Kytaroví velikáni - Blind Lemon Jefferson

Po nějakém čase vždy v rámci našeho seriálu popoletíme ve stroji času a přiblížíme si kořeny rockové a bluesové muziky a kytary, takové, jak ji chápeme dnes. A to je přesně případ dnešního velikána, člověka, o němž B. B. King prohlásil, že měl zásadní vliv na jeho techniku hry a zpěvu.

Ano, my se dnes podíváme na jednoho z představitelů kořenů bluesové muziky, kteří položili základy feelingu, na kterých vyrostla první generace bluesových akustických či elektrických kytaristů, jako byli či jsou T-Bone Walker, Lightin’ Hopkins, John Lee Hooker, Muddy Waters, Howlin’ Wolf, Leadbelly, Albert King, Albert Collins, Johnny Copeland, Freddie King, Otis Rush, B. B. King a další. A ti se sami stali vzory pro druhou, v celém kontextu vývoje rockové hudby a kytary nesmírně vlivnou generaci bluesmanů, tvořenou takovými osobnostmi, jako je Eric Clapton, Mike Bloomfield, Peter Green, Jimi Hendrix, Paul Kossoff, Jeff Beck, Jimmy Page, Rory Gallagher, Stevie Ray Vaughan, Jeff Healey, Robert Cray, Buddy Guy, Johnny Winter, Bonnie Raitt, Warren Haynes a Gary Moore. To abychom uvedli ty nejzákladnější souvislosti.

V osobě Jeffersona ještě v úvodu poznamenejme, že o jeho vlivu napovídají i ty skutečnosti, že do Rock and Roll Hall of Fame byla uvedena jeho nahrávka z roku 1927, Matchbox Blues, jako jedna z pětiset skladeb, které zásadním způsobem formovaly současnou hudbu, a také i ten fakt, že roku 1980 byl posmrtně uveden do Blues Hall of Fame. To byl rok, kdy se tato Bluesová síň slávy uvedla do provozu a hned tam byli uvedeni ti nejvlivnější „klasici“. Bylo jich celkem dvacet a je to mimochodem reprezentativní vzorek „who is who“ v kořenech blues.

Což mne přivádí k myšlence, že si tohoto kytaristu uvedeme i v souvislostech s jeho současníky (pozor, uvedeme ovšem jen velmi úzký výběr). Takže tak trochu výjimka z našeho zavedeného postupu na těchto stránkách. Ostatně proč ne?

Blues na ulici

Lemon Henry Jefferson se narodil 24. září 1893 na farmě v Coutchman u Worthamu v Texasu jako jedno z celkem osmi dětí manželů Alexe a Clarissy Jeffersonových. Přesné datum jeho narození není stoprocentní. Ještě před pěti lety se uvádělo pouze září 1893, roku 1917 uvedl sám Jefferson při sčítání lidu, že se narodil 26. října 1894.

Již od narození byl slepý. Na kytaru začal hrát během dospívání, kolem roku 1912. Brzy si získal oblibu a začal být vítaným muzikantem na řadě pikniků a nejrůznějších party, včetně zahradních barbecue. Inspiroval se jak místními kytaristy z řad česačů bavlny, tak i flamenco kytaristy, kteří sem za prací přicházeli z Mexika. Se svou hrou, spojující tyto dva základní prvky, začal vystupovat i po okolních městech a stal se tzv. pouličním muzikantem, což tehdy nemělo dnes tak trochu pejorativní nádech, ale šlo v té době a v této komunitě o celkem běžnou záležitost ve vývoji muzikanta. Stával na ulicích po městech východního Texasu, většinou před oficínami a na nárožích. Často šlo o prostředí dosti drsná, v mnoha případech hrál třeba od osmi večer do čtyř ráno.

Roku 1915 se vypravil do Dallasu, kde se setkal mj. s Leadbellym, další ikonou počátků bluesové hudby, o dva roky později se setkal s Aaronem Thibeauxem Walkerem, známým později jako T-Bone Walker, otcem elektrického blues. Jefferson Walkera začal učit své postupy a feeling, na oplátku mu Walker poskytl příležitostné služby jako průvodce.

Dvacátá léta

V době jeho působení v podstatě neexistovalo, aby vznikaly nahrávky samostatného bluesového kytaristy. Jefferson tvoří určitý předěl už jenom tím, že se mu podařilo tento úzus překonat. A to i přesto (nebo právě proto), že jeho hudba byla syntézou každodenního hluku putyk, ulic, nároží a blues, vznikajících v prachu cest mezi plantážemi na jihu USA. Jefferson se tak stal jedním z prvních komerčně úspěšných sólových umělců - bluesových kytaristů, i když, pravda, zatím zejména v intencích černého trhu.

První nahrávky pro Paramount Records (mezi prosincem 1925 a lednem 1926) natočil ještě pod pseudonymem Deacon L. J. Bates. Nešlo o čistě bluesové skladby, byly to gospely I Want To Be Like Jesus In My Heart a All I Want is that Pure Religion. Dobrý ohlas přiměl společnost pozvat ho na další nahrávání, které už přineslo jednoznačné hity. Tentokrát již pod svým napůl jménem a napůl pseudonymem Blind Lemon Jefferson nahrál Booster Blues a Dry Southern Blues. Obě se rychle prodávaly a Paramount vydal další dvě skladby, vzniklé při druhém sessionu, Got the Blues a Long Lonesome Blues, které se z pultů ztratily velmi rychle.

V rozmezí let 1926 a 1929 natočil přes sto skladeb, ale ne všechny se v jeho době dočkaly svého vydání. Dalším problémem byl zvuk. Studia Paramount Records odvedla v jeho případě velmi špatnou práci (i díky svému vybavení), zvuk nebyl o nic lepší, než kdyby se nahrávalo někde na pokoji v hotelu. Pravda ovšem je, že když se Jefferson stal slavným, řadu jeho skladeb studia labelu Paramount opět přetočila s lepším výsledkem. Navíc dvě skladby vznikly pro label OKEH (Matchbox Blues a Black Snake Moan) a měly daleko lepší zvuk. I to pohnulo Paramount k větší snaze lépe nahrávatt své umělce.

Zrodila se tak osobnost, které hudební historie přisoudila přízvisko otec Texas blues. Není divu. Jefferson byl pro tuto odnož stejně velkým určujícím elementem jako pro delta blues Charley Patton.

Otec Texas blues

Jeffersonovy nahrávky se staly pro jeho obdivovatele doslova alfou a omegou hry na kytaru. Jeho styl hry by se dal charakterizovat takto: rozvláčný doprovod plný přerušovaných částí, bohatá rozmanitost sólových figur, častá arpeggia a riffy, sólové vyhrávky jak na strunách e1, h, g, tak i na basových strunách. Mnohdy šlo o kytarové odpovídačky zpěvové lince tak časté, že Jefferson nečekal na ukončení fráze, ale vpadnul svou kytarou i doprostřed zpěvu. Z celé řady těch, které výrazně inspiroval a kteří se stali v podstatě jeho pokračovateli (i když byli třeba starší), můžeme zcela jistě jmenovat Ramblin’ Thomase, Little Hat Jonese, samozřejmě Leadbellyho (který s ním často vystupoval) a zejména pak Lightin’ Hopkinse (zvláště druhá část jeho tvorby). Z další, celkově již daleko známější vrstvy to byl zvláště T-Bone Walker, který slepému bluesmanovi pomohl uchytit se v Dallasu.

Navíc Jefferson nebyl kopírován „pouze“ jako kytarista - jeho obdivovatelé se rádi nechali inspirovat náměty a lyrickou šíří textů jeho slavných skladeb, jako např. Easy Rider Blues, Matchbox Blues (později ji proslavil např. Carl Perkins), See That My Grave Is Kept Clean, Got the Blues, Corrina Blues, Booger Rooger Blues a hodně diskutovaná The Black Snake Moan. Jeho sólové vyhrávky mají takovou váhu, že neztratily nic ze své naléhavosti ani dnes a jsou stále jedním ze základních materiálů ke studiu akustických bluesových sólových postupů.

Jeffersonova smrt je tak trochu obestřena tajemstvím. Zemřel v prosinci 1929 v Chicagu, kde byl nalezen po obzvláště silné sněhové bouři. Jednotlivé verze uvádějí, že buď se prostě ztratil při návratu z jedné party, nebo ho někde vysadil a opustil jeho řidič, či šlo o autonehodu. Dokonce se hovořilo i o infarktu z napadení psem. Nejaktuálnější verze jsou tři - všechny uvádějí infarkt (což bylo koneckonců potvrzeno pitvou), ale důvody jsou různé. Buď je to jed v kávě, který mu tam dal jeden ze žárlivých manželů (Jefferson měl hodně obdivovatelek), nebo je řeč o zabití při oloupení o honorář (mluvilo se o jeho doprovodu), poslední verze uvádí náhlý infarkt a následné umrznutí. Bez úmrtního listu byl pohřben do neoznačeného hrobu ve Worthamu, který byl po usilovném pátrání nalezen teprve až nedávno. Roku 1997 byl na předpokládaném místě vztyčen žulový pomník a roku 2007 byl původní název hřbitova Wortham Negro Cemetary, později Wortham Black Cemetary změněn na Blind Lemon Memorial Cemetary. Podle jeho nejslavnější skladby udržuje jeho hrob v čistotě hřbitovní komise...

Charley Patton

(mezi lety 1880 a 1891 - 28. 4. 1934)

Otec delta blues. Spolupracoval úzce s Tommym Johnsonem, Styl jeho hry - silně perkusivní, více než bylo dobově zvykem. Zařazoval triolové figury do čtyřčtvrťových taktů, proslul snappingem a s oblibou si udával rytmus a akcent dlaní pravé ruky na korpus kytary. Jeho skladby měly nestejnou stavbu, včetně délky jednotlivých pasáží. S oblibou dělil takty, dokázal svůj hlas vést „proti“ doprovodu, liboval si v lichých délkách, jeho blues měla často třináct a půl taktu.

Kytaroví velikáni, Muzikus 5/2008

Tommy Johnson

(1896 - 1. 11. 1956)

Představitel delta Blues. Spokupracoval s Charleym Pattonem, znám svým falzetem a divokou hrou na kytaru, často i za hlavou. Vyprodukoval (často spolu s Pattonem) skladby jako Big Road Blues, Big Fat Mama, Cool Drink Or Water Blues, Lonesome Home Blues, Maggie Campbell Blues či Canned Heat Blues - podle názvu této skladby se pojmenovali Canned Heat.

Robert Johnson

(8. 5. 1911 - 16. 8. 1938)

Král delta blues. Nesmírně vlivný kytarista a autor. Jeho skladby, jako Rambling on My Mind, Terraplane Blues, Sweet Home Chicago, Dust My Brown, Cross Road Blues a Hellhound on My Trail se staly standardy bluesové muziky a ovlivnily obrovskou plejádu umělců a skupin (nemůžeme zde jmenovat všechny), od Erika Claptona a Johna Mayalla přes Muddyho Waterse a Allman Brothers Band po třeba Fleetwood Mac, Led Zeppelin, Little Feat, Status Quo, Red Hot Chilli Peppers a další.

Styl hry - integrace všech klasických znaků delta blues do technicky bohatšího výrazu. Navykl si v doprovodu více využívat struny, e1, h, g, výrazněji frázoval, nevyhýbal se arpeggiím a na basové struny vybrnkával figury blízké boogie. Z jeho starých nahrávek můžete slyšet i temné údery - to vydávala jeho pravá noha, když si ve studiu dupal rytmus.

Kytaroví velikáni, Muziku 4/2010

Memphis Minnie

(3. 6. 1897 - 6. 8. 1973)

Představitelka Memphis blues, součástí většího okruhu městského (urban) blues (stejně jako později Chicago blues či New Orleans blues). Nahrála se svými manželi kolem cca 250 skladeb.

Styl hry - stala se i inspirací pro řadu kytaristů, a to zejména pro svou hru prsty, kdy kombinovala jednoduchou, ale výraznou melodiku s dynamickým, někdy až swingovým, doprovodem. Proslula i svými častými mezihrami a vyhrávkami.

Mnohé skladby se staly určujícími jak pro akustické, tak i pro městské, později elektrifikované blues, např. Bumble Bee Blues, Ice Man čiShake Mattie, která obsahuje dnes již klasickou instrukci „shake, rattle and roll“ a zejména pak When the Levee Breaks, kterou převzali i Led Zeppelin

Blind Willie Johnson

(22. 1. 1897 - 18. 9. 1945)

Představitel Texas blues. Nahrál např. Dark Was the Night - Cold Was the Ground, jedinečnou volnou formu s působivými slide figurami. Pozornost si zaslouží i If I Had My Way I’d Tear the Building Down, kterou zpopularizovalo trio Peter, Paul and Mary, a další skladby. Mezi těmi, kdo přebírali jeho skladby, byl i Bob Dylan, Grateful Dead a další.

Styl hry - proslul zejména hrou slide, místo bottlenecku používal kapesní nůž. Liboval si v různých ladění, nejvíce používal ladění open D. Novinkou v jeho projevu bylo i to, že basové figury, které vybrnkával palcem na basových strunách, někdy lehce tlumil dlaní pravé ruky.

Blind Blake

(1896 - 1. 12. 1934)

Představitel Piedmont blues neboli jihovýchodního blues. Jeho blues byla melodicky přístupnější, na rozdíl od pentatoniky v mississippské deltě a v Texasu.

Styl hry - typické pro jeho hru byly synkopované ostinátní basové figury, často používal dvojí, zdvojené vybrnkávání, nevyhýbal se ani tomu, že vyhrával melodii palcem na basových strunách, zatímco na sólových strunách držel nějaký akord. Harmonická stavba jeho skladeb byla složitější, můžeme tak vysledovat i takové struktury jako např. I-VI-II-V-I.

Blind Willie McTell

(5. 5. 1898 - 19. 8. 1959)

Představitel Peidmont blues. Velmi známou se stala např. jeho skladba Statesboro Blues, k jeho velkým obdivovatelům patřil mj. i Johnny Winter.

Styl hry - jeho hra byla velmi bohatá, z představitelů Piedmont blues (Blake, Davis a Fuller) se vedle rychlosti a složitosti vybrnkávání také více soustředil na některé prvky texaského blues („pauzírování“ kytary při zpěvu a opačně) a delta blues (nestejná stavba frází).

Skladba: Black Horse Blues

Autor, autoři: Blind Lemon Jefferson

Interpret: Blind Lemon Jefferson

Skupina: -

Album, zdroj: Best of Blind Lemon Jefferson (1994, Wolf)

www:

www.mtv.com/artists/blind-lemon-jefferson/biography