Bass profil - Bob Birch

Jeden z nejméně doceněných baskytaristů, který si udělal jméno především coby spoluhráč Eltona Johna, se kterým hrál posledních dvacet let. Vedle Eltona hrál ale i s dalšími světovými umělci a legendami a proslul především svojí schopností hrát melodické basové linky, bezchybnými doprovodnými vokály a také svojí pohodovou a nekonfliktní povahou.

Začátky

Robert Wayne Birch se narodil 14. července 1956 v americkém Detroitu. K hudbě se dostal již jako malý chlapec, neboť jeho otec Chet byl profesionální kontrabasista a k hudbě svého syna vedl. Prvním nástrojem, na který se Bob Birch začal učit, byl alt saxofon, na který kopíroval mistry, jako byli Cannonball Adderley nebo Paul Desmond. Pro hudbu projevoval opravdový talent a zakrátko vyhrával i hudební soutěže. Během základní školy se dostal k poslechu nahrávek Motown nebo kapel Blood, Sweat and Tears a Chicago a zvuk baskytary na těchto nahrávkách ho fascinoval do té míry, že se rozhodl tento nástroj vyzkoušet. Během přestávky školního orchestru si vypůjčil baskytaru a měl pocit, že tenhle nástroj je pro něho ten pravý.

Během střední školy, na které studoval hru na fagot (protože měl rád i klasickou hudbu), začal zakládat první kapely a hrál v mnoha hudebních tělesech na saxofon, baskytaru i na fagot. Během studií na střední škole obdržel i prestižní ocenění Louis Armstrong Jazz Award. Po střední škole dostal stipendium na státní univerzitě Wayne State University. Během dne chodil na přednášky a studoval, a po nocích hrál s různými kapelami v detroitských klubech. Postupně přestával zvládat nápor, který na něj tenhle způsob života kladl a po úspěšném složení bakalářských zkoušek ukončil studium.

Po skončení vysoké školy založil se svým bratrem Danem a jeho ženou Marthou kapelu, která hrála po barech a hotelech a v tomhle ohledu získávala nejlepší zakázky v Detroitu. Během této doby potkával v hotelích všechny možné hudební hvězdy. Dával se s nimi do řeči a čím dál tím víc mu bylo jasné, že pokud chce v hudbě něco dokázat, musí se přestěhovat do Los Angeles.

Los Angeles

Bob Birch se přestěhoval do Los Angeles v roce 1981 a začal tvrdě pracovat na tom, aby se mezi muzikanty uchytil. Tehdy se setkal s japonským klavíristou Akioem Katsuyamou, který ho pozval do svého tria. Bob Birch se tu naučil zase jiný přístup k hudbě. Birch v té době bral jakékoliv hudební zaměstnání, chodil na konkurzy, začal hrát v reklamách. Cokoliv mohl nahrát, tam byl a vedle toho ještě hrával se svým dlouholetým kamarádem, bubeníkem Greggem Bissonettem.

V roce 1985 se na něj konečně usmálo štěstí, neboť nastoupil do kapely Fortune, která zakrátko po jeho příchodu podepsala smlouvu na desku, která vyšla ještě týž rok a zaznamenala určité úspěchy v amerických hitparádách. Kapela se sice po roce rozpadla, ale jméno basisty už nezapadlo. Bob Birch dál pokračoval v každodenním hraní a budování si renomé, jak pro koncertní haly tak pro nahrávací studia. Během této doby například působil se zpěváky Rainey Haynesem nebo Luisem Cardenasem.

V roce 1985 se také Birch seznámil s klávesistou Guyem Babylonem, který ho dohodil do kapely Marka Ashtona. Společně natočili album, které přes svou kvalitu nebylo veřejností přijato a Guy Babylon odešel hrát k Eltonu Johnovi.

V tuhle chvíli dostal Bob Birch další zajímavou nabídku. Perkusista Bob Conti pozval Boba do kapely pěvecké a kytarové legendy Josého Feliciana, za což byl Bob velmi rád, neboť Feliciana od dětství miloval a jeho deska Light My Fire byla první, kterou si Bob koupil. I přesto ale Bob stále hledal další a další možnosti uplatnění a hrál s každým, kdo pro něj měl nabídku.

Elton John

Po skončení turné s Eltonem Johnem, se kytarista Davey Johnson, bubeník Nigel Olsson a klávesista Guy Babylon rozhodli založit kapelu Warpipes, do které přizvali i Boba Birche na baskytaru. V roce 1991 vydali svou první desku, která sice byla kritikou dobře přijata, ale díky neschopnému managementu z ní kapela prakticky nic neměla.

Davey, Nigel a Guy v tu dobu začali zase nahrávat Eltonem Johnem a Bob Birch se opět vrhl do práce session muzikanta. Dříve než se do ní ale stačil ponořit, dostal lano od Eltona Johna. Ten po natočení desky sháněl basistu na turné a oslovil Pina Palladina. Ten odmítl, protože právě čekal potomka, a tak se Elton zeptal Daveyho Johnsona, zda někoho nezná, a ten doporučil Boba Birche. Bob nastoupil na turné k desce The One a od té doby se stal dvorním koncertním i studiovým baskytaristou Eltona Johna. Během jejich spolupráce odehrál Bob Birch s Eltonem více než 1400 koncertů, natočil několik studiových desek, včetně Made in England nebo The Union (spolupráce Eltona Johna a Leona Russella) a spoustu živých alb.

Další spolupráce

Díky spolupráci s Eltonem Johnem se Bobu Birchovi otevřely dveře k mnoha dalším zajímavým projektům. Již v roce 1993 se seznámil s kytaristou a producentem Marcem Bonillou, který Boba požádal, aby se stal členem jeho kapely, když zrovna nebude na turné s Eltonem. Bob souhlasil a díky Marcovi si zahrál jako doprovodný muzikant s legendami, jako jsou Keith Emerson, Steve Porcaro, Glenn Hughes, Ronnie Montrose, nebo s Birchovým oblíbencem Davidem Coverdalem.

Během společných turné Eltona Johna a Billyho Joela se také Bob Birch seznámil se saxofonistou Markem Riverou, který ho zase pozval na rock-and-rollový tábor, kde hrál Birch s Lou Grammem, Leslie Westem nebo Rickem Derringerem.

Osudová nehoda a její následky

V roce 1995 srazila Boba Birche na přechodu pro chodce dodávka. Birch při nehodě utrpěl komplikované zlomeniny obou nohou a páteře. Přestože mu doktoři tvrdili, že už nikdy nebude chodit, o půl roku později byl zase s Eltonem na šňůře. Nicméně od té doby trpěl Bob bolestmi, které procházely skrz celé tělo, často trpěl bolestmi hlavy. Během posledního turné také musel odehrát několik koncertů vsedě, neboť spadl na eskalátoru a trpěl obrovskými bolestmi páteře. Poslední dva týdny svého života trpěl střevními potížemi a nespavostí, což už tak zdevastovanému psychickému stavu Boba Birche zasadilo poslední ránu. Bob Birch se zastřelil 15. srpna 2012 nedaleko svého domu v Los Angeles.