Od roku 1971 hrál Garcia na nástroje Douga Irwina, kytaráře ze Severní Kalifornie, který mu tehdy vyrobil první prototyp. Na jeho základě vznikla i tato kytara, kterou Garcia pojmenoval podle vykládání na krytu vestavěného předzesilovače. "Zvukově to bylo něco mezi Gibsonem a Fenderem," vzpomíná Steve Parish, Garciův technik.
Kytara je asi nejvíce pozoruhodná svým zapojením. Signál ze snímačů jde přímo do vestavěného preampu (čistý gain, žádné zkreslení), napájeného devítivoltovou baterií a odtud do přepínače, který pošle signál ven přes ovládání hlasitosti, nebo (jako smyčka) do efektů na pedalboardu, odkud se vrací zpět do kytary. Teprve pak jde výsledný signál do zesilovačů. "Výhodou bylo," říká Parish, "že Garcia mohl do efektů poslat signál z kytary naplno a po vrácení před vstupem do zesilovačů ho mohl ovládat výstupním knoflíkem na kytaře. Charakteristika efektových krabiček se tak neměnila, jako by tomu bylo v případě, kdyby pracoval s volumem na kytaře a byl zapojen přímo do efektů a pak hned do aparátů."
