Bass profil - Phil Lesh

Bass profil

Phil Lesh

Navzdory vděčné smrti stále aktivní

Jeden z nejvýznamnějších rockových basistů, který byl u zrodu kapely Grateful Dead. Jeho výrazným vkladem byly melodické linky, které často soupeřily se sólovou kytarou. Jako muzikant rád experimentuje a často mění nástroje a zaměřuje se především na ty neobvyklé. V minulosti měl oblíbený upravený Guild Starfire, v současné době hraje především na šestistrunné baskytary Modulus a Jen Ritter.

Začátky

Phillip Chapman Lesh se narodil 15. března 1940 v kalifornském městě Berkeley. První velký hudební zážitek si pamatuje ze čtyř let, kdy s babičkou poslouchali Brahmsovu První symfonii provedenou Newyorskou filharmonií a dirigovanou Brunem Walterem. V osmi letech začal hrát na housle a učil se na ně šest let, ale nikdy se na ně nenaučil tak, aby se dostal dál než k druhým houslím studentského orchestru. Ve čtrnácti, během studií na střední škole, se rozhodl změnit nástroj a začal hrát na trubku. Učil se u Boba Hansona, dirigenta orchestru Golden Gate Park Band, který mu pomohl objevovat i základy hudby a komponování. V trubce pokračoval i na vysoké škole, College of San Mateo, kde hrál a komponoval pro školní big band. S trubkou skončil ve dvaceti letech - i když později nástroj uplatnil ve skladbě Born Cross-Eyed na desce Anthem of the Sun.

Během studií vstřebával veškerou hudbu, která se k němu dostávala - od jazzu po klasickou hudbu, od Milese Davise a Johna Coltranea po Bélu Bartóka. Ve dvaceti letech se ale přestal zajímat o hraní a začal se více věnovat kompozici. Odešel ze školy a pracoval pro KPFA (místní stanice rádia v Berkeley) jako zvukař. V té době potkal bluegrassového bendžstu jménem Jerry Garcia. Navzdory rozdílným názorům na hudbu se spřátelili, a když v roce 1964 přišla nabídka, aby hrál v Jerryho nové, tentokrát rockové, kapele na baskytaru, šel do toho. Kapela se jmenovala The Warlocks a Phil Lesh s nimi poprvé hrál na jejich třetím koncertě.

Jako vzory, které ho ovlivnily při vytváření basových linek, Phil nejčastěji zmiňuje Bachův kontrapunkt, jazzové kontrabasisty Charlieho Minguse a Jimmyho Garrisona, a také baskytaristy Jacka Casadyho, Jamese Jamersona a Paula McCartneyho.

Grateful Dead

The Warlocks se na začátku roku 1965 přejmenovali na Grateful Dead, neboť existovaly ještě další dvě kapely téhož jména, mj. i budoucí Velvet Underground. Kytaristé Jerry Garcia a Bob Weir, basista Phil Lesh, klávesista Ron McKernan a bubeníci Bill Kreutzmann a Mickey Hart byli vlastně jednou ze zakládajících kapel hippies se vším, co k tomu patřilo, tedy i experimentování s drogami - především marihuanou a LSD. Jak Phil Lesh upozorňuje, drogy jim pomáhaly objevovat úplně nové světy a překračovat hranice hudby. Kapela zakrátko získala v okolí San Francisca kultovní status a získala nahrávací smlouvu u Warner Bros.

První z řady přelomových alb vydali v roce 1977 pod názvem The Grateful Dead. Přestože tu bylo slyšet spoustu vlivů i třeba Beach Boys, byly tady také jejich klasické improvizované pasáže. Svůj styl vyšperkovali především na legendárních albech Aoxomoxa (1969), American Beauty (1970) a živém Europe ’72. Všechny tři byly oceněny cennými kovy, poslední dvě získaly dokonce dvojnásobnou platinu.

Sluší se poznamenat, že živé nahrávky často suplovaly roli studiových desek, neboť se na nich nacházela spousta nového materiálu, který se na studiových nahrávkách neobjevil. Ostatně především v koncertech spočívalo kouzlo téhle kapely, u které bylo na prvním místě novátorství, experimentování a překračování žánrů.

Grateful Dead natočili zhruba dvaadvacet desek (studiových i živých) s novým materiálem, s občasným autorským přispěním Phila Leshe především v improvizovaných skladbách. Poslední takové album vydali v roce 1990 pod názvem Without a Net.

Fungování kapely bylo ukončeno smrtí Jerryho Garcii v roce 1995 na zástavu srdce. Celou dobu kapelu pronásledovalo stigma květinových dětí a z počáteční marihuany a LSD se dostali až k závislostem na heroinu a kokainu, o alkoholu nemluvě. Zdá se proto jako zázrak, že Phil Lesh a Bob Weir jsou schopni i nadále fungovat a hrát.

Ti druzí

Po Garciově smrti se zbylí členové rozhodli v roce 1998 pokračovat dál pod jiným názvem a přejmenovali se na The Other Ones. Sestava se ale často měnila a během let 1998-2003 se v kapele vystřídali, vedle Leshe, Weira a Harta, muzikanti jako Bruce Hornsby, Derek Trucks, Susan Tedeschi, Jimmy Herring, Alphonso Johnson nebo Bill Kreutzmann. Kapela pokračovala v odkazu The Grateful Dead nejen repertoárem, ale i stylem hraní a během koncertů často přicházely improvizované pasáže. Na svém kontě má jednu desku The Strange Remain (1999).

Tahle kapela se v roce 2003 přetransformovala do The Dead, kde opět působili Lesh, Weir, Hart, Kreutzmann a Herring, ale také Warren Haynes, Joan Osborne nebo Jeff Chimenti. Opět se v zásadě jednalo o pokračování The Grateful Dead, tentokrát ale nepřišli s novým materiálem a fungovali pouze koncertně. Činnost ukončili v roce 2009, aby se letos, k 50. výročí The Grateful Dead, vrátili s pěti posledními koncerty, které jako kapela odehrají. Na těchto pět koncertů se k nim přidali opět Bruce Hornsby a také Trey Anastasio, kytarista a zpěvák The Phish.

Furthur a přátelé

V roce 2009 si Lesh a Weir založili jam kapelu, která hrála vše - od The Grateful Dead po skladby jednotlivých členů až po cizí písničky. Nazvali se Furthur a do kapely přizvali kytaristu Johna Kadlecika, perkusistu Jaye Lanea, bubeníka Joea Russa a klávesistu Jeffa Chimentiho. Jednalo se opravdu o jam kapelu, která do roku 2014 několikrát procestovala Spojené státy a často si zvala hosty z nejrůznějších hudebních směrů - od Branforda Marsalise přes Chrise Robinsona, Grace Potter až po Elvise Costella.

V roce 2014 se rozcházejí a Lesh a Weir se každý věnují svým vlastním kapelám.

Phil Lesh založil svou kapelu Phil Lesh & Friends již v roce 1999 a ve volných chvílích s ní objížděl Ameriku. Podobně jako The Other Ones, The Dead a Furthur stavěl na skladbách The Grateful Dead, ale hrál i spoustu dalších od Dylana, Traffic, The Beatles, Led Zeppelin a dalších. Opět se jedná o jam kapelu se spoustou improvizací na pódiu a prakticky nikdy neměl významněji ustálenou sestavu. V poslední době s ním ale často hrají jeho dva synové Graham a Brian. Pod hlavičkou této kapely vydal Phil Lesh tři desky - dvě studiové a jednu živou -, pokaždé v jiné sestavě.

V roce 2012 založil v San Rafaelu v Kalifornii restauraci a hudební klub Terrapin Crossroads, kde pořádá koncerty a sám také občas hraje.

V říjnu 2015 ohlásil koncertní pauzu, neboť mu byla zjištěna rakovina močového měchýře. Nicméně prognózy jsou velmi příznivé a Phil chce co nejdříve opět hrát.

web

www.phillesh.net