Yamaha P-105
V jednoduchosti je síla
Posledních deset let znamenalo pro digitální piana obrovský skok vpřed. Došlo k velkému zkvalitnění zvuku, odlehčení, byly přidány mnohé funkce a ceny se dostaly na dosah i těch méně movitých milovníků domácího klavíru. A právě do kategorie „budget-friendly“ spadá i zbrusu nové přenosné digitální piano Yamaha P-105, které navazuje na úspěšné předchůdce P-85 a P-95.
Protože konkurence v této oblasti je četná a drsná (v dané kategorii najdeme mimo jiné nástroje od výrobců jako Casio, Korg či Dynatone), museli pánové od Yamahy pořádně zapracovat a na výsledku se to odrazilo.
Už první pohled na nástroj napoví, že funkcí nijak výrazně nepřibylo: žádné zdířky na paměťové karty, velice omezený počet nástrojů, minimum doprovodů, omezené možnosti nahrávání, a to vše se ovládá několika málo čudlíky. Zkrátka, P-105 nesvítí jako vánoční stromeček a soupis jejích funkcí není právě nejdelší. Nástroj zato exceluje tam, kde to na první pohled vidět není, kde to ale hráč i posluchač ocení nejvíce.
Co to umí?
Oproti svému předchůdci doznal nástroj řadu změn. Zůstalo sice čtrnáct zvuků, ty jsou ale výrazně vylepšené a obzvláště akustický klavír, pokud se nemýlím, převzatý z vyšší řady, je radost poslouchat. Je vyladěný tak akorát a dá se použít na jazz nebo na vážnou hudbu. Poněkud výškovější a jasnější je druhé akustické piano, které by našlo uplatnění nejlépe v hudbě populární. Překvapením jsou hned čtyři elektrická piana, která oscilují mezi klasickým Fender Rhodes a DX7. Musím říci, že všechny nástroje ve mně zanechaly velice pozitivní dojem. Dále je možné využít zvuky cembala, jazzových, rockových i klasických varhan, vibrafonu, smyčců atd. U všech nástrojů je možné ještě nastavit různé druhy reverbu. Zvuky je také možno vrstvit anebo rozdělit klaviaturu mezi dva nástroje (jedná se tedy o klasické funkce layer/split). Tomuto užití napomáhá i vylepšená polyfonie na 124 hlasy, což je myslím pro podobný nástroj více než postačující.
P-105 dále nabízí poměrně obvyklé funkce metronomu a několik doprovodných rytmů, které také najdou nejlepší využití při cvičení. Přiznám se, že určitý problém jsem měl s nastavováním tempa, které lze vybrat buď postupně pomocí tlačítek up/down nebo klávesovou zkratkou. Tady by byl ideálním řešením posuvný potenciometr, který by byl rychlejší než tlačítka, a přitom by bylo zřetelné, jaké tempo je právě navolené. Nástroj obsahuje také některé základní funkce automatického doprovodu a možnost nahrávat dvě skladby.
Pokud jde o klaviaturu, jedná se o ověřený model, který dává Yamaha do nižších tříd svých nástrojů. Vyzdvihl bych na ní především vyváženost, protože na rozdíl od některých jiných nástrojů nepůsobí příliš tuze ani naopak není žádné „blátíčko.“ Jedinou nevýhodou může být skutečnost, že je o něco hlučnější než špičkové modely. Zmínku si zaslouží také silnější sedmiwattový zesilovač a věc, která mě opravdu potěšila, a to jackové nástrojové výstupy do sterea, které se pro koncertování nebo nahrávání hodí mnohem více než výstup na sluchátka, kterým nástroj pochopitelně také disponuje.
Až do zcela nedávné doby jsem žil v klamném dojmu, že logem firmy Yamaha je jakási podivuhodná japonská šesticípá hvězda. Ve skutečnosti se ovšem jedná o tři zkřížené ladicí vidlice. Mimochodem, ladicí vidlici vynalezl roku 1711 anglický trumpetista John Shore. Kromě ladění našel tento vynález uplatnění i při konstrukci hudebních nástrojů. Ty nejprve nebyly kvůli nízké hlasitosti příliš populární, dokud systém neprošel elektrifikací a nevzniklo tak nejoblíbenější elektrické piano: Fender Rhodes.
V praxi
Nástroj je vybaven pouze rozhraním MIDI USB, což je myslím docela škoda, protože ho pak nelze použít jako masterkeyboard pro rackové nástroje. USB ale umožňuje velice snadné propojení s počítačem. Bohužel nemůžu soudit, jak je na tom propojení s jinými systémy, ale mé staré Windows XP neměly s rozpoznáním nástroje žádné problémy a všechny programy spolupracovaly přímo ukázkově. Propojit nástroj s libovolným DAW nebyl problém a během několika vteřin tak lze získat přístup k nekonečným možnostem VST nástrojů. Volba MIDI kanálu probíhá pomocí klávesových zkratek a ve výsledku je poměrně rychlá a snadná. Jenom jsou k tomu zapotřebí obě ruce. Pomocí USB je také možné importovat skladby, ale po pravdě nevím o nikom, kdo by si pořizoval digitální piano s kladívkovou mechanikou a čtrnácti zvuky, aby si na něm pak přehrával skladby. Nástroji to ovšem nijak neškodí.
S Yamahou P-105 jsem se posléze odhodlal vyrazit i na vystoupení s jazzovým kvartetem a neprohloupil jsem. Zato jsem se dozvěděl něco málo zajímavostí o nástrojovém výstupu. Jeho zapojení k mému nemalému překvapení neodpojilo reproduktory a přístroj hrál jak z PA tak z interních zdrojů. Vlastně je to vcelku logické, když už je reprodukční zařízení jednou zabudované, proč ho pořádně nevyužít. Když byl ale k dispozici odposlech, vyřešil jsem situaci tak, že jsem vsunul redukci do zdířky na sluchátka, čímž jsem reproduktorům dopřál zaslouženého odpočinku. Ideálním řešením by v tomto případě byl nejspíš přepínač, ale i tak tato funkce potěšila. Pokud jde o zvuk, piano akustické i elektrické na pódiu nedělaly ostudu a na koncertní vystupování tak mohu nástroj jenom doporučit.
Závěrem
Přenosné digitální piano P-105 je určeno především těm, kteří na nástroj chtějí hrát. Muzikantům, kteří sice mají hlouběji do kapsy, ale nevyžadují množství zbytečných funkcí a ocení spíše kvalitní zvuk a kvalitní klaviaturu. V těchto oblastech hledá P-105 ve své cenové kategorii jen těžko konkurenci a jako nástroj pro domácí cvičení nebo menší koncerty mi po dobu testování velice osvědčil.
Info:
Yamaha P-105 je přenosné digitální piano a jeho cena je cena 15 790 Kč.
Plus:
vynikající zvuk
výstup L a R
dobrý výkon reproduktorů
Mínus:
nemá klasické MIDI rozhraní
