Jak to vidí (slyší) zvukař 29
Signálový řetězec - mixážní pult
... od analogu k digitálu VIII
Dnes si téma mixážního pultu tak nějak dokončíme, tedy coby článku signálového řetězce, jak už bylo zmíněno v předminulém dílu, nadále se s ním samozřejmě budeme setkávat v tématech týkajících se nastavení jednotlivých nástrojů a vokálů. Ještě se ale na chvilku vraťme k minulé problematice, a sice - k „tabletování“.
Chci se totiž přece jen lehce pozastavit nad tím, že je opravdu potřeba dobře zvážit, na kterou akci je které vybavení vhodné a na kterou spíše není. K již zmíněnému a probíranému ovládání parametrů mixpultu z tabletu si proto řekněme jen ještě několik bodů.
Jde, nebo spíš mělo by jít, vždy o to, vybrat si vhodnou techniku na tu kterou akci. Podobná zařízení, jako jsou (nejen) rackové pulty umožňující (pouze) dálkové ovládání z dotykových displejů, zvláště z jejich menších verzí kolem cca deseti palců, budou, co se týče ovládání, vždy nějakým způsobem prostorově, a tím i možnostmi omezeny. To je třeba mít neustále na paměti. Něco jiného je, když používáte jednu dvě uložené scény pro tutéž kapelu (kapely), všechno je vždy stejně nebo velmi podobně zapojeno, nastaveno, pouze se aktuálně doladí víceméně drobnosti. A něco jiného je, máte-li na podobném zařízení „od píky“ zvládnout střední festival kapel, kde se mění nástroje, obsazení muzikantů, zpěváků apod., a většina parametrů nejde celkově univerzálně přednastavit. Můžete být sebezdatnější „klikač a šoupač“ po (menším) displeji, pořád máte k dispozici pouze několik viditelných šavlí nebo parametrů a máte zpravidla možnost ovládat v danou chvíli jen jeden nebo několik málo z nich. Neboli přepínání mezi nimi vyžaduje právě ony kroky navíc, zmíněné v předminulém díle o výhodách a nevýhodách digitálních pultů.
Na klasickém běžném větším pultu totiž můžete do procesu zapojit, je-li to třeba, obě ruce - při „rychlo-zvukovce“, kdy se často hraje o čas, můžete jednou rukou ovládat např. korekční nastavení a druhou si hned faderem upravit hlasitost daného kanálu. Zvlášť pokud jde o roky zažité postupy ještě z analogu, kdy zkušení zvukaři dokázali oběma rukama skutečně během chvilky „nakroutit“ (i na přístrojích v efektovém racku) vše potřebné i na více nástrojích a vokálech, mezitím reagovat na požadavky muzikantů ohledně poměrů do monitorů, kteří je často „vysílali“ jeden přes druhého, a následně během kousku jedné skladby uvést vše do téměř devadesátiprocentního souladu. O tom si v tomto případě - na malém tabletu - můžeme asi nechat jen zdát a je třeba s tím také počítat. Nehledě k tomu, že pokud nemáte např. komunikační mikrofon do monitorů zabudovaný přímo v pultu nebo zapojený na „husím krku“, je třeba vzít v potaz ještě to, že jedna zvukařova ruka značnou část zvukovky drží právě tento mikrofon. Samozřejmě že dnes máme k dispozici výhody dříve nevídané, jako předem zaslané stage plány, které nám dovolí se na danou kapelu, soubor či uskupení technicky připravit, promyslet si zapojení atd. Ale všichni víme, jak to někdy chodí. Přijede band a najednou je všechno jinak než na vytištěném obrázku z vašeho e-mailu, načež kapelník řekne: „Jo, na webu, to je starej stage plán, teď už je to takhle a takhle...“ Všichni to, myslím, dobře známe. :-)
Samozřejmě že jsou na trhu i větší dotykové displeje (např. kolem dvaceti palců nebo i víc), na kterých je práce celkově pohodlnější, lepší a blížící se klasické mixážní konzoli, cenově jsou ovšem už ale taky trochu někde jinde. Pořád je ale třeba myslet na faktory, které nás prostě v nějaké míře mohou nějakým způsobem omezovat v práci, jako třeba závislost na bezdrátovém spojení, ani ne tak celkově nebo obecně, ale i krátkodobě, kdy i malý výpadek spojení může přijít zrovna ve chvíli největší časové tísně. Dalším faktorem může být třeba viditelnost těchto displejů na denním světle, potažmo přímém slunci, problematika taktéž zmíněná již v dílu o výhodách a nevýhodách. Ta je na digitálních pultech samozřejmě obecně horší (LED diody, displej apod.). Na klasické konzoli vidíme vždy a za každých okolností alespoň některé její části, fyzicky reálné kontroléry jako fadery a otočné ovladače, na rozdíl od situace, kdy máme veškeré prvky dostupné pouze virtuálně na dotykovém displeji. Je také třeba zmínit další zařízení, která často připojujeme fyzicky „dole“ přímo do pultu, jako třeba CD a USB přehrávač nebo notebook, bezdrátové mikrofonní systémy, přídavné rackové přístroje apod. Tyto a další aspekty je třeba pokud možno předem dobře promyslet a zvážit, ať pak nejsme nemile překvapeni na samotné akci a nemusíme tvrdit interpretům, že něco, co je jinde běžně možné, tady a teď možné není. Dalším „jevem“ je vizuální stránka celé záležitosti. Ono zaujmout přítomné hosty tím, že chodím s tabletem mezi nimi či po pódiu, je sice hezké a možná tím skutečně připoutáme pozornost nejedné dámy či pána :-), nesmí to být ovšem na úkor celkového technicko-zvukově-časového zpracování. Nehledě k tomu, že na větším pódiu se již na nás zasvěcení budou dívat asi spíše s nedůvěrou.
Možná proto taky vidíme podobné věci opravdu pouze na malých a středních akcích, tolik tedy alespoň moje zkušenosti coby muzikanta. Na větších pódiích s „velkým zvukem“ jsem se s něčím takovým opravdu nesetkal. Tam bývá klasicky „dole“ FOH zvukař s velkým či větším profi pultem, „nahoře“ monitorový zvukař taktéž zpravidla se slušným a větším zařízením, žádné „chození a tablety“, to je běžný standard na větších koncertech a festivalech. Proto tedy vždy dobře zvažme, kam se co hodí a kam nehodí, kde nám nejnovější technické vymoženosti přinesou časovou úsporu a usnadnění naší práce, a kdy nás naopak můžou zbrzdit a přinést spíše další problémy a starosti.
Téma mixážního pultu coby článku signálového řetězce jsme si tedy tak nějak dokončili, i když by se o něm dalo psát asi ještě hodně dlouho a stále by bylo co přinášet nového. Přece jen je to mozek celého zvukového systému a to hlavní, co dělá naši práci hodnotnou, důležitou a zajímavou, ale taky podle možností ve výsledku celkově dobrou nebo špatnou, se odehrává právě tady. Proto tedy k tomuto zařízení a práci na něm přistupujme pokud možno s adekvátní a přiměřenou (neříkám však zbytečně přehnanou) vážností a odpovědností. Příště o posledním článku řetězce - o reproduktorových systémech, čímž se tak nějak oklikou vrátíme na začátek našeho zvukového putování.
