Bass profil - Alphonso Johnson

Jeden z nejvýznamnějších fusion basistů historie, který si vysloužil ostruhy především díky působení ve Weather Report, které nasměroval k funku. Během kariéry se účastnil celé řady významných projektů v oblasti jazzu, fusion i latinskoamerické hudby. Je vyhledávaným studiovým hráčem i učitelem. Působí na University of South California a v posledních letech je rovněž firemním hráčem Warwicku.

Philadelphia

Alphonso Johnson se narodil 2. února 1952 ve Philadelphii v americké Pensylvánii. Pochází ze sedmi dětí a již od malička byl vystaven hudbě. Doma poslouchali spousta různé hudby a Alphonso sám později tvrdil, že od sourozenců se poslechem naučil víc než později ve školách. Na kontrabas začal hrát v sedmi letech na základní škole. Na první hodině hudební výchovy dostal do ruky kontrabas s tím, že je nejvyšší ve třídě, a tak se s nástrojem nejlépe srovná. Během základní školy se učí hrát i na trombon. V této době se dostává ke spoustě hudebních stylů, od jazzu přes r & b po funk. Ve studiu hudby pokračoval i na Philadelphia Music Academy pod vedením Johna Lamba, bývalého basisty Duka Ellingtona.

První významnější kapelou, kde se Alphonso uchytil, byl Woody Herman Young Thundering Herd. Do tohoto bigbandu nastoupil v roce 1971, kdy Woody Herman hledal do svojí kapely baskytaristu namísto obvyklého hráče na kontrabas. Tady Alphonso vytvořil precizní rytmickou sekci s Joem LaBarberou. V době působení u Woodyho Hermana natočil také první nahrávky s Woodym Hermanem The Raven Speaks a s Eddiem Greenem Catalyst (1972).

O rok později vystřídali společně s Joem LaBarberou rytmiku Tony Levin a Steve Gadd v kapele Chucka Mangioneho, s nímž natočili desku The Land of Make Believe (1973). S touhle kapelou také předskakovali na několika akcích Weather Reportu a v domovské Philadelphii, a když si Wayne Shorter poslech Alphonsovo basové sólo, přišel s nabídkou, zda by se Alphonso nechtěl zúčastnit konkurzu na místo basisty Miroslava Vitouše, který tehdy byl na odchodu.

Weather Report

Z konkurzu, který se konal v Los Angeles v Kalifornii, se vyklubalo nahrávání desky Mysterious Traveler. S Johnsonovým příchodem nastal i příklon kapely k funku, kterého se kapela držela až do svého rozpadu v osmdesátých letech.

Alphonso se hned po svém příchodu zapojil do aktivního skladatelského procesu a na Mysterious Traveler jsou hned dva jeho příspěvky v podobě Cucumber Slumber a Scarlet Woman. Album vyšplhalo na 46. příčku v americké hitparádě Billboard a znamenalo pro kapelu cestu ke slávě. Mnoha fanoušky i kritiky je považováno za vůbec nejlepší album Weather Reportu vůbec. Na následujícím turné doplnili Alphonsa v rytmické sekci hned dva bubeníci - Ishmail Wilburn, který natáčel i album, a Darryl Brown.

V roce 1975 vydávají Weather Report další úspěšné album, nazvané Tale Spinnin’, na němž se Alphonso nepodílí žádnou skladbou a na bubenickou stoličku usedá Ndugu Chancler. Ten ale vydrží jen na natáčení desky a na turné doporučuje Alphonso svého kamaráda a přítele Chestera Thompsona. Na albu je poprvé v historii kapely pevná rytmická sekce a také tu Joe Zawinul poprvé významnějí použil syntezátory. Výsledkem bylo 31. místo na žebříčku Billboard.

Na konci roku 1975 začínají Weather Report natáčet další album, Black Market, které vychází v dubnu 1976. Pro Alphonsa je tohle album labutí písní v kapele, a přestože hraje na pěti skladbách ze sedmi a přispěl sem skladbou Herandnu, ve zbývajícíh dvou hraje Jaco Pastorius, který Alphonsa nahrazuje pro následující turné a další léta.

Za zmínku stojí, že během působení ve Weather Report začal Alphonso hrát i na Chapman stick, který je slyšet na několika živých nahrávkách z té doby. A také všechna alba, na kterých s Weather Report hrál, byla oceněna jazzovým časopisem Down Beat jako album roku.

Konec sedmdesátých let

Na začátku roku 1976 spojuje Alphonso síly s bubeníkem Billy Cobhamem a výsledkem je nejen působení v The Billy Cobham - George Duke Bandu, ale i dvě desky pod hlavičkou Billyho Cobhama Inner Conflicts (1977) a Alivemutherforya (1978). V roce 1977 rovněž krátce zkoušel s Genesis, kteří si ho, díky tomu že uměl na stick, vyhlédli jako náhradu za kytaristu Steva Hacketta. Nicméně protože hledali především kytaristu, Alphonso jim doporučil svého známého, kytaristu Daryla Stuermera, který se stal nejen permanentním koncertním kytaristou Genesis, ale i Phila Collinse.

Osmdesátá léta a Santana

V roce 1980 nacházejí společně s Billy Cobhamem uplatnění v kapele Boba Weira (Grateful Dead) Bobby and the Midnites. Během čtyř let, která tato kapela společně stráví, vycházejí dvě alba, eponymní Bobby and the Midnites (1981) a Where the Beat Meets the Street (1984). Přestože Alphonso natočil obě alba, na turné se s kapelou vydal pouze v letech 1982 a 1983.

Za rok po rozpadu Bobby and the Midnites dostává lano ke Carlosu Santanovi, natáčí s ním album Beyond Appearances (1985), kde se opět potkává s bubeníkem Chesterem Thompsonem, a vyráží s jeho bandem na turné. Coby člen kapely natáčí i další album Freedom (1987) a jako host i album Spirits Dancing in the Flesh (1990). Paradoxem je, že se jedná o komerčně nejméně úspěšná alba Carlose Santany (společně s Milagros 1992). Alphonso Johnson byl také svědkem události, která měla tak tragické následky pro basový svět. Během turné k desce Freedom hráli v Sunrise Music Theater ve Fort Lauderdale 11. září 1987. V průběhu koncertu se na pódium vyšplhal opilý a dezorientovaný Jaco Pastorius a začal křepčit za Alphonsem. Z divadla byl vyhozen a pokračoval ve své opilecké jízdě ještě další dvě hodiny, kdy se snažil dostat do dalšího baru, kde měl potyčku s vyhazovačem. Následkem byla fraktura lebky a krvácení do mozku, jemuž Jaco o deset dní později podlehl.

Jazz Is Dead a nové milénium

V roce 1998 zakládá Alphonso společně s Billym Cobhamem, kytaristou Jimmym Herringem a klávesistou T Lavitzem kapelu Jazz Is Dead, která se zaměřovala na jazzové covery skladeb Grateful Dead. Do roku 2001, kdy Alphonso kapelu opustil, natočili tři alba: Blue Light Rain (1998), Laughing Water (1999) a Great Sky River (2001). V roce 2015 se Alphonso opět ke kapele připojil.

V roce 2000 naskakuje Alphonso do projektu The Other Ones, což jsou bývalí členové Grateful Dead, a další dva roky s nimi obráží na turné Spojené státy.

Sólo, hostování a vyučování

Na sólovou dráhu se Alphonso vydal po odchodu z Weather Reportu a během dvou let stihl nahrát tři alba: Moonshadows (1976), Yesterday’s Dreams (1976) a Spellbound (1978). Jednalo se ale jen o studiové projekty a naživo je čas od času představuje až v posledních letech.

Již od počátku kariéry je Alphonso i vyhledávaným studiovým hráčem a účastnil se natáčení tak rozdílných projektů, jako jsou desky Stanleyho Clarka (tedy více basistů najednou), Phila Collinse, Sonnyho Rollinse, jazzových kytaristů Leea Ritenoura, Johna McLaughlina, Franka Gambaleho nebo Allana Holdswortha, na druhou stranu natáčel i pro Neala Schona (Journey) nebo Steva Hacketta (Genesis). Natočil i dvě alba s Greggem Rolliem (Journey, Santana) s nímž vyjel i na několik turné.

Celou kariéru se rovněž věnuje výuce a od roku 2004 je stálým lektorem na University of Southern California, kde působí na Fakultě jazzových studií na USC Thomson School of Music. Na téže škole navštěvuje doktorandské studium.

www:

www.embamba.com