Dnes nás čeká akord Xmimaj7, který si uvedeme konkrétně na souzvuku Gmimaj7.
Název: Tónický mollový septakord
Označení: Gmimaj7, Gmin(maj7), GmM7, Gm+7
Pozn. č. 1: V některých starších materiálech můžeme najít chybné a zavádějící označení se znaménkem mínus, v tomto případě máme na mysli g-(maj7), což, jak jsme si již uvedli, je dnes již překonaný způsob zápisu mollového akordu. A proč by to bylo chybně? Protože při současném chápání značení akordů by g- obecně mohlo být chápáno jako zmenšený kvintakord.
Pozn. č. 2: A použití malého písmena jako mollového ekvivalentu, v tomto případě gmimaj7, se dnes už nepoužívá.
Pozn. č. 3: Narazil jsem také na jedno označení, totiž na Gmmaj, tedy maj bez číslovky, kde se (ostatně až na jednu výjimku) velká septima automaticky předpokládá.
Vzorec: č1, m3, č5, v7 (neboli obecně Xmi + v7)
Obecná poučka: Tzv. „májové“ akordy jsou vždy vytvořeny přidáním velké septimy. Vzhledem ke kvintakordu, respektive k terciovému způsobu tvorby akordů, jde o to, že se k základnímu kvintakordu přidá další tercie (v tomto případě velká). U mollových stupnic (což je tento případ) musíme na rozdíl od stupnic durových původní malou septimu vzniklou ze samé podstaty tvorby stupnic zvětšit o půl tónu na septimu velkou. Pokud bychom to neudělali, jaký akord bychom v tomto konkrétním případě získali?
První příklad: Velice lehce uchopitelný souzvuk, a to i z hlediska orientace na hmatníku.
Tip č. 1: Není to sice úplně správně, ale prakticky se tento akord dá použít už při zahrání čtyř tónů na strunách d, g, h, e1, protože tam máme všechny potřebné tóny. Správně by se ale pak tento akord měl nazývat Gmimaj7/F#.
Druhý příklad: Velmi hezky znějící, ale z hlediska orientace na hmatníku už méně používaný akord. Nejnižší tón akordu si můžeme rychleji odvodit oktávou od tónu na struně E.
Třetí příklad: Málo používaný hmat, obtížně uchopitelný a v tomto případě i ne zvlášť průzračně znějící.
Odpověď: Gm7
