V minulém díle jsem popisovala, jak si žáci, hlavně začínající, často při hraní nepočítají, a pak mají problém s tím, aby takzvaně neztratili dobu. A také to, jakým způsobem si můžeme u hraní počítat a dělit noty.
S tím souvisí i odpočítání správného počtu dob, než se začne hrát...
Vždycky mě pobaví, když žák má zahrát nějaké cvičení ve tříčtvrťovém taktu, já mu odpočítám tři doby, a nic. Já čekám, že na první dobu uslyším bubny, a žák zase čeká, že mu odklepnu i čtvrtou dobu... Takže bacha na to, nejdříve je potřeba si uvědomit, v jakém taktu je písnička nebo etuda předepsána, a podle toho již vytušíme, kolik odklepů máme očekávat. Jak jsem právě uvedla, před hraním tříčtvrťového taktu se čtvrté doby jen tak nedočkáme (v praxi se to týká například valčíku, waltzu). Zatímco ve dvanáctiosminovém taktu můžeme odpočítat dvakrát tři doby (například blues), ve dvoučtvrťovém dvakrát dvě a ve čtyřčtvrťovém taktu doby čtyři. U rychlejších skladeb se obvykle odklepnou na začátku dva takty, přičemž v prvním bývají jen dvě doby v polovičním tempu a ve druhém již všechny čtyři v tempu, ve kterém píseň začíná (RAZ, DVA, raz, dva, tři, čtyř). Ale třeba u takového pochodu dá obvykle dirigent v dechovém orchestru jen dvě doby a rovnou se jede .
Také jsem zažila jednu „vtipnou“ příhodu na toto téma. Hráli jsme s big bandem v tanečních a já jsem si připravila noty na song Y.M.C.A., kde dirigent odpočítá tři doby, na čtvrtou je akcentovaná rána na malý buben a pak teprve na další první nastoupí zbytek bandu. Dirigent začal počítat (to už jsem si všimla podezřele pomalého tempa), slyšela jsem raz, dva, tři... a dala onu ránu na virbl. Bohužel jsem jaksi přeslechla, že se před tím bude hrát ještě nějaký watlz... naštěstí se spoluhráči nenechali rozhodit tím, že místo poetického začátku se na první dobu ozvala šlupa na bubínek...
Další důležitou (a samozřejmou) věcí je, když bubeník odklepává kapele začátek songu, aby i ve stejném tempu začal hrát, což však také někdy může působit trochu trable. Takřka každý problém se dá řešit a konkrétně s tímto nám pomůže náš kamarád metronom, se kterým si to můžeme v různých tempech nacvičovat (jednoduše - pustíme si jej, odklepneme a snažíme se ve správném tempu nasadit rytmus).
U některých žáků jsem si všimla, že když jim pustím metronom a oni mají začít hrát, nedaří se jim hned chytit správné tempo. Na to pomáhá se do metronomu nejprve na chvíli zaposlouchat, zkusit si nejdříve ten rytmus představit a „zazpívat“ v hlavě a až poté začít hrát.
