Bass profil - Jaco Pastorius

Jeden z nejvýznamnějších a nejvlivnějších baskytaristů všech dob, který výrazně změnil vnímání nástroje a ovlivnil tisíce hráčů, včetně takových jmen jako Geddy Lee, Rob Trujillo, Laurence Cottle, Victor Bailey nebo Mike Porcaro. Byl stejně výjimečným basistou jako skladatelem, aranžérem, producentem nebo zvukovým inženýrem.

Kapelu Weather Report posunul k výšinám nemyslitelným pro fusion kapelu a stejně ceněná jsou jeho vlastní alba i jeho spolupráce s jinými, především s Joni Mitchell nebo Patem Methenym. Byl průkopníkem hry na bezpražcovou baskytaru, pro kterou vyvinul „jazyk“, ze kterého budou čerpat ještě další generace basistů.

Začátky

John Francis Anthony Pastorius III se narodil 1. prosince 1951 v Norristownu v americké Pensylvánii. Jeho otcem byl Jack Pastorius, bubeník a zpěvák, a hlavně díky jeho vlivu se z Jaca později stal rovněž muzikant. Díky němu pochopil, jak je důležitý rytmus a melodie, a obojí později dokonale zakomponoval do svého jedinečného stylu.

Jako dítě byl Jaco neposedný a neustále někde sportoval, běhal, pobíhal po pláži (po přestěhování do Fort Lauderdale v roce 1959) a plaval v oceánu a vysloužil si tak od svého bratra přezdívku Mauglí. I jeho druhá přezdívka, Jaco, souvisí se sportem. Původně to byl Jocko podle legendárního baseballového rozhodčího Jocka Conlana. Stačila chyba v hláskování a další legenda byla na světě.

Přestože byl Jaco talentovaný a vášnivý sportovec, který se věnoval baseballu, basketbalu a americkému fotbalu, hudba ho přeci jen přitahovala víc a za první vydělané peníze si koupil bicí, aby se stal podle vzoru svého otce bubeníkem. I když poctivě cvičil, v roce 1964 při zápase v americkém fotbalu utrpěl zranění zápěstí, které bylo natolik vážné, že mu znemožnilo dále se ve hře na bicí rozvíjet.

Zakrátko ale propadl jazzové hudbě a v sedmnácti si našetřil na kontrabas, jehož zvuk mu učaroval. Ve vlhkém floridském podnebí byl ale problém udržovat nástroj v provozuschopném stavu, a když jednoho dne zjistil, že mu tělo nástroje popraskalo, vyměnil ho za baskytaru Fender Jazz z roku 1962.

Ještě jako teenager začal hrát se soulovým zpěvákem Waynem Cochranem a jeho kapelou C. C. Riders. Bohužel s ním nenahrál žádnou desku, ale na YouTube najdeme několik živých nahrávek z té doby.

Na počátku sedmdesátých let učil Jaco baskytaru na Univerzitě v Miami, kde se spřátelil s kytaristou Patem Methenym, který na fakultě rovněž působil.

Weather Report

Po jednom koncertě Weather Report v Miami se tehdy 24letý Jaco přišel představit Joeovi Zawinulovi, a jak bylo jeho zvykem, prohlásil, že je „nejlepší basista na světě.“ Zawinula zaujala drzost, s jakou to Jaco řekl, a požádal ho o nějakou demo nahrávku. Jaco mu ji dal, a když pak odešel od Weather Report Alphonso Johnson, Zawinul zavolal právě Pastoriovi.

První, čeho se Jaco s Weather Report účastnil, bylo dotáčení desky Black Market. Basovou linku natočil do Zawinulovy skladby Cannon Ball a také do vlastní Barbary Coast. Album vyšlo v březnu 1976 a vyšplhalo na druhé místo v žebříčku Billboard Jazz a také získalo ocení nahrávku roku prestižního časopisu Down Beat. Na následujícím turné vytvořil Pastorius údernou rytmiku s Alexem Acuñou, který je známý především jako perkusista.

Následující album Heavy Weather je všeobecně považováno za nejlepší album Weather Report. Dostalo se na třicátou příčku Billboardu a první v Billboard Jazzu, zaznamenalo největší prodeje a kritika nešetřila chválou. Z desky pochází nesmrtelné hity Birdland od Joea Zawinula a Teen Town od Jaca Pastoria. Deska si vysloužila dvě nominace na Grammy, a dokonce jako jediná dosáhla platinového ocenění za milion prodaných nosičů.

Zatímco kapela dospěla k nevídaným úspěchům a jednotliví hudebníci byli na jazzovém nebi etablovanými hvězdami, sláva si začala vybírat i svoji daň. Jaco začal pít jako o život a k tomu přidal enormní spotřebu drog, což nemohlo vyústit jinak než ve změnu osobnosti, a z Jaca se stal vyčerpaný a věčně se hádající člověk, který měl problém vyjít s ostatními členy kapely. Po dalších čtyřech úspěšných deskách si Jaco chce dát v roce 1982 pauzu, aby si od kapely odpočinul a věnoval se dalším projektům. To se nelíbí zbytku kapely a dochází tak k rozchodu a místo Jaca nastupuje jeho velký obdivovatel Victor Bailey.

Joni Mitchell

Jednou z nejvýznamnějších spoluprací v Pastoriově kariéře bylo natáčení a koncertování s písničkářkou Joni Mitchell. Dali se dohromady v průběhu natáčení alba Hejira. Joni Mitchell, zklamaná z přístupu rockových session basistů, potřebovala někoho s úplně odlišným přístupem a v Jacovi takového člověka našla. Jacovy kreativní linky dodaly jejím písničkám potřebnou hravost. Album Hejira, které vyšlo v roce 1976, nebylo zpočátku tak úspěšné jako její dřívější, komerčnější nahrávky, jeho oblíbenost ale během let stoupala a dnes patří k nejceněnějším albům Joni Mitchell. Hned několik skladeb se dostalo do stabilního koncertního programu Joni - Hejira, Coyote a Amelia.

Jaco s Joni natočil ještě další tři alba: Don Juan’s Reckless Daughter (1977), Mingus (1978), Shadows and Light (1980). Všechna alba jsou laděná spíše do jazzu a Jaco na ně přivedl i své spoluhráče z Weather Report. Spolupráce s Joni skončila v roce 1982 vydáním živého záznamu koncertu Shadows and Light z turné k desce Mingus.

Sólo

Pastoriova sólová kariéra čítá pouhá čtyři alba. První, Jaco, výsledek jam sessionu s Patem Methenym, pianistou Paulem Bleyem a bubeníkem Brucem Ditmasem z roku 1974, ještě velký rozruch nevzbudilo.

O to větší význam má jeho druhé album, Jaco Pastorius z roku 1976. Přestože bylo natočeno ještě před vstupem Jaca do Weather Report, vyšlo v době, kdy už jeho hvězda zazářila naplno. Album otevírá dnes již legendární cover Donna Lee, kompozice Milese Davise často připisovaná Charliemu Parkerovi, pro kterého byla napsána. Jacův způsob hry, žesťové frázování na baskytaru a střízlivé aranžmá pro baskytaru a konga, to vše bylo na svou dobu převratné.

Další album, Word of Mouth z roku 1981, je snad ještě významnější, pokud to vůbec lze. Díky štědré smlouvě s Warner Bros mohl dát Pastorius dohromady celý big band, složený z vynikajících hráčů: Herbie Hancock, Peter Erskine, Wayne Shorter, Toots Thielemans, Chuck Findley nebo Michael Brecker. Ikonický je především jeho cover Lennovy a McCartneyho skladby Birdland. Album je především ukázkou Pastoriových kompozičních a aranžérských schopností, přestože i tady je několik míst, kde baskytara významně promlouvá - především v intru Bachovy Chromatic Fantasy nebo v titulní Word of Mouth. S big bandem, pravda v rozdílném složení, pak Pastorius koncertoval další dva roky.

Poslední album vydal v roce 1983 pod názvem Invitation a jedná se o živý záznam z různých koncertů předcházejícího turné a zachycující brilantní živé provedení Pastoriových skladeb. I toto album je především ukázkou Jacových kompozičních a aranžérských schopností.

Smrt

Přestože Jaco stále koncertoval, nahrával a vyučoval, jeho zdravotní stav, a především duševní stav, se díky enormní spotřebě alkoholu a drog neustále zhoršoval. Často vyprovokoval v barech bitky, ve kterých pak dostal namláceno.

11. září 1987 se opilý snažil dostat na pódium při koncertu Carlose Santany v Miami. Když mu byl odepřen přístup, potloukal se po městských barech. Když ho nechtěli pustit do jednoho z nich, do Midnight Bottle Clubu, navztekaný Pastorius prokopl skleněné dveře a napadl místního vyhazovače. Ten se ukázal být schopným karatistou a Pastoriovi způsobil zranění, se kterými byl Jaco hospitalizován v místní nemocnici. Jaco upadl do kómatu, a přestože se zdálo, že se jeho stav zlepšuje, došlo ke krvácení do mozku a Pastorius o deset dní později v nemocnici zemřel.

Web

http://jacopastorius.com/