Dnes jsem si do klávesové kliniky přizval vzácného hosta, skvělého hráče na Hammondovy varhany a leadera kapely Groove, Honzu Kořínka. V jeho žižkovském bytě jsme pohovořili nad čerstvě dovezeným dvoumanuálovým monstrem Hammond C2.
Jak jsi se vlastně dostal k hudbě blízké groovu a funky?
To má u mě dost hluboké kořeny. Už když jsem byl malý, tak mi táta pouštěl Raye Charlese a podobné věci. Časem jsem si pak našel ty groovaře sám a zároveň jsem zjistil, kolik toho má tenhle druh hudby společného s blues.
Proč vlastně hraješ na Hammondy? Vždyť jsi začínal jako basista.
Odmalička jsem hrál na piáno. Pak mě ale jedna kapela oslovila, jestli bych s nimi nehrál na basu - tak jsem hrál na basu. Od té doby jsem na to nesáhnul. Co se týče těch Hammondů, tak kdysi jsem měl nahrávku, na které byl zvuk, o němž jsem vůbec nevěděl, co to může být. Pak mi někdo řekl, že to jsou Hammondy a já jsem si hned sehnal jeden klon, jmenovalo se to XM-1. Mělo to sice táhla, ale zvuk byl co do kvality simulace ještě dost prehistorický.
Kdo tě ve stylu hraní ovlivnil nejvíc?
Z těch groovařů asi Jimmy Smith, Jack McDuff, Jimmy McGriff. To jsou ta hlavní jména.
Minule jsem se tu rozepisoval o houpačce. Čeho se při jejím hraní snažíš vyvarovat, a co naopak do hry vložit?
Pokud to jde, snažím se hrát durově, když není beglajt vyloženě v moll. Mollová houpačka mi přijde příliš rocková a toho se přesně snažím vyvarovat. Dur je vždycky víc "happy", než když se ve hře objeví malá, mollová tercie. Snažím se vyvarovat i kvintakordů. V blues se ale použít dají, i když jsem slyšel názory, že hrát by se neměly vůbec. Nerad také v kilech používám zvětšený devátý stupeň (mimochodem oblíbený chvat Jimiho Hendrixe - pozn. autora), protože ten zase vede k moll (zvětšený devátý stupeň se totiž shoduje s malou tercií). Mám rád čistou devítku anebo šestku.
Snažíš se stavět akordy důsledně na tercii nebo na septimě?
Ani ne. Osobně chci i při doprovodu mít v hlavě melodii. Snažím se, i když má někdo nahoře sólo, hrát beglajt melodicky. Jde o to se přizpůsobit, aby má hra co nejvíc odpovídala celku, i když ten může být docela dlouhý. Nějakým groovům nejde ani dohlédnout na konec. Rád ale postavím dominantu na jedenáctce. Dostane to pak gospelové zabarvení.
Takový způsob hraní ses naučil z učebnic, anebo jsi ho poctivě odposlouchal?
Odposlouchal. Žádnou dobrou učebnici jsem ani neznal. Na Hammondy jsou docela dobré videoškoly - například Hammondology, ale to je spíš jazz, be-bopový způsob hraní (nedávno vyšla i funková edice - pozn. autora).
Máš nějaký dobrý typ na cvičení?
Myslím si, že nejlepší cvičení je poslouchat. Je to skoro lepší než samotné hraní, protože spousta lidí beztak cvičí nějaké hady, které nikdy doopravdy nepoužije. Technická volnost je dobrá věc, ale není ani dobré být přecvičený. Důležitější je soustředit se na blues v tom všem, k čemuž ani není zapotřebí moc tónů.
Co pro tebe znamená groove?
Pro mě je to opakující se základ, na kterém se pak dá stavět. Musí být schopen sám o sobě lidi rozhoupat. Při samotném hraní je pak nejdůležitější dávat pozor na to, co hraje kapela, a při doprovodech poslouchat sólistu, čímž rozhodně nemyslím, že by se měly nějak dravě opakovat jeho fóry. Stačí ho jen podpořit v groovu, hrát klidně pořád to stejné. Když sólista ví, že kapela drží pohromadě, tak se bude i on cítit volnější. I když pak udělá chybu, groove musí jet dál, nesmí se rozsypat.
Když někdo ze čtenářů bude mít chuť na groove, za kým by měl zajít?
Určitě za náma, to je přeci jasný! Skvělý je Ondra Pivec a jeho Organic quartet, i když i ten do toho dává hodně z jazzu. Jiné groove - organ combo, jak se tomu říkalo, čili ságo, kytara, bicí a Hammondy, neznám.
Jako audioukázku naleznete na CD tři ukázky nahrané na místě Honzou Kořínkem na nástroj zmíněný v úvodu. Jako základ je použita bicí smyčka, kterou původně nahrál bubeník kapely Groove Martin Kopřiva. Basová linka je předtočená, hraná na spodní manuál. Ukázka první je houpačka v moll, druhá v dur. Obě jsou od G, takže si můžete zkusit zajamovat s nahrávkou. Ukázka poslední se nese v pomalejším tempu, a snad se na ní dostane v některém z příštích dílů klávesové dílny. Zájemce o hru Jana Kořínka pak můžu odkázat na stránky groove.zizkov.net/cz/.
