Warwick Artist Line Robert Trujillo - velmi kvalitně zpracovaná a originálně pojatá baskytara - Jak se hraje Jožin z bažin

Počátkem dubna se v O2 Areně spojily dva fenomény, které formovaly duši nejednoho českého chlapce a nezřídka kdy i dívek - Metallica a Jožin z bažin. Bylo mi velkou ctí, že sotva týden na to ke mně doputoval takřka posvátný předmět toto spojení symbolizující: baskytara Warwick Robert Trujillo Artist Line.

Robert Trujillo není z těch umělců, kteří si nechají vyrobit signature model nástroje od nějaké firmy jen proto, že takovou nabídku dostali. Trujillo na basy od Warwicku skutečně hraje. Ne tedy přesně na takovouto právě testovanou, kterou německá firma vyrábí v edici Rock Bass v Číně. Robertovu basu od Warwicku lze pořídit i ve skutečně mnoha originálně pojatých verzích v řadě Custom Shop - Master Build. Pak to ovšem bude nástroj v ceně sedmi tisíc eur.

Baskytara

Trujillovy podpisové basy jsou postavené na tvaru těla, které Warwick nazývá Streamer. Mezi různorodými tvary baskytar této firmy je Streamer tím možná nejklasičtějším. Cenově dostupné modely z řady Rockbass se vyrábějí ve čtyřstrunné a pětistrunné verzi a pouze v jednom barevném provedení - v nádherném matně černém laku.

Oproti jiným tělům tvaru Streamer můžeme na tomto „metalikovském“ najít zajímavé vylepšení: Horní i dolní roh těla jsou z přední strany jakoby promáčknuté dovnitř a podobnou prohlubeň najdeme i v místě pod pravou rukou (mimochodem basa se nevyrábí pro levoruké hráče). Nejde asi o žádný funkční zásah, ale o pěknou vzhledovou úpravu. Tělo je vzadu ploché až na zkosení v horní části, v místě, kde basa přiléhá k tělu hráče.

Tělo je z olše, zatímco krk je javorový. Je podélně laminovaný je ze tří kusů spojených tmavým materiálem ekanga a k tělu je přichycen čtyřmi mírně asymetricky uspořádanými šrouby. Krk je poměrně plochý, jen mírně lakovaný. Působí velmi příjemně do ruky, hraje se na něj velmi pohodlně a rychle.

Hmatník je ebenový, nejsou na něm značky, ty najdeme na jeho horní hraně. Zpředu je označen pouze dvanáctý pražec, a to stylovými iniciálami RT. Kolik těch pražců máme? Čtyřiadvacet, menzura je 34palcová.

Hardware

Co se hardwaru týká, máme tu standardní vybavení, která dává Warwick na všechny basy tak, aby žádnou nešidil. Kobylka je ze dvou částí, pro vyšší tlak strun na tělo. Strunami na kobylce můžeme hýbat do výšky, do šířky a samozřejmě také zkracovat či prodlužovat jejich délku. Nultý pražec je z materiálu tedur a lze měnit jeho výšku. Ladicí mechaniky jsou stočené šikmo k hráči. V pěkném polstrovaném gigbagu najdeme také šikovné kovové zámky na řemen.

Elektronika

Přejděme k elektronice. Máme co do činění se dvěma aktivními jazzbassovými snímači od EMG a třípásmovou elektronikou ovládanou čtyřmi knoflíky. Nahoře je potenciometr volume, vlevo z pohledu hráče ovladač poměru snímačů, vpravo ovladač středů a vespod dvojitý potenciometr. Jeho střední část ovládá basy, vnější část výšky. Potenciometr volume můžeme také povytáhnout pro přepnutí basy do pasivního modu. Ovladač pro basy a výšky pak nefunguje. Basa hraje pěkně, jako by byla pasivní, ale není tomu tak úplně. Když jsem vyndal baterku, zvuk basy velmi zeslábl a stal se nepoužitelným.

Každý z potenciometrů (kromě hlasitosti) má v sobě zabudovaný zářez, díky kterému po hmatu poznáme středovou polohu. Tady objevíme další vychytávku, která je podle mých předchozích zkušeností s basami Warwick čistě dílem Roberta Trujilla. Zmíněné středové zářezy totiž nesměřuji nahoru v ose kolmo k tělu baskytary, ale jsou velmi našikmo položené směrem ke krku. Odpovídá to tomu, v jaké poloze R.T. na basu hraje: Tělo má velmi nízko zavěšené a krk naopak velmi vysoko zvednutý, skoro jako kdyby hrál na kontrabas. Při takové poloze pak středy potenciometrů směřují kolmo.

Asi bychom si mohli něco zahrát, že?

Pam pam pam pampam... jedu takhle tábořit... Basa překvapí velmi silným burácivým zvukem, který můžeme pořádně přiostřit pomocí aktivních basů a výšek. Velmi silný je atak. Dobře zní cinkání strun o pražce, ať již jakoby mimochodem při hře prsty, nebo přímo při slapu. Nezapomeňme, že Trujillo do toho pořádně bouchá palcem, metal nemetal. Abych zvuk basy nějak popsal, vezmu si na pomoc dvě jiné basy od Warwicku, které jsem nedávno testoval. Za prvé Reverso někdejšího basáka z Pantery Rexe Browna, které bylo osazené snímači EMG v konfiguraci PJ. Zvuk basy mi navzdory jejímu designu přišel velmi klasický a dovedl bych si nástroj představit klidně i v jazzu. Tohle bych ovšem u Trujillovy basy netvrdil, nástroj zní mnohem temněji (a není to jen kvůli páté struně H). Na druhé straně to ale není takový pouze pro tvrdou muziku vyhraněný zvuk, jaký jsem měl možnost zkusit u Vampyre Dark Lord se snímači J a twin J MEC

Trujillova basa velmi dobře zní při slapu a skvěle (ale to není vůbec překvapivé) spolupracuje se zkreslujícími pedály.

Technická specifikace

warwick.de