Vintage V100CS - vintage LP za zlomek ceny

S kytarami Vintage jsem se setkal poprvé v roce 2008 na výstavě v Praze. Zaujaly mne hned napoprvé svým kvalitním řemeslným zpracováním, ale především jsem, na rozdíl od jiných „neznačkových“ firem, cítil, že tyto kytary mají svou image.

Proto bylo pro mne milou příležitostí vypracovat test právě na tuto značku. Navíc vlastním kytaru Les Paul Standard ’80 Heritage, což je pro mne jakýsi vzor, jak by měly kytary, jejichž filosofie je vyjádřena v názvu Vintage, vypadat. Takže jsem měl výbornou možnost srovnávat.

Provedení

Nejvíce mne překvapilo, že když jsem nástroj vybalil ještě ze zapečetěného papírového obalu, dalo se na něj okamžitě hrát. Kytara byla připravena k akci: nízký dohmat, dobře seřízený ohyb krku atd. Teprve potom jsem si ji pořádně prohlédl. Masivní tělo (i co se týká váhy) je vyrobeno z mahagonu, stejně jako vlepený krk s palisandrovým hmatníkem se dvaceti dvěma pražci a perleťovými značkami. Vrchní klenutá deska je z výrazně žíhaného javoru v barevné úpravě Cherry Sunburst. To vše v perfektním laku. Snímače a veškerý hardware firmy Wilkinson je v provedení chrom. Ladicí mechanika je osazená umělohmotnými kolíky nazelenalé barvy imitující zestárlý celuloid, což image nástrojů Vintage jen podtrhuje. Stejně tak pickguard a ozdobný kryt pod třípolohovým přepínačem snímačů jsou napodobeninami staré zažloutlé hmoty. A nakonec čtyři zlaté knoflíky - dvakrát hlasitost a dvakrát tónová clona.

Zvuk

Už při hraní nasucho hrála kytara jasně, přitom tónu nechyběly příslušné basy. Také sustain nebyl přehlédnutelný. Prostě - vše v pohodě. Žádné drnčení struny nebo jiné rušivé elementy.Při hraní mi přece jen trochu vadily tenčí pražce, než na jaké jsem zvyklý. Ale to může být na druhé straně výhoda pro kytaristy, vyznávající pražce spíše úzké. Navíc si myslím, že tyto byly použity záměrně - z důvodu dosažení jasnějšího vintage tónu.

Nastal čas pravdy, Marshall JCM800 nic neodpustí. Navíc jej vlastním už třicet let a při každodenním hraní poznám každou nuanci. Ale překvapení se nekonalo. Kytara zněla skoro stejně jako „nasucho“. Vyvážený tón v přechodech z basů do výšek, dobrý sustain - zkrátka příjemné hraní. Překvapil mě měkčí a zpívavější tón, než u mé ’80 Standard. Možná se zvuk blížil k uplakanému LP Customu. Já bych testovanou Vintage V100CS označil jako „zlatou střední cestu“. Zpěvnost Customu se tady spojila s průrazností ’80 Standardu. Nejspíše tomu také částečně pomohly snímače Wilkinson Double Coil. V tomto případě jsou oba stejné na pozicích kobylka - krk. Jedinou úpravu, kterou jsem musel provést, bylo přiblížení kobylkového snímače blíže ke strunám. Při přepínání polohy bridge - neck byl cítit malinký rozdíl v hlasitosti, a tím pádem samozřejmě ve zkreslení. Ale opět záleží na tom, co se od kytary požaduje - je to čistě subjektivní záležitost. Jsou kytaristé, kteří hrají sóla pouze na krkový snímač. V tom případě bylo nastavení úplně v pohodě.

Dostal jsem nápad. Čirou náhodou jsem měl doma půjčenou kytaru od svého kamaráda. Nový Gibson Les Paul Supreme, cena asi sto dvacet tisíc korun. Zajímalo mě, jestli by Vintage V100CS v této konkurenci obstála, a tak jsem si udělal jednoduchý test. Natočil jsem všechny tři kytary se stejným nastavením (zesilovač, mikrofon, šňůra atd.) do společného hudebního podkladu. A výsledek?

Při hraní bez podkladu jako číslo jedna dopadlLes Paul Supreme - nádherný plný tón, Vintage V100CS jsem ohodnotil jako číslo a číslo tři Les Paul Standard ’80. S podkladem byl číslem jedna Les Paul Standard ’80 - 60 000 Kč, číslem dvě Vintage V100CS - 7000 Kč a číslem tři Les Paul Supreme - 120 000 Kč.

Tím jsem nechtěl říct, že by Gibson LP Supreme v testu propadl. Důležitou roli tady hraje druh muziky, v jaké se kytara použije, a taky míra zkreslení tónu. Byl to jen jakýsi návod na posuzování či výběr nástroje.

Závěr

Mně se v tomto případě jevila Vintage V100CS jako univerzální nástroj, který se díky své image hodí nejen na rock či blues, ale také se může uplatnit díky své průraznosti tónu v daleko tvrdším žánru. Když se pak srovnají cenové úrovně třech kytar, pak je to opravdu za málo peněz hodně muziky!