Taylor GS Mini - akustická kytara typu minijumbo

Taylor GS Mini - akustická kytara typu minijumbo
Taylor GS Mini - akustická kytara typu minijumbo

Během let se kytary Taylor staly rovnocenným partnerem takových značek jako Gibson, Martin nebo Washburn. To znamená, že vstoupily do první ligy a jsou dnes považovány za etalon kvality v celosvětovém měřítku. Tomu samozřejmě odpovídá i cena. V testu vyzkoušíme neobvyklý nástroj -je jím Miniature Grand Symphony.

V úctě před slávou a věhlasem firmy Taylor jsem bral do ruky tuhle kytarku trochu opatrně. Když jsem shlédl značkový gig obal, tak jsem si myslel, že to je kytara dětská. Ovšem po ohledání a získání následných informací jsem trochu nerad pochopil, že se jedná o něco úplně jiného. Tuto velikost produkují takřka všichni výrobci a Grand Symphony Mini je asi takovým nezbedným dítětem. Byl jsem tedy zvědav, jak se bude tohle „děťátko“ chovat v běžném hudebním životě. Již od počátku jsem tedy kytaru posuzoval přísně. Zpracování je v běžném standardu Tayloru, to jest velmi dobré. Použité materiály jsou na vysoké úrovni, což lahodí i oku.

 

Materiály

Vrchní deska je masivní smrk sitka neboli smrk americký, který se hodí na výrobu nástrojů s kovovými strunami. Má totiž větší pevnost a snese robustnější žebrování, pro takové nástroje typické. Deska oplývá nezvykle širokými léty, které signalizují o něco horší kvalitu než nástroje špičkové, kde jsou léta velmi hustá. Jedná se samozřejmě o rezonanci, ale není to vždy pravidlem. Po okrajích je ozvučnice lemována skládanou trojvrstvou filigránskou výložkou a působí velmi jemně. Stejným způsobem je provedena i rozeta kolem otvoru, jen s více vrstvami. Ochranný kryt pod rezonančním otvorem je vyveden v umělé želvovině, jak bývá u takových nástrojů zvykem. Deska je bez výřezu pro levou ruku, ale dohmat do vyšších poloh je celkem snadný. Kobylka je z ebenového dřeva s distancovaným sedlem pro strunu h.

Žebrování je klasické do tvaru X. Spodní deska a luby jsou dle dokumentace z laminátu afrického mahagonu sapele. Ten dává zvuku velkou dynamiku a dobrý přenos basových tónů. Velmi neobvyklým a dobrým prvkem v konstrukci je zaoblené, tzn. mírně vypouklé, dno. Zde vznikají vynikající reflexe od vrchní desky a lubů, což zrychluje vyzařování tónů z nástroje. To dobře známe u starých louten a také kytar Ovation. Ukrývá se zde tajemství kvalitního akustického zvuku nástroje a je jen škoda, že k tomu nepřistoupilo již více výrobců. Zřejmě jen těch málo osvícených a poučitelných z bohaté historie stavby hudebních nástrojů.

 

Na krk je použit opět africký mahagon sapele a provedení je bezchybné. Krk je vyřezán z jednoho kusu. Hmatník je z ebenu jako kobylka a obsahuje dvacet poměrně úzkých pražců, což u použité menzury jistě vede k lepšímu ladění. Pražce jsou vsazeny precizně, nikde nedrnčí a jsou velmi dobře zabroušeny a zahlazeny. Hlava je typický Taylor s perleťovým logem. Na plátek je použit plastový materiál Lexan, což působí dosti lacině. Rovněž i na kryt pro seřizovací šroub. Hlava je ke krku pod úhlem přilepena mezi nultým a prvním pražcem. Mechaniky olejové no-name, pochromované. Nultý pražec je z patentovaného materiálu NuBone. Stejný materiál byl použit i na sedlo kobylky. Lakování provedeno jen lehkým nástřikem satin, což zlepšuje zvuk a sustain. Použité struny Elixír.

 

Go to tomorow

Uvnitř těla na mně vykoukl jakýsi plastový držák (pod hmatníkem) a malý plastový háček (na vrchním lubu). Zvědavost mi nedala a na internetových stránkách Taylora jsem našel prosté a logické vysvětlení. V pěti minutách učiníte z ryze akustické kytary kytaru elektroakustickou pouhým nasazením snímače a vyvedením kablíku s jackem do rolny na uchycení řemenu na spodu lubu. Stačí prý malý šroubovák a těch pět minut... Snímač se jmenuje ES-Go pickup a s příslušným interface si můžete kytaru připojit k iPhonu nebo iPodu a nahrávat dle libosti kdekoli a kdykoli. Ovšem vše potřebné je třeba dokoupit. Velmi zajímavé a absolutně mobilní.

 

Zvuk

Musím předeslat, že jsem se k malému tělu a rozměrům stavěl dosti podezřívavě. Fyzika se nadá jen tak ošidit... Byl jsem ale mile překvapen barevným vyrovnaným zvukem a právě ta velikost nástroje mne dostala. Jistě nemá tahle kytara takovou dynamiku jako velké jumbo, ale na to si přece GS Mini vůbec nehraje. Je to roztomilý, plnohodnotný společník na cesty, domácí hraní plné pohody, v malé partě lidí i jiných nástrojů se prosadí a udělá majiteli hodně radosti. Neschází zde výšky ani basy a středové pásmo, tak u kytary důležité, je opravdu pestré. Tayloru se tím povedlo dostat se na kobylku mnoha muzikantům. Přenosnost, skvělé zpracování, dobrý zvuk a univerzálnost činí z Grand Symphony Mini univerzální kytaru. Při napojení snímače a firemního hardwaru/softwaru se z kytary stává nástroj profesionální. Trochu mne zarazila cena (laminát), ale nesmíme zapomínat, že se jedná o špičkovou americkou firmu, i když světlo kytara spatřila v mexické továrně v Tecate. Avšak v ceně je i velmi kvalitní polstrovaný gigbag s vyšitým logem Taylor v barvě světle hnědé.

 

Závěr

Kdo touží po vysoké kvalitě a logu značky Taylor, mohl by o koupi stoprocentně uvažovat. Na svou velikost a cenu je to nástroj milý, snadno ovladatelný, přenosný, zvukově nadstardarndní a precizní zpracování mu zaručuje dlouhodobou životnost.

 

Info:

Akustická(elektroakustická) kytara typu minijumbo s gigbagem v ceně. Cena je XX XXX Kč včetně DPH.

 

Plus:

skvělé zpracování

vynikající materiály

velikost

výborný zvuk

dobrá hratelnost

univerzální použití v kombinaci se snímačem

snadná instalace snímače

firemní snímací hardware/software

gigbag v ceně

 

Mínus:

lacině působící plasty - na hlavici a kolíčky na kobylce

diskutabilní cena

 

délka: 940 mm

šířka těla: 365 mm

hloubka těla: 102 mm

nultý pražec: 43 mm

12. pražec: 55 mm

menzura: 23,5”

vrchní deska: smrk sitka masiv

spodní deska a luby: mahagon sapele laminát

kobylka: eben

krk: mahagon sapele z jednoho kusu

hmatník: eben

pražce: 20

mechanika: die-cast no name

nultý pražec a sedlo kobylky: umělá kost NuBone

struny: Elixír 012

 

webový rámeček: www.taylorguitars.com

Psáno pro časopis Muzikus