"Když jsem se začal učit hrát, nikdy jsem nepřemýšlel jen o nástroji, ale vždycky jsem měl na paměti hudbu jako takovou."
Pat Metheny, 2001
Pokud bychom měli vytvořit seznam těch kytaristů, kteří se nejvíce zasloužili o rozvoj, popularizaci a v neposlední řadě i variabilitu výrazu jazzové kytary, tak by Pat Metheny mezi řadou jmen zaujímal jedno z nejvyšších míst. A to plným právem, protože bychom v těchto vodách jen velmi obtížně hledali takovou osobnost, která, nezahleděna do sebe po stránce techniky hry a hranic stylu, dokázala proniknout do všeobecného povědomí kytarového světa jako takového. To ovšem znamená, že nejen v jazzu a prakticky ve všech jeho fúzích, včetně jazz rocku, ale Methenyho jméno není neznámé ani v nezanedbatelné části rockového spektra hudby. A zdaleka přitom nejde jen o jeho impozantní hostující činnost. Samotné jeho nahrávky, ať už sólové či s nějakým tělesem, jsou poslouchatelné i pro vyloženě nejazzové fanoušky. Zejména jeho tvorbu s PMG, Pat Metheny Group, můžeme řadit k tomu nejlepšímu, co v této branži vzniklo.
Vlastně stačí, když si uvědomíme několik nezvratných faktů. Kupříkladu to, že Metheny je mj. držitelem až šestnácti cen Grammy! A to nejčastěji v kategoriích Best Jazz Fusion Performance. Nebo který kytarista, a to nejenom jazzman, se může pochlubit tím, že drtivá většina jeho alb získala cenu Grammy (u Methenyho myslíme desky, které natočil se svou stěžejní formací, s PMG)...? A samozřejmě že nesmíme zapomenout ani na signature modely, které mu vyprodukovala firma Ibanez, a řadu dalších skutečností, včetně jeho významné úlohy při začlenění dvanáctistrunné kytary a syntezátoru do jazzové hudby. Ale popořadě...
Patrick Bruce Metheny se narodil 12. srpna 1954 v Lee`s Summit v Missouri, malém městečku čítajícím kolem tří a půl tisíce lidí, které roku 1865 založil Patrickův praděda, Moses Metheny. Jak Pat vzpomíná, v domě dlouho neměli televizi, takže si musel najít způsob, jak zabavit sám sebe jinou cestou. V osmi letech ho zaujala trumpeta, na kterou hrál jeho starší bratr Michael. Začal to také zkoušet, nejdříve podle nahrávek, poté se pokoušel naučit se i číst notový zápis a posléze ho i tvořit. Během roku do sebe dokázal vstřebat na svůj věk velké množství poznatků, z nichž postupem času začaly vykrystalizovávat jeho první velké vzory, mezi něž patřili nejen takoví hráči, jako John Coltrane, ale i kapely Beach Boys, The Beatles a Dave Clark Five. Právě tvorba těchto souborů velmi rychle přeorientovala Patrickův zájem ke kytaře, odkud byl, vzhledem k předchozí naposlouchané muzice, už jen krůček k zaposlouchání se do desek Wese Montgomeryho, Jima Halla, Kennyho Burrella, Joea Passe a dalších jazzmanů.
Miles Davis
Pat pronikl do tajů nástroje podle slov svého bratra velmi rychle. Prvními skladbami, které posloužily jako základ jeho učení, byly sice Peter Gunn a The Girl From Ipanema, ale vše se radikálně změnilo, když jeho bratr přinesl domů desku Milese Davise Four And More: "Mezi lidmi panuje názor, že trvá poměrně dlouho, než se z člověka stane jazzový fanoušek," vzpomíná Metheny. "Mně to trvalo asi pět sekund. Pamatuji si, že jsem každý den běžel ze školy jako o závod, jen abych si co nejdříve mohl pustit tuhle desku."
Metheny jazzu a kytaře tedy propadl zcela. První kytara, akustická Trivia, kterou dostal v deseti letech, přestala brzy stačit, takže v době, kdy začal jamovat se stále větším úspěchem s místními jazzovými muzikanty, se propracoval až ke Gibsonu ES-140T, nízkolubové kytaře s jedním snímačem u krku, palisandrovou kobylkou a trapezovým struníkem. Jeho reputace rostla neuvěřitelným tempem, již v patnácti letech se stal doslova hvězdou kansaské jazzové scény.
V osmnácti učitelem na Berkeley? Proč ne?
Když bylo Patovi šestnáct let, tak si Herbie Hancock, který ve městě zrovna koncertoval, umínil, že mladého a nadějného muzikanta musí zkontaktovat. K setkání opravdu došlo a Metheny si s tehdy již slavným jazzmanem zahrál.
V květnu roku 1972 ukončil střední školu a začal navštěvovat Univerzitu v Miami. Už na konci ledna roku 1973 svá studia musel přerušit, protože mu bylo nabídnuto učitelské místo na katedře výuky hry na elektrickou kytaru. A to mu bylo pouhých 18 let... O rok později začal Pat vyučovat na Berkeley v Bostonu a tehdy se zkontaktoval s vibrafonistou a jednou z největších jazzových osobností Garym Burtonem a stal se členem jeho kapely. To již měl za sebou zkušenosti s tělesem Paul Bley Quartet, kde se setkal s Jaco Pastoriusem, fenomenálním baskytaristou.
Album Ring, které tedy s Burtonem natočil, skvěle dokumentovalo probuzený talent mladého kytaristy, a navíc předeslalo, že Metheny, pln výbušného elánu, nezůstane dlouho "jen" v řadách Burtonova kvintetu. A tak se i stalo.
Roku 1975 kolem sebe Pat pod svým jménem sestavuje trio, jejichž první album Bright Size Life je unikátní záležitostí. Jakkoli byl ovšem spokojen s výsledkem nahrávání a koncertování, kdy se pomalu dostal na průměrný počet vystoupení 120 až 140 koncertů za rok, jeho tehdy již pověstná energie ho hnala dál, k založení dalšího tělesa.
Stalo se jím PMG, Pat Metheny Group, nejslavnější a nejtrvalejší počin v jeho kariéře. Dlouhodobým, v podstatě životním spoluhráčem se už od začátku stal klavírista a klávesista Lyle Mays, mezi další dlouhodobé spolupracovníky pak postupem času patřili basista Steve Rodby, perkusionista Pedro Aznar, bubeník Paul Wertico a další.
Už druhé album kapely, American Garage, se stalo hitovou záležitostí, která definitivně vynesla Methenyho jméno na vrchol zájmu jazzového světa. Deska se umístila nejen na prvním místě v jazzových anketách Billboardu, ale zasáhla i do pořadí v ostatních žebříčcích - "postarala" se o to zejména úvodní skladba Cross the Heartland, která se na čas stala poznávací znělkou skupiny.
Kapela vyrazila na velké turné po USA i Evropě a na něm ještě více vycizelovala svůj jedinečný zvuk, založený na medových tónech Methenyho Gibsona ES-175 a Mayově baterii, složené z kláves, syntezátorů a sekvencerů, včetně Oberheim, Prophet V a piána Steinway. V této době se také do Methenyho rejstříku začíná dostávat i syntezátor GR-300 s kytarou GR-303.
Velkým úspěchem bylo roku 1981 i jeho vystoupení na festivalu Woodstock Jazz, kde mu za zády stáli Chick Corea (piano), Miroslav Vitouš (bas), Jack DeJohnette (dr), Lee Konitz (alt sax) a Anthony Braxton.
Všechna další alba, až na stylově hodně odvážný Quartet, byla nejen oceněna cenou Grammy, ale setkala se s úspěchem i u posluchačů. To už do PMG nastoupil Steve Rodby a Brazilec Nana Vasconcelos, který dodal skupině nádech latinskoamerické příchuti. Tyto trendy ještě více zesílily na First Circle, kdy byla sestava posílena argentinským multiinstrumentalistou Pedrem Aznarem.
Skupina svého největšího komerčního úspěchu (můžeme-li to v jazzovém světě takto nazvat) dosáhla s Paulem Werticem za bicími. Still Life: Talking, vydané už u nového labelu Geffen, předznamenalo další směřování kapely, zejména svými skladbami, jako zajímavě vytvořenou Minuano či rytmickou Last Train Home.
Úspěšné období charakterizovaly i nejrůznější prestižní akce a zajímavá vystoupení, jako roku 1988 účast na festivalu Montreal Jazz, která můžeme najít na deskách Jack DeJohnette`s Special Edition a Ornette Coleman/Pat Metheny, patří sem třeba vystoupení na Mellon Jazz Festival roku 1990 s tělesem Jack DeJohnette Quartet v obsazení Metheny, Herbie Hancock (key), Dave Holland (bg) a Jack DeJohnette (dr), z čehož vzniklo LP DeJohnette, Hancock, Holland, Metheny In Concert (1990) a další live album Under The Sky (1990), v neposlední řadě nesmíme zapomenout na prestižní akci s Royal London Orchestra a Royal Ballet roku 1991...
V polovině devadesátých let se Metheny, Mays a Rodby vydali cestou experimentu, kde nechyběly volné formy improvizace, hip-hopové bicí smyčky ani symfonické zvuky. Dlužno ale uznat, že přes určitou objevnost se tato alba setkala s nepoměrně menším zájmem než předchozí tvorba. Trio se z toho poučilo a v nové sestavě, kde se dobře uvedli mexický bubeník Antonio Sanchez, trumpetista a zpěvák Coung Vu a kamerunský multiinstrumentalista Richard Bona, vydali Speaking of Now, které vrátilo PMG na předchozí postavení ve světě jazzové hudby. Ještě větší ohlas sklidila deska The Way Up, která se skládá z jednoho 68minutového díla o čtyřech tematických celcích. Že nejde o samoúčelnou záležitost, prozrazuje vřelé přijetí devadesáti promo koncertů, které proběhly v rámci světového turné.
Sólová činnost Pata Methenyho je sice vysoce kvalitní, ale svým významem stojí nejen za jeho tvorbou s PMG, ale i za řadou jeho projektů (Pat Metheny Trio, Quartet, Quintet s Michaelem Breckerem, Septet, Nonet) včetně dlouhé řady hostování.
A pokud se fanoušek jeho kytary ptá, co dál, myslím, že není třeba moc přemýšlet. Pat Metheny totiž určitě nezklame...
Kytary
Metheny je samozřejmě nejvíce spojován se svým signature modelem, Ibanez Pat Metheny. Firma nabízí modely dva, PM120 a PM100. V obou případech jde o celolubové nástroje, mající korpus z javoru a krk z mahagonu. Na první pohled kytary zaujmou svým tvarem těla, pro lubové nástroje ne zcela typickým. Korpus má dva výřezy, ale na rozdíl od třeba Gibsonu Barneyho Kessella jsou asymetrické, horní je posunut blíž k hlavě. Výjimečnost je i v napojení krku k tělu, kde na rozdíl od běžných zvyklostí, kdy je krk napojen v oblasti čtrnáctého pražce, mají modely PM napojení až u pražce sedmnáctého. Dále už se oba modely liší, nejdříve v šíři lubů, kde PM120 jsou tenčí (asi 5 cm) než PM100 (přibližně 7,5 cm), poté i v osazení, kde "stodvacítky" jsou na rozdíl od "stovek" osazeny dvěma humbuckingy.
Na tyto modely natahuje sady strun D`Addario XL115 W o síle .011, .014, .018 (již vinutá), .028, .038 a .049.
Jednoznačnou raritou je pak jeho speciální nástroj se dvaačtyřiceti strunami, který je nazván, a celkem příhodně, Pikasso, občas označovaný jako Pikasso I. Hybrid o třech krcích (jeden šestistrunný a dva dvanáctistrunné), dvou rezonančních otvorech a se speciální nástavbou pro dalších dvanáct strun vyrobil kanadský loutnař Linda Manzner. To, že na všechny struny lze hrát, asi nikoho nepřekvapí, ale zajímavý je i zvuk. Nástroj můžeme slyšet v Into the Dream nebo na albech Quartet, Imaginary Day, Jim Hall & Pat Metheny či Trio - Live. Shlédnout se pak dá na DVD Speaking of Now Live nebo Imaginary Day. Metheny se ani nevyhýbá použít ji na řadě svých hostování, takže i tam na ni můžeme narazit. Manzner postavil podle Methenyho požadavků více kytar, například miniaturní akustiku, sitar, baritonovou kytaru (z One Quiet Night), ale žádná není tak neobvyklá jako Pikasso.
Do Methenyho rejstříku sice patří i další nástroje, jako třeba Gibson ES-175, ale v osmdesátých letech se pro něj stala příznačná náklonnost pro syntetické zvuky a používání syntezátoru GR-300 a kytary GR-303. V tomto trendu koneckonců, samozřejmě vždy s dobovými technologiemi, pokračoval s občasnými přestávkami i přes léta devadesátá a nevyhýbá se mu ani v současnosti. Na rozdíl od jiných kytaristů Metheny přistupuje k tvorbě zvuků tak, že se snaží o maximální věrnost napodobovaného nástroje nebo naopak výraznou originalitu. Stal se tak jedním z prvních kytaristů, kteří začali šířeji používat syntetické zvuky. Vezmeme-li si kupříkladu Johna Abercrombieho a Billa Frisela a jejich tvorbu z osmdesátých let, tak na rozdíl od nich Metheny tento způsob hry neopustil a věnuje se mu dodnes. I v tom je jeho osobitost.
Zajímavé je i jeho užití dvanáctistrunné kytary v jazzu. I tím se Pat Metheny vyčlenil do značné míry z běžných představ o jazzových kytaristech. I když s tím nepřišel první (John McLaughlin z Mahavishnu Orchestra a jeho dvoukrká Gibson ES-1275 nebo Ralph Towner), tak přesto dokázal na tento způsob upozornit, a to i tím, že dvanáctistrunku přelaďuje. Skladby jako Sirabhorn z Bright Size Life či San Lorenzo z Travels užívání tohoto nástroje dokumentují.
Aparáty
Celkem delší dobu Metheny používá power amp Crest s bednou Theil s 15" reproduktorem JBL a staré kombo Acoustic 134, osazené 4 x 10" JBL.
Efekty
Metheny se nevyhýbá žádným novotám. Výčet jeho efektových řetězců by byl hodně dlouhý, nicméně můžeme jmenovat aspoň ty, které u něj zůstaly delší dobu. Pokud pomineme syntezátory a modelery, tak z multiefektů a procesorů se zmiňme aspoň o DigiTechu GSP 2101, často také užívá krabičky Boss Digital Delay a Digital Reverb.
diskografie
A) Pat Metheny + Paul Bley Quartet:
Jaco Pastorius, Pat Metheny, Bruce Ditmas, Paul Bley (1974, Improvising Artists)
B) Pat Metheny + Gary Burton Quintet (včetně rané spolupráce s Eberhardem Weberem):
Ring (1974, ECM)
Drums So Real (1975, ECM)
Passengers (1976, ECM)
Reunion (1989, stejný rok vyšla i kompilace Collection, GRP)
Like Minds (1997, Concord Jazz)
C) Pat Metheny + Pat Metheny Trio:
Bright Size Life (1976,ECM)
Rejoicing (1983, ECM)
Question & Answer (1990, Geffen)
The In Concert (1992, live, Sound Board)
Trio 99- 00 (2000, Warner Brothers)
Trio - Live (2000, Warner Brothers)
D) Pat Metheny + Lyle Mays Trio (část Gary Burton Quintet):
Watercolors (1977, ECM)
Blue Asphalt (1977, Lobster)
E) Pat Metheny + Pat Metheny Group:
E.1) základní, profilová alba včetně těch live desek, které jsou běžně řazeny do této kategorie alb:
Pat Metheny Group (1978, ECM)
American Garage (1979/80, ECM)
Offramp (1982, Grammy, ECM)
Travels (1982/83, live, Grammy, ECM)
First Circle (1984, Grammy, ECM)
Still Life: Talking (1987, Grammy, Geffen)
Letter from Home (1989, Grammy, Geffen)
The Road to You (1991/93, Grammy, Geffen)
We Live Here (1994/95, Grammy, Geffen)
Quartet (1996, Geffen)
Imaginary Day (1997, Grammy, Warner Brothers)
Speaking of Now (2001/02, Grammy, Warner Brothers)
The Way Up (2004/05, Grammy, Warner Brothers)
E.2) rarity, další live snímky, další vydání (výběr)
Live On Tour: Music Show (1979, live, Warner Brothers)
Clouds (1979, Paradise)
Unity Village (1979, JazzDoor)
Jaco (1981, Jazz Masters)
As Falls Wichita, So Falls Wichita Falls (1980/81, někdy chybně řazeno jako spolupráce s Lyle Mays Trio, ECM)
The Windup (1983, live, Paradise)
More Travels (1991, live, VideoArts Music)
In Concert (1992, live, JazzDoor)
Autumn Leaves (1995, Oxygen)
We Live Here: Live In Japan (1995, live, VideoArts Music)
Across The Sky (1997, Warner Brothers)
F) Pat Metheny sólově:
F.1) základní, profilová alba:
New Chautauqua (1978/79, ECM)
Zero Tolerance for Silence (1992, Geffen)
One Quiet Night (2001, ve vydání z roku 2003 je přidána další skladba, Warner Brothers)
F.2) soundtracky, rarity, symfonické projekty (pouze výběr):
A Hour With Pat Metheny (A Radio Special) (1979, ECM)
The Falcon and the Snowman (1985, s Pat Metheny Group + Davidem Bowie, EMI)
Toys (1992, Geffen)
Passagio per il paradiso (1996, MCA)
G) Pat Metheny + Pat Metheny Quintet:
80/81 (1980, ECM)
H) Pat Metheny Quartet:
Live In Concert (1983, více umělců, Kingdom Jazz)
I) Pat Metheny + Pat Metheny Septet:
Secret Story (1992, live, VideoArts Music)
J) Pat Metheny + Pat Metheny Nonet:
This World (1993, Octopus)
K) Pat Metheny + Brad Mehldau Trio:
Metheny/Mehldau (2006, Nonesuch)
L) Pat Metheny + Metheny Mehldau Quartet:
Metheny Mehldau Quartet (2007, Nonesuch)
M) Výrazné spolupráce (často jde v podstatě o další alba Methenyho, vzniklá ze spolupráce s určitým hudebníkem):
- s Joni Mitchell - Shadows and Light (1980)
- s Chick Coreou a Miroslavem Vitousem - The Song Is You (1981, + Anthony Braxton, Jack DeJohnette, Lee Konitz), Woodstock Jazz Festival 2 (1981)
- se Sonny Rollins Band - Dream Teams (1983), The Meeting (1983)
- s Ornettem Colemanem - Song X (1985, druhé vydání roku 2005 obsahovalo i 6 dříve nevydaných skladeb)
- s Michaelem Breckerem - Michael Brecker (1987), Tales From The Hudson (1996,), Time Is Of The Essence (1999), Nearness Of You: The Ballad Book (2000) + záznam z live vystoupení v Polsku - Pat Metheny & Michael Brecker Special Quartet
- s Herbiem Hancockem/Jack DeJohnette Trio - Parallel Realities (1987), Parallel Realities Live (1990, + Dave Holland)
- s Johnem Scofieldem - I Can See Your House From Here (1993), Summertime (1994), You Speak My Language (1994)
- s Tony Williams Septet - Wilderness (1995)
- s Charliem Hadenem - Beyond the Missouri Sky (1996), Nocturne (2000)
- s Mark Johnson Quartet - The Sound of Summer Running (1998)
- s Jimem Hallem - By Arrangment (1998), Jim Hall & Pat Metheny (1998/99)
N) další spolupráce a hostování (řada projektů byla dílem Pata Methenyho, takže u mnohých z nich jde v podstatě o další jeho činnost):
Např. se Stevem Reichem, Derekem Baileym, Billy Ross / Mike Levine Band, Toninho Horta Band, Pedro Aznar Quartet, Jerry Goldsmith Band, Miltonem Nascimentem, Bob Moses Sextet, Mike Metheny Quintet (Day In - Night Out), Ricardo Silviera Band, Leilou Pinheiro, Akiko Yano, Tulio Mourao Quintet, Silje Nergaard, Gary Thomas Septet, Joshua Redman Quartet, Paul Wertico Band, Trilok Gurtu Band, Noa, Joshua Redman Quartet (Blues For Pat), Bruce Hornsby Band, Abbeym Lincolnem, Roy Haynes Quintet, Milton Nascimento Sextet, Kenny Garrett Quartet, The Sign of 4, Dave Liebman Quartet, Mark Ledford Quartet, Cassandra Wilson, jazzovou zpěvačkou Annou Mariou Jopek (Upojenie) a dalšími včetně účasti na zajímavých albových projektech, kde za všechny můžeme zmínit třeba Stone Free: A Tribute to Jimi Hendrix, Carnegie Hall Salutes The Jazz Masters...
O) Videa a DVD (výběr):
We Live Here: Live In Japan (2001), Imaginary Day (2001), The Way Up: Live (2006)
