Vybavuji si ten úžas, když jsem jako dítě poprvé viděl u spolužáka digitální hodinky s kalkulačkou. Byl to zázrak. :-) Uběhlo skoro půl století a tzv. chytré hodiny jsou dnes běžnou součástí našeho života. Dá se jimi platit, měří tlak, srdeční činnost, zjistit, kolik jste za den ušli kroků, dá se s nimi telefonovat, číst zprávy SMS apod. A tak bylo jen otázkou času, kdy a kdo přijde s nápadem vytvořit takové hodinky, řekněme více zaměřené na hudebníky.
Už před nějakou dobou jsem u kolegy na takové narazil, a právě od firmy Soundbrenner, ale nějak jsem tomu nevěnoval moc pozornost. Takže když jsem teď dostal možnost vyzkoušet jejich novinku či vylepšenou verzi, poměrně jsem se na to těšil.
Core Steel
Na test jsem dostal model Core Steel, což je nejvyšší, nebo řekněme spíše nejluxusnější řada hodinek, které si můžete od této firmy pořídit. V nabídce najdete ale i levnější plastové modely. Hodinky přišly krásně zabalené v luxusní krabičce, ve které najdete krom samotných hodinek spousty různého příslušenství, které se může hodit. Například kvalitní špunty do uší v kovovém pouzdře, řemínky k připevnění hodinek - metronomu - na nohu či na tělo atd. Určitě nejzajímavější budou ale samotné celokovové černé hodinky opatřené hezkým koženým páskem. Design je skvělý. Alespoň tedy dle mého vkusu. A co vše tedy hodinky umějí? Krom samozřejmě digitálních hodinek samotných nabízejí další tři základní funkce, které si tady postupně popíšeme. Hlavní bude metronom, pak klipová ladička a nakonec měřič decibelů. Ovládání všech funkcí je velmi intuitivní a i bez použití manuálu rychle přijdete na všechny vychytávky. Tedy za předpokladu, že jste už pracovali s digitálním metronomem či ladičkou. Mezi jednotlivými aplikacemi na hodinkách přepínáte jednoduše otáčením vrchní části hodinek a jednotlivá nastavení ovládáte pak tlačítky na stranách, případně pomocí propojení s aplikací na telefonu či iPadu. Jak to tedy funguje? Nejprve tedy asi nejdůležitější část, a to metronom.
Metronom
Metronom na samotných hodinkách nevydává žádný zvuk. Fungují tak, že vám do ruky, nohy či prsou, záleží na tom, kam si hodinky pomocí různých pásku připnete, vysílají v daném nastaveném tempu impulzy. Jejich intenzitu lze naštěstí dobře nastavit od úplně jemného šimrání až po pocit, že vám někdo cvrnká prstem do ruky. Ale i tak je trochu potřeba si na to zvyknout. Na metronomu se dá navolit pochopitelně vše známé a potřebné. BPM, zda chcete „vyťukávat“ čtvrtky, osminy šestnáctky, trioly, dále různé akcenty na jakýchkoliv dobách atd., všechny možné různé takty (4/4, 3/4...), dále vynechání některých dob a podobně. V podstatě vše, co určitě známe u dobrých metronomů. Pokud byste metronom chtěli přece jen slyšet, a ne jen vnímat impulzy, jednoduše ho pomocí Bluetooth propojíte s appkou, kterou si stáhnete do telefonu či iPadu. Ta funguje skvěle jak s propojením s hodinkami, tak samozřejmě i bez nich. Nabízí krom opět detailního nastavení metronomu také možnost stažení různých písniček, ukládání nebo vytváření vlastního playlistu atd. Najdete tam různá videa, jak hodinky používat atd. Aplikace je přehledná a funguje aspoň na platformě iOS úplně bez problémů. A praxe?
Musím říct, že když jsem hodinky poprvé zapnul, měl jsem s impulzy, které mi ťukaly do ruky trochu problém. První reakce byla prostě divná. Místo soustředění na hudbu jsem se soustředil na nějaké nepřirozené vibrování do ruky a nějakou dobu jsem si na to zvykal. Taky jsem zkoušel experimentovat s tím, na jakou ruku si hodinky dát. Logické mi přišlo dát je na pravou, kterou jako kytarista tvořím rytmus. Ale bohužel hodinky jsou na mě příliš těžké a taky mi dost vadily při některých technikách. Potřebuji mít pravačku prostě uvolněnou a hodinky mi vyloženě překážely. Na levé ruce to bylo v pohodě a postupně jsem si na ně zvykl. Avšak podle prvního dojmu jsem byl tedy trochu skeptický a nešťastný, o čem budu psát. Ale řekl jsem si, že tomu dám ještě nějakou šanci. No a tak jsem si s hodinkami začal trochu hrát. Venku yo v tu dobu vypadalo na konec světa, hraní nebylo, žáci nechodili, a tak byl čas na hraní. Po pár dnech jsem si na vibrace úplně zvykl, nastavil si pro sebe ideální intenzitu a vlastně je začal mít rád. :-) Po týdnu už jsem hodinky úplně miloval, a vlastně mi to přišlo přirozené a v něčem lepší, než když vám ťuká nahlas digitální metronom.
Ladička
Hodinky je možné použít také jako klipovou ladičku. Jednoduše na krk nástroje přilepíte samolepkou magnet, který je součástí balení, a pak k němu přiděláte vrchní část kovových hodinek, kterou pootočením sundáte jednoduše z pásku. Vše funguje perfektně. Tohle mi přijde skvělé. Já osobně klipovou ladičku sem a tam prostě zapomenu. Takto máte hodinky stále na ruce. Vše rovněž funguje na výbornou. Pokud máte více kytar, magnet, na kterém ladička drží, se dá dokoupit asi za dvacet eur a můžete ho nalepit na všechny svoje nástroje.
Chraň svůj sluch
Třetí části hodinek, tedy když opomenu samotné hodinky, je měřák decibelů. Můžete si změřit úroveň hluku na koncertech, vyhýbat se zbytečnému pobytu v nepřiměřeném kraválu, a předejít tak pomalé likvidaci vašeho sluchu. Nebo si tak např. nastavit čas, který strávíte v určitém hluku, např. ve zkušebně nebo při cvičení (nejvíce asi bubeníci). Hodinky vás pak upozorní, že už jste přesáhli čas strávený nad nastavenou hodnotou. S tím souvisí i další součást hodinek, a to jsou kvalitní špunty do uší, ke kterým dostanete i hezké kovové pouzdro, které jde jednoduše připnou třeba na klíče a máte je pořád při sobě. Asi to bude znít jako klišé, a když mi bylo dvacet, taky jsem na to kašlal, ale obecně doporučuji zapojit mozek a opravdu si svůj sluch chránit. Ztráta je nevratná.
Co říct na závěr?
Pohledů na věc může být několik. Za sedm a půl tisíce můžete mít metronom, ladičku, kvalitní špunty do uší, hodinky a měřič decibelů. To se může někomu jevit jako hodně. Ano metronom, i když asi ne vibrační, si můžete za pár eur nebo i zadarmo stáhnout do telefonu, dobrá klipová ladička stojí okolo patnácti set korun. Špunty řekněme pět set korun. Takže proč utrácet tisíce za hodinky? Z tohoto pohledu asi nic moc. Na druhou stranu ale musím říct, že mi tento pohled poslední dobou přijde nějak bližší. Můžete mít poměrně užitečného společníka při cvičení. Krásně vyrobenou věc s dobrých materiálů, hezký design, spousty užitečných věcí okolo. Prostě hezká a užitečná věc. Myslím, že zde to bude velmi individuální. Prostě bude asi část muzikantů, kterým se taková věc bude hodit a líbit, a část, která by ji absolutně nevyužila. A jak to mám já? Já si ty hodinky prostě oblíbil a určitě to stojí aspoň za vyzkoušení. Přeji, ať se vám daří a ať vše pomine a můžeme se zase potkávat na koncertech.
Metronom - úvaha
Byl jsem dotázán, zda bych k testu neudělal ještě takový malý osobní pohled na metronom. Rád bych řekl nějakou obecnou pravdu, ale bohužel ji neznám. Ani z pohledu hráče, ani učitele, a to učím už pěknou řadu let. Musím konstatovat, že je to dost individuální. Někdo prostě šíleně bojuje s rozdělením čtvrtin na osminy, někomu to jde daleko přirozeněji. Někdo prostě žene dopředu a po pěti taktech vám uteče o několik BPM dopředu, někdo zpomaluje a někdo se udrží v klidu v daném tempu. Obecně si ale myslím, že rytmus, teď mám na mysli vnitřní tep, schopnost ho vnímat a udržet či řízeně s ním hýbat atd., je samostatná disciplína, na které je potřeba hodně pracovat. A nejde o to, že rozdělíte celou notu na čtyři stejné hodnoty nebo zahrajete čtyři proti třem, když vezmu něco trochu složitějšího, ale musíte se naučit rytmus vnímat během skladby, někdy je potřeba vědomě zrychlit nebo zatáhnout, přizpůsobit se bubeníkovi, vytvořit vnitřní metrum a s tím pracovat. Jsou styly hudby, kde není možné hrát úplně na „grip“, tedy na údery metronomu. Například lidová hudba atinské Ameriky nebo španělské flamenco. Všichni teoretický víme, na jaké doby hrát rumbu nebo flamenco, ale stejně nám to bude znít malinko jinak než rozenému Andalusanovi, který to poslouchá a hraje od mala. Ale vlastně i moravská lidová hudba má svou rytmiku. No a to už vůbec nemluvím o vážné hudbě. Nicméně práce s metronomem může být velmi nápomocná.
Takové cvičení může být i forma meditace. Musíte se do toho prostě vložit a vnímat pouze hudbu. Tedy já to tak vnímám. Obecně myslím, že spousta „nerytmičností“ vzniká buď tím, že daný part člověk dobře neumí technicky zahrát, příliš se soustředí, aby part vůbec zahrál, a pak přestane vnímat rytmus a uteče, nebo není přítomna dostatečná soustředěnost. Myslím, že soustředění obecně je pro hudebníka velmi důležitá věc. Určitě můžu doporučit si při cvičení umět nejdříve daný part představit v hlavě, prostě si to přehrát nebo přezpívat bez nástroje, ujasnit si akcenty, ujasnit si, které noty jsou na kterou dobu, tep skladby atd. Také často nechávám své žáky, aby si stáhli nějaký part a zapsali ho do not. A to ani ne tak proto, aby se učili noty, ale hlavně aby rozklíčovali rytmus daného partu, jasně si uvědomili, kde jsou doby atd. Myslím, že pak lze lépe porozumět tomu, co děláte. Takže na otázku metronom ano, či ne odpovídám: určitě ano. Jen je potřeba se s ním naučit zacházet. Je spousta způsobů, jak ho používat. Na téma metronomu by se dal určitě udělat rozsáhlejší workshop. Například známe nastavení vyťukávání pouze na 2. a 4. dobu, existují také metronomy, jako je aplikace time guru, které umějí to, že se metronom na chvíli odmlčí, vy hrajete sami a pak se k vám opět přidá. Vy pak máte kontrolu, jak moc jste se od metra vzdálili. Každopádně je potřeba metronom brát tak, že je to skvělá kontrola toho, jak moc a kdy se od něj vzdalujete atd.
Protože si myslím, že by byl zajímavý názor dalších lidí, poprosil jsem čtyři kamarády a spoluhráče, aby k tématu metronom něco napsali. První je skvělý kytarista a houslista Pavel Jordán (ex Nšoči, Divoký Srdce, Kula Pikle, nyní Září), který nejenže hraje bezvadnou rockovou muziku, ale také se vyzná v moravském folklóru, který mi právě v problematice rytmu vs. metronomu přišel zajímavý. Druhým je můj dlouholetý spoluhráč z Duende, peruánský perkusionista Carlo Zeggara. Taky velmi zajímavý pohled, zvláště při spojení s andskou lidovou hudbou. Třetí je také můj spoluhráč a velmi groove pianista Kryštof Pobořil (Duende, Top Dream Company). No a čtvrtým je basista, spoluhráč a kapelník kapely Laura a její tygři Karel Šůcha. Tak přeji hodně úspěchu při práci.
Pavel Jordán
Metronom je naprosto zásadním pomocníkem ve dvou aspektech hraní. Zaprvé si pomocí metronomu vytváříte svůj vlastní „vnitřní“ metronom, kdy získáváte jistotu ve vnímání tempa a jste nakonec schopni hrát i bez metronomu víceméně bez zpomalování nebo zrychlování. Zadruhé je výborným pomocníkem při cvičení technicky nebo rytmicky komplikovanějších pasáží. V některých hudebních žánrech hrajete „s metronomem“ prakticky stále - cokoli od jazzu přes heavy metal a dechovku po hip hop. V jiných je chápání tempa daleko volnější - s tempem se „hýbe“ - artificiální (vážná) hudba, folklor (u některých druhů tanců nejen na jižní Moravě je každá doba ve 4/4 taktu jinak dlouhá). Ale cvičení s metronomem je naprosto nezbytné - ne pořád, ale často. Takže pokud vaši hru nezdobí absolutní ladění a tikající šestnáctiny, rozhodně se metronomu nevyhýbejte. :-)
Carlo Abanto Zegarra
Já jsem původem z Peru, takže povím zkráceně něco o peruánském používání metronomu. V peruánské tradiční hudbě a hlavně autochtonní hudbě se normálně metronom nepoužívá. Hraje se podle citu. Naše tradiční rytmy jsou různé i citově, nejde jednoduše hrát s metronomem- Přesto se, ale až teď v moderní době např. na konzervatořích nebo v moderních školách, metronom začal používat. Samozřejmě že s tím na jednu stranu vzniká spojení s moderní hudbou a dalšími styly a vzniká tak zajímavý způsob hraní tradiční peruánské hudby, ale taky se díky tomu bohužel ztrácí původní tradiční a autochtonní rytmický pocit.
Metronom je teď pro mě důležitý, hlavně protože hraji se skvělými evropskými hudebníky. Vždy zkouším s metronomem, hlavně od té doby, co jsem začal hrát na perkuse (dříve jsem hrál více na andské flétny v tradiční i autochtonní andské hudbě). Teď hraji, a hlavně nahrávám ve studiu s metronomem. Pracuje se tak bez problémů, jednodušeji a rychleji. Hudební cit už dávám sám o sobě během hraní na ty nástroje.
Takže teď bez metronom ani úder. :-) Ale když hraji na andské flétny, preferuji hrát podle tradiční způsobu hraní.
Kryštof Pobořil
Metronom je podle mého názoru velmi dobrý sluha, ale špatný pán. Cvičení s metronomem je skvělý nástroj, už pro vycvičení vnitřního pocitu rytmu, o který se člověk může opřít a který také slouží jako propojovací prvek souhry v souboru. Nelze ale na metronom spoléhat jako na „bezbřehého dodavatele přesnosti“ (stejně jako nelze spoléhat na kvantizaci v nahrávacím softwaru jako na dodavatele přesných stop), nýbrž spíše si díky němu vycvičit vnitřní pulz. Je totiž fakt, že rytmus, ať ve smyslu hudby klasické (vážné), nebo neoklasické, tj. populární, jazzové atd. funguje pouze v případě, že je přítomná jakási reference, ať už latentní, nebo znějící. U klasické hudby je, z mého pohledu, vše potřeba nejdříve co nejvíce srovnat podle pravidelného tepu, aby nedošlo k tomu, že si na agogicky deformovanou podobu hudby natolik zvykneme, že ji potom nehrajeme s pocitem, že tempo hudby ohýbáme, ale naopak, že se jedná o původní podobu hudby. Ta tímto ztratí jeden z nejpodstatnějších výrazových prostředků. V hudbě rytmické pak lze vnímat určité posluchačské uspokojení, klid a pochopení, když jakékoliv rytmické odchylky hraje interpret, který v sobě má ono „tepající tělísko“, a tedy cítí pravidelný rytmus a onu odchylku jen hraje. Např. naprosto zjevné je toto ve hře klavíristy Errolla Garnera, který jednou rukou interpretuje onen přesný rytmus, společný celému hudebnímu tělesu, a pravou rukou je pak v jiném pásmu, posunutém vůči tomu společnému, a tím vytváří to, co máme všichni rádi a proč ho nemůžeme přestat poslouchat.
Karel Šůcha
Cvičit s metronomem je důležité, zejména pro basáky, protože basa je nejen harmonický, ale i rytmický základ kapely. Já s metronomem ovšem cvičím málokdy. Cvičím buď prstové fitness u televize, nebo cvičím „cítění rytmu“ s bicím groovem - buď svým nebo s CD typu Hal Leonard. Dobré je si cvičení nahrávat a potom poslouchat. Stojí to čas, ale nejlépe uslyšíte, jak to s vaším cítěním rytmu je. Je lehčí okopírovat Fleu a donutit prsty kmitat než udržet krásně hladké plynutí rytmu v americké country. Cvičit prsty je lehké a myslím, že každý raději cvičí prsty než „duši“. Duše potřebuje řád a metronom je strážce řádu. Hudbě zdar!
Technická specifikace
| průměr hodinek | 45,5 mm |
| hmotnost | 68 g |
| materiál ovládacího kolečka | nerezová ocel |
| materiál skla | tvrzené sklo odolné proti poškrábání |
| materiál pouzdra | černá nerezová ocel |
| řemínek | černý silikonový a černý kožený pásek |
| velikost řemínku | hodí se na zápěstí s obvodem 140–210 mm |
