Montuno na kytaru
Hola všichni. V dnešním díle Kytarových inspirací se necháme lehce inspirovat latinskoamerickou hudbou, jejíž prvky se velmi často objevují v mnoha dalších žánrech, od jazzu přes rockovou hudbu až po pop. Je to hlavně pro její charakteristický, velmi taneční rytmus a určitý temperament, který v sobě skrývá. Prostě to s vámi hýbe.
Ostatně právě rytmus je, troufnu si říct, nejdůležitější složkou této hudby. No ale vlastně by měl být nejdůležitější části jakékoliv hudby. :-) Téma, které jsem pro dnešek vybral, je aplikace latinskoamerické hudby, či spíše inspirace některými způsoby v ní používaných doprovodů. Pokud si poslechnete jakoukoliv, například kubánskou, hudbu (např. salsu), uslyšíte velmi typický doprovod (většinou piana), který vytváří typický zvuk a houpavost těchto rytmů. Tomuto způsobu doprovodu se říká montuno. Pro přesný vysvětlující popis budu s dovolením citovat svého kamaráda a občasného spoluhráče Petra Smetáčka, který se latinskoamerickou hudbou zabývá opravdu do hloubky a ví o ní vše. Takže: „Klasické montuno bych popsal nejspíše jako krátkou (obvykle jedno- až dvoutaktovou) rytmicko-melodickou figuru vystavěnou na rozkladech akordů. Přičemž důraz je kladen na její rytmickou složku. Vyznačuje se silnou synkopovaností (někdy až celé jakoby o osminu posunuté), a akcenty umístěnými na - pro Evropany - neobvyklých místech, jako je čtvrtá doba.“ Tak si to pojďme zkusit zahrát.
Montuna na kytaře
Zapsal jsem zde tři spíše jednodušší ukázky montun v aplikaci v trochu jiných žánrech, než je opravdu čistá tradiční latina. První dvě jsem našel v písničkách Carlose Santany, u něhož je právě typické spojení latiských rytmů a rocku či popu. V Příkladu č. 1 je typický chromaticky klesají bas nad akordem Am7, směřující ve čtvrtém taktu do akordu E7 (viz noty). Dbejte hodně na to, aby pauzy byly opravdu pauzy (dodržujte délku všech not), tím dosáhnete hezkého staccatového efektu. Nejdříve hrajte vše opravdu pomalu a snažte se být co nejpřesnější. Hlavně nespěchejte a nehrajte tzv. „dopředu“. Postupně můžete zrychlovat. Doporučuji určitě poslech takových montun, třeba u výše zmíněného Carlose Santany či kohokoliv, kdo tuto hudbu hraje.
V hezkém Příkladu č. 2, je spíše řekněme legatovější způsob hraní montun. Opět zkuste co nejvíce dodržovat délky not, zvláště tam, kde osmina přeznívá do další doby.
Příklad č. 3 je dvoutaktové montuno hrané v šestnáctinách na střídající se akordy Am a E7, které jsem si vymyslel do jedné skladby své kapely Duende.
Nechte se všemi příklady inspirovat, zkuste vymyslet další postupy, zkoušejte tento úžasný způsob doprovázení použít ve své hudbě, a vůbec, bavte se tím! Přeji hodně štěstí.
