Lednové vydání bubenické historie bude lehce mrazivé, protože budeme vzpomínat na skvělého bubeníka, který opustil tento svět o dost dřív, než
by se slušelo. Ale na druhou stranu to berme z té lepší stránky; dílo, které po něm zůstalo, je úctyhodné a přežije jej o desítky let. Řeč je o Johnu Blackwellovi Jr., který zemřel čtvrtého června minulého roku ve věku třiačtyřiceti let. Smutná náhoda je, že jeho nejznámější angažmá bylo u Prince, jenž se odebral do jiných sfér jen rok před ním.
Na Blackwella mám jednu ze svých prvních osobních bubenických vzpomínek. Je to asi patnáct let, co nějaká dobrá duše snad ještě po telefonním internetovém připojení stáhla ze stránek drummerworld.com celé CD bubenických videí, které pak kolovalo Prahou. Kromě bleskových nohou Virgila Donatiho a černě oblaněné soupravy Vinnieho Colaiuty se mi do paměti zaryl právě John Blackwell a video, kde do nekompromisně přesného funky patternu zapojuje tolik točení paličkami, že by to byl úctyhodný výkon, i kdyby při tom nehrál na bubny. V té době mu muselo být kolem pětadvaceti let a možná právě začínal svou desetiletou kariéru u Prince, která trvala od roku 2000 do roku 2010.
Blackwell byl k hudbě předurčený již tím, že jeho otec John Blackwell Sr. byl sám velmi úspěšný bubeník. John Junior hrál na bubny oficiálně od tří let, ale dá se říci, že takřka od narození. Ve třinácti letech, kdy se mnozí z nás teprve potili nad druhou stránkou z Tuzara, hrál již v jazzových klubech a v sedmnácti letech obsadil první skutečně profesionální a dlouhodobou pozici u zpěváka Billyho Eckstina. V hudebním růstu mu jistě nebyl překážkou absolutní sluch a také synestezie, tedy stav, kdy jeden druh smyslových vjemů spouští imaginární představy vjemů jiného smyslu. V Blackwellově případě se jedná o jeden z nejrozšířenějších typů synestezie, tedy pocit, že zvuky mají barvy (tento typ synestezie má také například mladý anglický bubeník Kaz Rodriguez).
Blackwell je jeden z bubeníků, kteří pro bleskově rostoucí kariéru nestihli dokončit Berklee, a v roce 1995 začal hrát s funkovou kapelou Cameo. Další velkou zastávkou byla bubenická stolička u Patti LaBelle a pak již následovaly nejslavnější roky u Prince. Kromě působení jako sideman natočil Blackwell sólové album 4ever Jia. Titul alba odkazuje k Blacwellově tragicky zemřelé dceři, která se utopila v rodinném bazénu.
Dost už ale tragédií a běžte si poslechnout nějakou muziku, Blackwellova sólovka je skvělá a o Princovi netřeba hovořit. Ať z nás mají chlapci nahoře nějakou radost.
