Mercury), kde Campbell hraje hned v první skladbě, Stars.
B) Vivian Campbell + Whitesnake:
- pouze na remixu singlu Give Me All Your Love, jinak je na videoklipech takových hitů jako Here I Go Again, Is This Love či Still of the Night.
C) Vivian Campbell + Riverdogs:
Riverdogs (1990, Epic/Columbia/Sony)
D) Vivian Campbell + Shadow King:
Shadow King (1991, Atlantic)
E) Vivian Campbell + Def Leppard (včetně rarit):
Retro Active (1993, Mercury)
S.l.a.n.g. (1996/1999, Mercury)
All I Want is Everything (1996, spíše EP, Mercury)
Euphoria (1999, Mercury)
X (2002, Universal)
Now (2002, Universal)
+ Vault (1995, kompilace, pouze na When Love & Hate Collide, Mercury)
F) Vivian Campbell + Clock:
- natočený materiál, zatím nevydaný
G) Významné spolupráce a výrazná hostování:
- s Lou Gramem - Long Hard Look (1989, Warner Brothers/Atlantic)
- s Carminem Appicem - Channel Mind Radio: Guitar Zeus, Vol.2 (1997/2003, Polygram/Polydor)
- s Bunnym Brunelem - Brunel's L.A. Zoo (1998, v šesti skladbách, Tone Center)
- s Toddem Rundgrenem - ... & His Friends (2002, Purple Pyramid)
H) Další spolupráce:
Např. s Black Sabbath - Under Wheels of Confussion: 1970 - 1987 (1996), Stevem Plunkettem, P. J. Smithem (z Clock), Monarch, Stevem Austinem, Motörhead, Vixen, Grahamem Bonnettem, najdeme ho také v celé řadě tematických výběrů, např. Guitar's Practicing Musicians, Jeffology: Jeff Beck Tribute, 18 Rock Hard Hits, Vol. 1 a dalších.
