Kytaroví velikáni - Mike Mushok

„Vždycky se mi líbilo to, co třeba udělal Slash s několika zpěváky. Tak jsem to zkusil taky a vznikla nová kapela.“

(Mike Mushok, odpověď na otázku, co bylo podnětem ke vzniku Saint Asonia)

Přiznám se, že k tomuto kytaristovi mne přivedla tak trochu méně obvyklá cesta. Dostalo se mi do rukou album jeho posledního projektu, superskupiny Saint Asonia. Když jsem se dostal přes úvodní nářez prvních skladeb, tak mne velice příjemně překvapila melodika někdy až do akustických podob zavedených písní. Tak jsem si to zase poslechl znovu a znovu a říkal jsem si, kde jsou Staind, jeho bývalá kapela, a kde by mohli dnes být, kdyby to do ruky po jejich krátkém návratu vzal právě Mike Mushok?

A až poté jsem se dostal k poslechu kapely Staind, o níž jsem sice věděl, ale nijak mne tehdy nezaujala. Určitě to bylo tím, že jsem se s jejich tvorbou neseznámil moc dobře. Poté, co byli ohodnoceni anketou RIAA jako nový objev, jsem se snažil naposlouchat jejich první dvě alba, která mne opravdu ale moc nebrala. A pak až jejich poslední album Staind, které, přiznejme si to, zase tak oslnivé úplně nebylo. Takže se mi vyhnulo vlastně to nejúspěšnější, Break the Cycle. Na druhou stranu toho svého postupu ale zase tak moc nelituji, protože se mi alba dostávala do rukou podle vzrůstající kvality - a album 14 Shades of Grey totiž také nebylo vůbec špatné, dokonce mám z některých skladeb pocit větší vyzrálosti a kompaktnosti...

Mike Mushok

Mike Mushok se narodil 10. dubna 1970 v Manhassetu ve státě New York. Jako teenager začal ulítávat na rockové hudbě, zejména pak na hard rocku. Zvláště pak, když k Vánocům 1982 dostal svou první elektrickou kytaru, Fendera Stratocastera (s „bulkou“, z éry CBS), a k tomu kombo Fender Vibro Champ. Začal ještě více poslouchat své tehdejší vzory, které mu ostatně zůstaly dodnes. Jak sám uvádí, jsou to v průběhu času jak Led Zeppelin, Van Halen či Stevie Ray Vaughan, tak i třeba Tool, Pantera, také ovšem Rage Against the Machine, Alice in Chains, Soundgarden, nezapomíná při svém výčtu ani na Eltona Johna...

Je samozřejmé, že od těchto jmen se odvíjely i jeho velké kytarové vzory. Tím nejzákladnějším je Tony MacAlpine, který na něj měl pravděpodobně největší vliv. Z dalších jmen můžeme jmenovat Eddieho Van Halena, Jimiho Hendrixe, Erica Johnsona (na tuto osobnost se dnes už dost pozapomíná), Dimebaga Darrella a Stevieho Ray Vaughana. Vliv MacAlpina či Van Halena je dobře poslouchatelný jak na vyzrálejších nahrávkách Staind, tak i na debutu Saint Asonia.

Staind

Staind vznikli ve Springfieldu v Massachusetts. Sešli se tam zpěvák Aaron Lewis, Mushok, baskytarista Johnny April a bubeník Jon Wysocki. Už od počátku se sehrávali na coverech kapel, na kterých se všichni shodli. Šlo zejména o repertoár Korn, RAtM, Pearl Jam, Tool, Alice in Chains a dalších interpretů, a sjezdili s tímto programem řadu místních klubů.

To trvalo tak rok a půl. Během té doby napsali i své vlastní skladby a vidouce stále rostoucí okruh příznivců, rozhodli se vydat je na svém prvním albu. Ovšem debut Tormented se nijak zvlášť neujal, prodalo se ho v podstatě jen něco kolem čtyř tisíc kusů. Kapela to ale nevzdávala, dala nahrávky na web ke stažení a jela dál. Roku 1997 se zviditelněla i tím, že předskakovala Limp Bizkit. Následné album Dysfunction z roku 1999 pod taktovkou producenta Freda Dursta (spolupracoval např. se Soundgarden) už výrazně oslovilo americké fanoušky a prodalo se ho nakonec přes dva milióny kusů. Kapela obdržela dvojnásobnou platinu a začala se objevovat po boku dalších velkých kapel, včetně Sevendust.

Bylo to ale až třetí album, Break the Cycle a první mainstreamový hit Outside, kdy Staind zaznamenali megaprůlom do celosvětových úspěchů. Pětinásobná platina v USA, v Anglii došlo také na tento vzácný kov a skupina prorazila i do dalších národních anket. Stylově se kapela posunula z předchozích pozic nu-metalu k alternativnějším a barevnějším formám haevymetalové hudby.

Po celosvětovém turné přišla na řadu další řadovka, 14 Shades of Grey, která sice nebyla zasypána takovým počtem platinových desek, ale „aspoň“ jedna platina tam byla - ovšem ta nejcennější, americká. Album se ještě více přiblížilo mainstreamovým polohám vyznění, což podle mého mínění mu jen prospělo. Celkově na mne působí album velmi vyrovnaně, kapela je zde velice vyzrálá a songy jako So Far Away si právem vysloužily vysoká místa v tehdejších žebříčcích.

I další album, Chapter, V získalo platinu a již potřetí stanulo v USA na první pozici v Billboardu. To není pro novou kapelu zase tak úplně běžné. Následné CD The Illusion of Progress se svou třetí pozicí v Billboardu neudělalo skupině žádnou ostudu a Staind vyrazili opět na své dlouhé šňůry, kdy se připojili mj. i k Nickelback či Creed.

20. května 2011 odešel ze sestavy bubeník Wysocki (odešel do Soil) a na několik termínů na turné ho nahradil Will Hunt. Novým členem kapely se poté stal Sal Giancerelli a kapela vydala nové album, tentokrát pod názvem Staind. I když se neumístilo špatně, přece jenom se zdálo, že oheň Staind začíná skomírat. Kapela to vyřešila oficiální přestávkou a sešla se opět dohromady 27. dubna 2014. Na konci toho roku se ale členové opět dohodli, že si dají zase pauzu. Ovšem kdo ví, jak na dlouho...

Staind v čase:

(1) V tomto období krize sestavy obsluhoval na turné bicí Will Hunt.

Mike Mushok ovšem nelenil a vytvořil kolem sebe novou partu, která nese atributy superskupiny. Spolu s ním ji tvoří zpěvák Adam Gontier (Three Days Grace), baskytarista Corey Lowery (Sevendust) a bubeník Rich Beddoe. Jejich debutové album s hity Better Place a Let Me Live My Life vůbec nedopadlo špatně a uvidíme, jestli nepůjde o trvalejší projekt. Potom ovšem Staind... Kdo ví...

Kytary

Mushok je znám pro své používání barytonových kytar. Hlavní značkou mu je Paul Reed Smith a základní kytarou pak signature PRS SE Mike Mushok Baritone. Nástroj vznikl roku 2008 a Mushok si ji velice oblíbil, podle svých slov ji tahá všude a má ji v různých laděních (viz níže, ha, ha). Tělo je z mahagonu, hmatník z ebenu, na snímačích Mushok spolupracoval s vývojáři firmy.

Firma mu vyprodukovala i další model, tentokrát sedmistrunnou kytaru. Mushok k ní přistoupil hlavně proto, že v době natáčení alba Staind chtěl mít ještě větší prostor na hmatníku. Model tak vznikl roku 2011 a dodnes je nedílnou součástí jeho pódiových sestav.

Dalším nástrojem je model PRS McCarty 58, který, a to je vlastně unikum, Mushok použil při nahrávání The Illusion of Progress, a to ve standardním ladění. Patří sem další PRS, Swamp Ash Special, a to s palisandrovým krkem a snímačem Seymour Duncan Vintage Rails u kobylky. I tento nástroj je používán pro standardní ladění. Následuje model Chris Henderson Signature se třemi snímači a další modely PRS.

Mushok hrál rád i na Ibanezy, kde preferoval zejména sedmistrunnou RG7, klasiku Artist AR, na kterou hrál v raných dobách Staind, a barytonovou MMM1. Tu Mushok používal do roku 2008, než kompletně přešel do stáje Paul Reed Smith.

Z dalších značek můžeme uvést třeba Gibson Les Paul Custom Silverburst.

Mushok používá opravdu hodně ladění, a to nejen ve studiu, ale i živě. Takže v jeho případě i proto větší počet kytar na turné (i když to u řady kytarových hvězd není podmíněno pouze laděním a navíctento počet ve srovnání s některými „stěhováky“ není nijak zvlášť impozantní). A to ladění? Posuďte sami. Nejvíce jde o G1#, D#, A#, c#, f#, a# (třeba do skladeb For You, Yesterday, Outside...), druhým nejčastějším laděním je G1#, C#, G#, c#, f#, a# (například u Open Your Eyes, Waste, Home...). Patří sem také G1#, D#, G#, c#, d#, g# (So Far Away, Right Here), dále G1#, C#, G#, c#, d#, g# (Layne), F1#, C#, G#, c#, g#, c1# (Failure). Dalšími, která používá, jsou třeba C1#, G#, C#, f#, a#, d1#; D1#, G#, C#, f#, a#, d1#; A1#, D#, G#, c#, f#, a#; C1#, G#, C#, f#, a#, d1#; C1#, G#, C#, f#, g#, c#; D1#, G#, C#, f#, a#, d1#. No docela síla, co?

U strun zpočátku používal sady pro barytonové kytary, a to Dean Markley Baritone, sady o síle .014, .018, .030, .042, .056 a .074. V současnosti jde o značku D’Addario, a to .014, .018, .030, .042, .056 a .075.

Z akustických kytar si oblíbil dva nástroje, dreadnought Guild D40, o kterém prohlásil, že si ho jako teenager koupil tak, že ušetřil z peněz na obědy, a dále Alvarez Yairi DY90 s jedním výřezem, který považuje za svou hlavní pódiovou akustiku.

Aparáty

U aparátů je také ve znamení dvou značek. Především jsou to Marshally, od této značky v době rozkvětu Staind používal klasický pre-amp JMP-1 a konec EL-34 100/100 a bedny 1960B 4 x 12”, osazené Celestiony G12T-75. Jako hlavu si oblíbil Diezel VH-4. „Ne, nic jsem vlastně neměnil,“ odpovídá Mushok na otázku, zda pro kapelu Saint Asonia změnil svůj pódiový set z dob Staind. „Když mi něco znělo dobře už předtím, proč to měnit jen kvůli tomu, že hraju s někým jiným? A za další, vždycky jsem miloval zvuk spojení JMP-1 a EL34. Dává to typický marshallský sound, hodně šťavnatých středů a konkrétní výšky. Zato Diesel produkuje hutné a nekompromisní basy. V kombinaci se čtyřmi kanály u Diezela s programy JMP-1 se pak jedná o opravdu široké možnosti výběru zvuku.“ Aby dosáhl na pódiu co největšího spojení obou aparátů, má to zapojeno tak, že z Marshallů (počítáno zleva) mu jde signál do první a třetí bedny, z Diezela do druhé a čtvrté bedny. I když má na pódiu beden osm, používá pouze čtyři spodní.

Efekty

Ve svém racku má letitý Lexicon MPX-G2 FX, který používá v podstatě už od začátku. Využívá z něj zejména modulace, jako flanger, phaser, chorus apod. Pro dosažení ještě brutálnějšího tónu má octaver Boss OC-3 a samozřejmě i noise gate Boss NS-2. Jako kontrolér využívá sadu CAE Audio Cotroller + ISO Box, ladičku má klasickou Korg DTR-1. Na pódiu u něj vidíme i wah pedály, z nožních MIDI ovladačů standardní Bradshaw RS-10.

Skladba: So Far Away

Autor, autoři: Staind

Interpret: Mike Mushok

Skupina, soubor: Staind

Album, zdroj: 14 Shades of Grey (2003, Elektra)

Pozn.: Elektrická kytara přeladěna do A1, E, A, d, e, a, akustická kytara je naladěna standardně.

www:

www.staind.com