Přijít na trh přece jen s něčím novým a převratným, a přivodit tak konkurenci pár bezesných nocí, je snad sen každého dobrého obchodníka či výrobce. V oblasti hudebních nástrojů (teď mám na mysli řekněme klasické, ne kompjůtry a gramce, ale ty, na něž musíte tón vytvořit za pomocí vlastních rukou, uší a srdíčka) je to tak trochu problém.
Obzvlášť u elektrifikovaných kytaristů. Ti jsou povětšinou tak trochu konzervy a jen neradi jsou schopni přijmout jakékoliv, třeba alternativní materiály či futuristické designové variace. Důvod je pochopitelný, a to jednak slepé tvrdošíjné přesvědčení, že gibson či fender je ta nejdokonalejší kytara, že už nic lepšího nemůže nikdo přece vymyslet, a jednak, že povětšinou naše vzory právě na tyto dvě uvedené značky, případně jejich variace, hrají.
Firmy, které se snaží přijít s něčím novým, to tedy nemají zrovna nejjednodušší. Buď to risknou a vyrobí něco nového a vyjde to (jako například kytary pana Kena Parkera), nebo si vezmou za vzor klasický tvar, jenž bude konzervativním kytaristům připomínat toho jejich Gibsona, a trochu jej omladí a přizpůsobí "moderním trendům". A právě tento případ si zvolila firma Yamaha pro svůj nový model AES 620.
Konstrukce, design a zpracování
Už na první pohled jasně zjistíte, jaký model si malí (zato velmi pracovití) konstruktéři ze země draků, saké a gejš za vzor pro AES šestsetdvacítku vzali. A klasický po vzoru není jen design, ale i samotná konstrukce nástroje. Korpus je vyroben ze sendviče masivu mahagonu a klenuté žíhané javorové desky, která je pokryta vrstvou velmi lesklého mořeného laku, z pod něhož prosvítají jemné plamínky žíhaného javoru. Za povšimnutí určitě stojí i šikmé vyfrézovaní spodního rohu korpusu, které by mělo sloužit k lepšímu pohodlí při hře v těch nejvyšších polohách. S tímto vykrojením přišel, tuším, na trh poprvé pan Paul Reed Smith (PRS). Spíše masivnější krk s menzurou 24 a 3/4 palce (Les Paul) je vyroben z Nata. To je obchodní název exotické, svou kresbou nevýrazné dřeviny, jež se používá jako náhražka za mahagon. Pokud jsem se s ním někdy setkal, tak jen na těch nejlevnějších modelech kytar. Krk je k tělu připevněn pomocí lepení a je pokryt palisandrovým hmatníkem, do něhož je vsazeno 22 dobře zabroušených pražců. Ještě pro úplnost - šířka hmatníku na nultém pražci je 1 a 11/16 palce. Hlava nástroje nesoucí na sobě stříbrné ladící mechaniky s širšími motýlky značky Groover připomíná rovněž hlavy gibsonů a nechybí na ní (jak jinak než pod umělohmotným zvonečkovým krytem) koncovka seřizovací výztuhy krku. Už na první pohled zcela nepřehlédnutelnou součástí nástroje je samotný retro design tří stříbrně lesklých ovladačů, které jsou zapuštěny do korpusu nástroje, a vlastní yamahacká, rovněž stříbrná, kobylka a struník. Struny jsou zde ukotveny skrz tělo po vzoru například fenderů a dále vedeny přes samotný struník, jenž tvoří šestice pochromovaných hranolků na klasickou gibnovskou kobylku (tune-o-matic). Vlastní nastavení náklonu struníku (strmost úhlu strun ze struníku na kobylku) lze nastavit u každého hranolku (tudíž pro každou strunu) zvlášť zespoda umístěnými imbusy. To je dobré například při seřízení kytary, při změně šířky strun třeba z devítek na jedenáctky, nebo jak říká můj kolega: z metalu na jazz čili z hvězdy na socku . Výška kobylky a doladění oktáv se nastavuje na samotné kobylce. Tento způsob ukotvení strun nejenže dobře vypadá, a opravdu ladí s celkovou vizáží kytary, ale dle mého, je velmi praktický a jednoduchý pro seřízení.
Yamaha 602 AES je i docela zajímavě osazena i co se týče samotných snímačů. U krku najdeme AlNiCo humbacker firemní výroby a u kobylky se v béžovém umělohmotném rámečku pyšní rovněž humbucker firmy Seymour Duncan JB. Ovládání je řešeno buď třípolohovým přepínačem nebo ovladači dvakrát volume a jedna tónová clona.
Herní vlastnosti
Co mne hodně potěšilo, byl velice masivní (dá se říci vintage, po vzoru starých lespaulů), tlustý, zato pro mne velmi pohodlný krk. Snad výraz mého ostravského kolegy, že je to "poleno jak sviňa", mluví za vše. Pokud si nástroj vezmete na pás při hře ve stoje, nikde nepřepadává, a co je jistě potěšující, jeho váha je pouze něco málo přes tři kila, což při živém hraní určitě oceníte. Zajímavou pomůckou mohou být i dva výškově rozdílně umístěné držáky za popruh, pomocí nichž lze kytaru velice rychle nastavit do (ideální) polohy při hře vestoje. Přemýšlel jsem, jestli by to šlo i nějak jinak prakticky využít, a napadla mne jen varianta, že byste jeden den měli dvoják: a první koncert by byl s Ozzy revivalem, kde je třeba mít kytaru řádně nízko u kolen po vzoru Zakka, a pak hned holírna v baru, kde byste na ni hráli Dívku z Ipanemy s barovou kapelou. Ostatně, v obou případech by vám tento nástroj mohl velice dobře posloužit. Jedinou věcí, která vyžaduje spíše trochu zvyk, je ovládání ovladačů, například při tzv. houslovém efektu. Z důvodu, že jsou spíše větší a těžší kovové ovladače, a díky pochromované úpravě poněkud kluzké, je potřeba se s nimi přece jen naučit pracovat a zvyknout si na ně.
Zvuk
Kytaru jsem testoval na aparátech Fender Deluxe, Marshall Bluesbreaker, Mesa F-serie a na jedno tranzistorové kombo neznámého, nejspíš tuzemského radioamatéra. S každým aparátem se kytara chovala pochopitelně malinko odlišně, přesto však základní charakter, nebo chcete-li barva, šla ze všech komb cítit stejná. Asi nejlíp mi Yamaha zněla ve spojení s Messou, zvlášť při zkresleném zvuku.
Spíše středový čistý zvuk zněl frekvenčně velice vyváženě a ve spojení s krkovým snímačem nabízel kulatější docela zpěvný tón, který mi hlavně díky humbuckeru a vlastní konstrukci možná trochu připomínal lespauly. Yamaha však, nejspíš z důvodu protažení strun skrz tělo, nabízí o něco více cinkavých výšek a trochu větší dynamiku. Při akordové hře zněly souzvuky hezky kompaktně a nástroj opravdu inspiroval. A protože jsem u placatých kytar spíše "stratomil", seděla mi Yamaha co do vlastní barvy zvuku přece jen o něco víc než některé modely Les Paulů. Dle mého - přece jen nejlíp se choval nástroj při zkresleném zvuku, a to jak něžně nakreslený chrunch, tak i pořádný kouř při otočení gainu na boogině skoro doprava. Výběr a umístění kobylkového snímače firmy Seymour Duncan JB (SL4 Jeff Back) se zde určitě vyplatil. Tento snímač je mi svou barvou a charakteristikou opravdu velmi blízký. Dokonce jsem si ho nedávno namontoval ke kobylce do lubové kytary. Nástroj disponuje dostatečným sustajnem, a celkově lze říci, že se s tónem příjemně pracuje. Myslím, že jeho uplatnění nejvíce ocení rockově založení hráči od rockovějšího pojetí blues přes hard rock až po řekněme metal či punkovou vlnu. Jestli by však výsledná barva zvuku seděla i vám, si musíte bohužel vyzkoušet sami u některého z distributorů.
Jediná věc, která mi trochu vadila, byl fakt, že nepříjemně chrastilo v elektrice ovladače volume kobylkového snímače. Vím, že by stačilo poťák třeba prostříkat nebo přepájet, případně ho vyměnit (závadu jsem se nepokoušel ani nikterak odborně analyzovat, či dokonce opravovat). Má kritika spíš padá jednak na výstupní kontrolu korejského podniku Yamahy a jednak (porucha se mohla stát při exportu) na českého distributora, jenž nástroj nejspíš nepřekontroloval, a dokonce ho poslal k otestovaní. S tímto jsem se však setkal i u daleko renomovanějších značek a nástrojů, kdy cena byla mnohokrát vyšší. Proto doporučuji, než si jakýkoliv nástroj odnesete z prodejny (za vámi těžko ušetřené peníze) domů, vše si důkladně překontrolujte. Nechci prodejcům křivdit, protože jsem nikdy v prodejně nepracoval, a tak do toho nevidím, ale aspoň malou kontrolu by udělat přece jen mohli. Zbytečně tak trpí renomé značky, a třeba u tohoto modelu je to fakt škoda.
Závěr
Co je mi osobně na Yamaze sympatické, je fakt, že se nesnaží jen slepě kopírovat modely renomovaných značek (i když z nich samozřejmě vychází), ale snaží se vývoj elektrické kytary aspoň někam posunout, ať už s větším či menším úspěchem. Mně je tato kreativita velmi blízká a možná bych doporučil na ni myslet i při vaší vlastní hře. I když připouštím, že je to velmi obtížné. Za cenu okolo 20 tisíc Yamaha nabízí řemeslně dobře zhotovený nástroj, s nímž se může velice dobře pracovat.
Info:
Yamaha AES 620 je elektrická kytara konstrukčně vycházející z Les Paulů. Cena je 19 990 Kč.
Plus:
design
krkový snímač
zvuk nástroje
Mínus:
špatný "poťák"
