Jméno firmy Tanglewood není v naší zemi až tak známé, přesto jste se mohli i v minulosti s jejími výrobky tu a tam setkat. Jde o firmu britskou, vyrábějící kytary, basy, aparáty, prostě vše, co se kytar týká, snažící se oslovovat i jiné trhy než ty domácí, a poctivé zpracování a příznivá cena zdají se býti těmi správnými přesvědčovacími argumenty.
K nástroji, o kterém bude dnes řeč, jsem se "nachomejt" čistě náhodou v jedněch hudebninách, kam chodím pro struny a na drby za kamarádem Jirkou, který onehdá povídá: "Mrkni na tohle!" a podává mi ladně se tvářící pololubovku. "Hmm, Tanglewood, to neznám, nějaká Korea ne?" "To je fuk, zahrej si!" Tak jsem si zahrál. Hrálo to fakt dobře! Tipnul jsem to tak na šestnáct tisíc a zeptal se na cenu. Když mi řekl, že stojí nějakých deset, nechtěl jsem mu věřit... Ale pak jsem si řekl, že časy se mění a že třeba i kytara za deset tisíc může hrát dobře!
Pojďme si tedy nástroj, zajímavý nejen cenou, popsat: jedná se o pololubovku, thinline-double cutaway s poměrně velikým tělem, jehož vrchní i spodní deska jsou z javoru, rovněž tak luby. Povrchová úprava je sunburst, s pěknou kresbou dřeva. Hrany svrchní i spodní desky mají lemování v barvě smetanové. Krk (z čeho je, nelze vymámit ani přímo od výrobce.) je vlepený, s hmatníkem z palisandru osazeným 22 pražci, orientační značky jsou z abalonu.
Spoj je precizní, ostatně zpracování celé kytary je na velmi dobré úrovni a ustojí v pohodě srovnání s nástroji dražšími i o několik tisícovek. Kobylka typu tune-o-matic, tlakově litá (die-cast) ladicí mechanika Grover, jakož i krytky dvou humbuckerů Tanglewood (vše chromově stříbrné). Ještě zmíníme čtyři otočné potenciometry (2 x volume, 2 x clona) s medově zabarvenými plastovými "knoflíky", klasický třípolohový přepínač a pěkný, usní mořskou vykládaný nápis "Tanglewood" na hlavě nástroje, a popis máme kompletní.
Jak se na to hraje?
Kytara padne slušně do ruky, krk je příjemný na pohmat, ruka po něm dobře klouže. Tělo nástroje je, jak už jsem říkal, poměrně velké a také dost těžké. Až překvapivě na to, že jde o thinline... Díky té váze a velikosti se nemůžu zbavit pocitu jakési těžkopádnosti nebo neohrabanosti nástroje při hře.
Na popruhu drží nástroj dobře, dík těžšímu tělu se nepřevažuje. Začištění pražců je dobré, jen dohmat nastavený z továrny byl trošku výše na můj vkus, a bylo třeba jej upravit. Jinak bez problému.
A teď to nejdůležitější: Jak to hraje?
To je ostatně hlavní důvod, proč se o téhle kytaře bavíme. Slušný lubový zvuk s pěkným dřevním atakem při úhozu trsátka, dobrý sustain - to jsou hlavní pozitiva tohoto nástroje. Opět bych se nebál srovnání s dražšími kytarami. Zvuk snímačů sice není tak plný, harmonický a středový jako třeba u gibsonovských humbuckerů, ale ani tyhle Tanglewoody nehrají zle.
Kobylkový snímač produkuje sušší a průraznější zvuk, bohatší na středy a výšky, který se v kapele neztratí, dřevo je pěkně slyšet! Mezipoloha je pak nejbarevnější a na čisté zvuky (dle mého) nejpovedenější. Má velice pěknou barvu, přímo stvořenou pro jazz a blues, lehce potemělou, ale při zachování pěkného dřevního zabarvení. Krkový humbucker pak trochu zaostává ve srozumitelnosti, dost tlačí ve spodcích, které trochu válcují ostatní frekvence a v kapele se malinko ztrácí. Nelze mu ale upřít také pěknou barvu, kulatost a temnou jazzovou náladu.
Zkreslené zvuky mě velice mile překvapily, čekal jsem, že to bude trochu bída, ale pozor. Tahle levná kytara umí zahrát i pěkně od podlahy, když na to přijde. Lehce houslový zvuk, kterému ale nechybí šťávička a energie, řekl bych. Kobylkový snímač má až překvapivě plný, jasný a konkrétní tón, i když zvukově trochu harmonicky užší. Hraje pěkně ve výškách, a dík konstrukci a velikosti těla má zvuk velice příjemný, hutný základ, není jedovatý ani agresivní, spíš kultivovaný. V mezipoloze nastoupí spodky z krkového snímače, zvuk se zakulatí, ještě víc zhouslovatí. Krkový snímač má v této poloze jasnou převahu, rozdíl mezi ní a samotným krkovým snímačem není až tak markantní. U krku zvuk ještě trochu "zchlupatí" a "zhuňatí", na sóla pěkné, ale doprovody už huhlají, ztrácí se konkrétnost. Můj favorit je rozhodně kobylkový humbucker.
Hodnocení
Tenhle nástroj byl pro mě jednoznačně pozitivním a příjemným překvapením! Jeho cena je sice nízká (až dumpingová), ale tady rozhodně neplatí, že co je levné, je šunt! Vzhledově a hlavně zvukově se nemá ve své kategorii za co stydět. Naopak. Může se vám zdát, že tady pěju jen samé chvalozpěvy, ale pořád je třeba mít na zřeteli jednu věc: poměr ceny a kvality, a ten je tady velice dobrý.
Co bych nástroji vytknul, je jeho váha a nedostatky v povrchové úpravě, jako třeba opomenutá kapka laku nebo mouchy v lemování (ne jako hmyz, myslím chybičky), ale to jsou prkotiny, které se v celkovém dojmu ztrácejí... A tvůrcům firemních stránek bych vytknul velký nedostatek technických informací o nástrojích.
Samozřejmě, že tahle kytara nehraje jako třeba Framus Mayfield za čtyřicet "papouchů", a nikdy taky nebude! Ale kdo má "malou voliéru" a má těch papouchů doma třeba jenom deset, a chce za málo peněz hodně muziky ve slušné kvalitě, určitě neudělá chybu, když sáhne po téhle "tanglewoodce". Získá totiž nástroj, jehož cena by mohla být klidně o pár tisícovek vyšší. Já bych to tedy viděl na hodně dobrý kup.
Info:
Tanglewood TH 502 CH je pololubová kytara typu ES-335. Dá se pořídit za příznivou cenu 10 351 Kč včetně DPH.
Plus:
poměr cena/zvuk
vzhled
Mínus:
hmotnost, robustnost
nedostatky v povrchové úpravě
Technická specifikace:
materiál hmatník: palisandr
materiál krk: neuvedeno
materiál tělo: javor
ovládací prvky: potenciometry
elektronika (aktiv/pasiv): pasiv
snímače krk (v. n.): humbucker Tanglewood
snímače kobylka: humbucker Tanglewood
váha: dobrých 6 kg
počet pražců: 22
typ pražců: jumbo medium
kobylka/tremolo: tune-o-matic
počet strun: 6
mimochodem
S potěšením je třeba konstatovat, že i mezi levnými kytarami se objevují velmi slušně hrající kousky a že celkově se standard této třídy hudebních nástrojů zvedá! Inu, konkurence má své jednoznačně kladné stránky! Jo, já kdybych dneska začínal s muzikou, to by se to vybíralo! Kdeže ty mé Galaxisky jsou... ale zase bylo na co se vymlouvat!
