Jarda Haž patří k nejvýraznějším bubeníkům na české metalové scéně. Pohybuje se v jejích extrémních zákoutích - ostatně slovo extrém bezděky zmiňuje ve svých odpovědích tolikrát, že to tahle rubrika nepamatuje... Jardova hra v sobě spojuje surovost a techniku precizního death metalu a grindu s přesahy do industriálních nálad, což dobře koresponduje s jeho působením v kapelách Alienation Mental a nynějších Perfecitizen (nedávno jsme recenzovali jejich debutové album Through).
Litoval jsi, že desek není možné uvést víc, líbila by se ti spíše stovka. Ve tvé desítce - vcelku bez překvapení - převládá death metal a věci, které ho rozvíjejí, plus nějaké ty kořeny... Jak by to ale vypadalo s tou pomyslnou stovkou? Šel bys ještě víc do hloubky v nastíněném žánrovém půdorysu, nebo by se tam začaly hojněji objevovat vlivy „odjinud“?
Spíš bych se rozlétl. Jsem poměrně dost otevřený různým stylům, včetně popu a hip-hopu. Kdyby došlo na top 100, tak bych určitě zmínil Deeds of Flesh, Immolation, Cattle Decapitation, Suffocation, Origin, Decapitated, Aborted, ale taky Alice in Chains, Tata Bojs, Tool, Panteru, Jamese Colea, The Dillinger Escape Plan, Nirvanu, U2, Hugo Toxxxe, Life of Agony, Type O Negative, Madonnu, P!nk nebo Cypress Hill...
Dá se říct, že jsi sběratel muziky? Takový ten typický „hromadič“ cédéček a/nebo vinylů, DVD, případně knížek, plakátů či dalších „trofejí“...
Vůbec ne. Jsem „homo onlajnus“. Nějaký kusy doma samozřejmě mám, ale nic zásadního.
V několika komentářích k deskám vyzdvihuješ, jak tě ovlivnila hra bubeníka... Znamená to, že sleduješ muziku specifickou optikou bicích, nebo je to spíš zkreslující závěr z těch poznámek a obecně touhle „profesní deformací“ zase tolik netrpíš?
Kdepak, trefil jsi to. Jsem postiženej. Bicí velmi ovlivňují to, jak vnímám celou kapelu. Jakmile mě to zaujme z pohledu bicích, tak bystřím pozornost a začínám se tomu materiálu víc věnovat. Naposlouchávám i další nástroje a dávám jim šanci. Celkově je pro mě velmi důležitá atmosféra, to, jak hudba ke mně mluví, co mi říká. V každém stylu existují fantastičtí muzikanti, kteří mají co říct, a samozřejmě i plno srágor.
Zakládáš si víc na poslechu hudby z nahrávek, nebo jsou pro tebe silnější koncertní zážitky?
Koncerty mě velice baví a moc rád se nechávám zmasakrovat. (smích) Víc času ale věnuji poslechu nahrávek - de facto poslouchám každý den.
Jak důležitý je pro tebe jako posluchače zvuk, respektive jeho kvalita?
Jak už jsem naznačil, důležitější než zvuk je pro mě celková atmosféra nahrávky. Každá má to svoje. Někdy i nečitelný garážový bordel může být rajskou hudbou pro můj sluch. (smích)
Co pro tebe znamená album jako kategorie vnímání hudby? Mnozí skeptici už dnes považují tzv. dlouhohrající formát nahrávky za přežitý a nefunkční v hektické době internetových profilů, YouTube a celkově nesoustředěného konzumování (nejen) muziky...
Album je pro mě stále nepřekonaný formát. Chci si pustit něco, co si na mě udělá čas, co se mi věnuje aspoň půl hodiny. Něco, co buduje vztah, co mě obohatí... Žádné rychlovky v průchodu!
A závěrem - máš něco nového kolem tvé kapely Perfecitizen, nebo dokonce nějaké další překvapení?
Navážu na předchozí otázku. Taky jsme s naší kapelou Perfecitizen řešili, jestli vydat album, nebo jít cestou on-line EPček. Nakonec jsme se rozhodli, že vydáme CD. A jsem strašně rád, že Through vyšlo jako fyzický nosič. Kus. Věc. Záznam! No a myslím, že i příští materiál, na kterém už začínáme dělat, bude taky výliskem...
Cannibal Corpse - Bleeding (1994)
Úplně první deathmetalové album, které se mi v kazeťáku nezastavilo několik měsíců. Úvod do světa sypaček, growlingu a hoblování strun. Zajímavé je, že jsem u této kapely nezůstal, spíš jsem šel zpět k jejich kořenům. Jsem jeden z těch, pro které je Chris Barnes jediný pravý hlas Cannibal Corpse. Absolutním vrcholem této desky a vůbec celé kapely je pro mě song Pulverized.
Carcass - Heartwork (1993)
Klip Heartwork jsem zahlédl na MTV v pořadu Headbangers Ball. Audiovizuální prezentace Carcass mě tak pohltila, že jsem přemluvil svou mámu, aby se mnou šla do obchodu s kazetami a koupila mi toto album. A tak jsem propadl této legendě extrémní hudby. Album, kde se snoubí melodie nosných riffů s extrémem, je pro mě nezapomenutelným zásekem na metalové scéně.
Cryptopsy - Non So Vile (1996)
Vstup do světa extrémního death grindu, blesk z čistého nebe. Tato deska a hlavně to, co na ní předvádí Flo, do značné míry formovala můj přístup k tomu, jak hrát na bicí. Nekonečné hodiny studování postupů, jak co hrát, jak co kombinovat. Špička v rámci špičky...
Metallica - Master of Puppets (1986)
Vidím to jako dnes. Maďarsko a pouliční trh s kazetami. Chtěl jsem nějaké metalové album. Nic jsem neznal, mladej cucák... Tak jsem vybral pouze podle jména kapely a obalu. Kazeta se do vymotání se v kazeťáku točila snad milionkrát.
Genital Gore - Vaginal Putrefaction (1995)
Otevření očí a pochopení, co je to extrém! Špičkový český grind core, alfa omega stylu! Pamatuju si, jak za mnou přišel Rákoska, bývalý kytarista Alienation Mental, že ta kazeta má tak nechutný obal, že se to bojí přinést domů. Koupil jsem ji od něj a navždy jí propadnul. Blast beaty na této nahrávce mě motivovaly, abych začal pracovat na svém stylu hry.
Fear Factory - Soul of a New Machine (1992)
Láska na první poslech, počátek elektrometalového šílenství. Kombinace strojovosti, melodie i brutality. Kamarád dostal to CD od bratrance z USA. Na Jižáku jsme poslouchali na základní škole FF dříve, než se z toho stal celosvětový kult. Tehdy jsem ještě věřil, že to Burton C. Bell zazpívá i naživo, a byl jsem z toho na větvi...
Biohazard - Urban Discipline (1992)
Pro mě jednoznačná legenda newyorského HC! K téhle kapele mě přitáhla hlavně rytmika a groove. Je to jedna z desek, které můžou za to, jak hraju. Nevymazatelný zářez! Do určité míry protiváha tehdejší metalové scény.
Korn - Korn (1994)
Je mi čtrnáct let a na MTV vidím klip Blind. Emoce, tlak, válec, image! Vše jinak! Zrod nu-metalu, stylu, který neuvěřitelně obohatil moje chápání tvrdé hudby. David se stal jedním z mých velkých vzorů, otevřel mi do té doby netušené možnosti hry na bicí. Bez diskuze jedna z nejzásadnějších desek. Takový ten případ, kdy máte do posledního tónu najetý celý materiál!
Meshuggah - Destroy Erase Improve (1995)
U téhle desky jsem poprvé začal přemýšlet o zařazení kalkulačky do bubenického vybavení! Energie a stroj v jednom. Trvalo to mnoho poslechů, než jsem pobral, co to tam ti Švédové dělají. Dodnes je to moje nejoblíbenější deska od těchto praotců „džentu“.
Guns N’ Roses - Appetite for Destruction (1987)
Rostoucí patka, kostkovaná flanelka, šátek visící od pasu... Náctiletý Jaroslav odhaluje krásy kytarové hudby doprovázené rock‘n’rollovou pózou a ne zcela čistým zpěvem. Byla to asi první kazeta, kterou jsem hrál až do roztrhání. I když Appetite není protkán „koberci“ a „sypačkami“, právě špína a drzost této desky předurčila, že jsem propadl tvrdě metalovým stylům.
