Dnes nás čeká seznámení s rytmickými hodnotami a jejich dělením a spojováním. Rytmus znamená dělení času na úseky podle určitých pravidel. Vezmeme-li si jakoukoliv jednoduchou skladbu v tempu třeba 120 BPM neboli úderů za vteřinu, pak bude základní rytmická struktura v celém průběhu skladby určena plynutím beatů, kterých bude oněch sto dvacet za minutu a které jsou v notovém zápisu většinou totožné se čtvrťovou notou. Beaty se pak seskupují do větších skupin většinou po čtyřech (ale i po dvou, třech pěti atd.) a těmto větším skupinám říkáme takty.
Jednoduché pravidelné plynutí beatů většinou není jako rytmický základ skladby dostatečně zajímavé, a tak beaty spojujeme do delších hodnot, nebo naopak rozdělujeme na menší (tzv. subdivize). Pokud spojíme dvě čtvrťové noty, máme půlovou, spojením dvou půlových vznikne nota celá (zabírající jeden celý 4/4 takt). Pokud budeme doby naopak rozbíjet, z jedné čtvrtky vzniknou dvě osminy, z každé osminy dvě šestnáctiny, ze šestnáctin dvaatřicetiny a tak dále, kam je libo (viz řádek jedna v přiloženém zápisu). Zásadní je, že jedna doba v daném tempu trvá stále stejně dlouho, ať je jakkoliv rozkouskovaná, a že do 4/4 taktu se vejdou vždy čtyři čtvrtiny nebo jejich ekvivalent ve větších či menších hodnotách (třeba dvě čtvrtky + dvě osminy + čtyři šestnáctiny).
Kromě not, které nám říkají, kdy máme hrát, jsou podstatné také pauzy, které naopak značí, kdy nehrát (řádek 2). U krátkých zvuků (například úder do malého bubnu) je vcelku jedno, zda je v zápisu celá nota nebo čtvrtka a tři doby pauza, ovšem u nástrojů s delším dozvukem (činely, tympány...) je již rozdíl podstatný a v případě pauzy zvuk tlumíme (většinou rukou).
Někdy nastává jisté zmatení ohledně toho, co je základní jednotkou rytmu. Z hlediska notového zápisu je jí takt (který v případě 4/4 obsahuje jednu celou notu, která se pak různě rozpadá), ale z hlediska samotného hraní je základním kamenem spíše jeden beat odpovídající čtvrťové notě. S touto rozdvojeností se prostě musíme smířit.
V notovém zápisu se také často objevuje tečka za notou, která notu prodlužuje o polovinu její původní hodnoty: z půlové noty je pak nota na tři doby, ze čtvrtky je nota dlouhá tři osminy (původní čtvrtka + její polovina, tedy osmina, navíc - viz pátý takt zápisu). Tečky mohou být i dvě nebo i tři, každá další pak prodlužuje notu o poloviční dobu než ta předchozí. Čtvrťová nota se dvěma tečkami má tedy délku sedmi šestnáctin (čtvrtka + osmina + šestnáctina). Toť pro dnešek vše, v zápisu máte veselý lineární pattern, příště nás čeká odpočinkový díl a pak triolové dělení.
