Shure ULXD - bezdrátový systém s digitálním přenosem zvuku

ULXD je kompletní bezdrátový systém od tradičního výrobce mikrofonů, firmy Shure. Nabízí plně digitální zabezpečený přenos signálu v kvalitě dané vzorkováním 48 kHz/24 bitů. Modelová řada ULXD čítá celkem tři druhy přijímačů a dva různé vysílače. Přijímače existují v jednokanálové, dvoukanálové či čtyřkanálové verzi. Vícekanálové verze disponují navíc společným výstupem audiosignálu, do kterého je možné jednotlivé zdroje signálu mixovat.

Podstatným rozšířením u vícekanálových verzí je také digitální výstup zvuku ve formátu Dante. Vysílače jsou k dispozici dva. Prvním je bodypack ULXD1, ke kterému lze připojit různé typy náhlavních či klopových mikrofonů nebo pomocí propojovacího kabelu výstup z libovolného hudebního nástroje, například kytary. Druhým vysílačem (ULXD2) je klasický ruční mikrofon, který se dodává v několika variacích podle zvolené mikrofonní vložky. Vybírat můžeme z celé řady dobře známých zavedených modelů zmíněného výrobce, například SM58, SM87, Beta 58 a další.

Do testu byl z celé modelové řady vybrán jednokanálový přijímač ULXD4, vysílač ULXD1 s kabelem pro připojení nástroje (standardní nesymetrický jack 6,3 mm) a vysílač ULXD2 s obecně známou mikrofonní hlavou SM58. Součástí dodávky je kromě samotného přijímače s napájecím zdrojem i montážní sada do racku, antény a prodlužovací kabely k anténám pro případ jejich montáže do racku. Co se týká příslušenství „ručky“, je samozřejmostí objímka na stojan, což je v případě bezdrátového mikrofonu s tělem tlustějším než běžné mikrofony nezbytnost. Jediným příslušenstvím vysílače ULXD1 je potom koženkový obal a anténa. Tím, co v krabici chybí, je návod. Respektive je tam pouze velmi stručný úvod „jak začít“ v několika jazycích a v něm se dočteme, že podrobný uživatelský návod máme hledat na webu.

Přijímač ULXD4

Mechanické řešení přijímače vypadá na první pohled robustně a odolně. Konstrukce je uzpůsobena tak, že je přijímač možné používat buď samostatně nebo jej pomocí přídavných úchytů zabudovat do racku. Většina ovládacích a indikačních prvků je logicky soustředěna na čelní stěnu. Jako první zleva zaujme okénko infrasenzoru a tlačítko Sync. Tato funkce slouží pro synchronizaci vysílače s přijímačem. V principu jde o to, že se parametry přenosu nastaví pouze na přijímači a jedním stiskem tlačítka se přehrají do vysílače. Tím se jednak usnadní a zkrátí nastavování, protože se dělá vlastně jen jednou, a navíc je vždy zaručeno „spárování“ přijímače s odpovídajícím vysílačem. Pro správnou funkci synchronizace je pochopitelně nezbytné, aby okénka infrasenzorů vysílače i přijímače mířila přesně na sebe a byla ve správné vzdálenosti (asi 15 cm). Tady se vyskytl drobný zádrhel, protože udržet správnou pozici se občas nepodaří a synchronizace se nepovede a je potřeba pokus opakovat.

Přednímu panelu dominuje grafický LCD displej s bílým podsvícením. V menu je možné podle potřeby nastavit jeho jas a kontrast. Displej zobrazuje informace téměř výhradně textovou formou. Zvolené písmo je relativně malé, ale i přes to je čitelnost vyhovující. Důležitá chybová hlášení (například o nekompatibilní verzi firmwaru přijímače a vysílače) se potom zobrazují přes celou plochu displeje. Vpravo od displeje najdeme tlačítka Enter a Exit pro pohyb v menu. Pod nimi ještě tlačítko Scan. Funkce Scan prohledává celé laditelné pásmo přijímače a ukazuje sílu signálu v jednotlivých kanálech. Při vypnutém vysílači tak snadno najdeme volný kanál a vyhneme se kolizi s jinými bezdrátovými systémy v okolí. Pro nastavení hodnot v menu slouží otočný enkodér vedle tlačítek, ten kromě nekonečného otáčení na obě strany umožňuje i stiskem volbu potvrdit. Provedení enkodéru je méně precizní a má trochu vůli. Kromě displeje slouží k informování o stavu i dva indikátory s LED diodami. Jeden ukazuje sílu přijímaného radiového signálu, druhý potom úroveň audiosignálu. Nad indikátory najdeme ještě dvě samostatné LED diody, které signalizují stav vysokofrekvenční části. Modrým svitem příslušná dioda indikuje, která z antén diverzitního systému je právě aktivní. Pokud svítí červeně, indikuje to interferenci a zahlcení přijímače. Na předním panelu pak už zbývají jen tlačítka nastavení výstupní úrovně audiosignálu a hlavní vypínač. Zisk se dá nastavit v rozsahu od -18 dB do +42 dB s krokem 1 dB.Hlavní vypínač, budí trochu rozpaky. Je „utopen“ v čelní stěně, takže je dobře chráněn před náhodným neúmyslným vypnutím. Na druhou stranu prohlubeň je natolik úzká, že člověk se silnějšími prsty může mít problém i s úmyslným zapnutím nebo vypnutím.

Na zadní straně přijímače se nachází konektory BNC pro obě antény, výstup audio signálu, napájecí konektor a přípojka pro počítačovou síť. Napájecí konektor je vybaven převlečnou maticí, takže nehrozí jeho náhodné vytažení. Výstup audio signálu je jak nesymetrický, vyvedený na konektor jack, tak symetrický, na konektoru XLR. U symetrického výstupu lze přepínačem nastavit úroveň buď jako mikrofonní nebo linkovou. Ovládání přijímače je intuitivní. Většina parametrů se nastavuje v menu, které je vcelku přehledné. Uvedení přijímače do provozu a nastavení základních parametrů lze zvládnout i bez návodu.

Vysílač ULXD2 s hlavou SM58

ULXD2 je ruční vysílač. Provedení mikrofonu vypadá na první pohled bytelně. Na těle mikrofonu je informační LCD displej, posuvný vypínač a okénko infrasenzoru. Vypínač má pouze polohy On a Off a jeho konstrukce účinně brání neúmyslnému přepnutí. To, že vypínač je jediným svrchu dostupným prvkem, je neocenitelná výhoda. Nezbedný interpret tak nemá šanci v zápalu boje s nemluvícím mikrofonem jakkoliv změnit nastavení. Dalším ovládacím prvkem už je jenom joystick pro pohyb v menu, ten je však schovaný pod krytem baterií. Samotný kryt baterií je šroubovací. Nepohodlný je pružný plastový kroužek na dolním konci mikrofonu, který chrání tam umístěné kontakty. Ty slouží k nabíjení baterií ve speciální nabíječce, kterou lze koupit jako volitelné příslušenství. Pokud chceme kryt baterií sundat, musíme nejdřív stáhnout kroužek a pak teprve můžeme odšroubovat kryt. Nastavení přenosu pomocí menu je opět přehledné a intuitivní. Vysílač je napájen buď speciálním akublokem (opět volitelné příslušenství) nebo dvěma články velikosti AA. Lze použít jak alkalické baterie, tak dobíjecí články. Typ baterií je potřeba správně zadat v menu, aby korektně fungoval ukazatel zbývající kapacity. Na typu použitých baterií závisí i výdrž vysílače. Výrobce udává nejdelší dobu provozu až osmnáct hodin. Při napájení alkalickými články a nejvyšším vysílaném výkonu (20 mW) je to jen pět a půl hodiny, což se potvrdilo i při testu.

Vysílač ULXD1

ULXD1 je vysílač, ke kterému lze připojit buď celou řadu náhlavních či klopových mikrofonů nebo pomocí speciálního kabelu libovolný nástroj. Vstupní konektor je typu mini XLR a je umístěn na horní straně. Mimo něj zde najdeme ještě šroubovací konektor pro anténu, vypínač a indikační LED diody. Zelené světlo kontrolky signalizuje zapnutí, červené potom docházející baterie. Páčka vypínače působí subtilním dojmem a evokuje otázku, jak dlouho vydrží případné hrubší zacházení. Na zadní straně najdeme opět kontakty pro nabíječku a pružný klip pro uchycení např. na opasek. Klip je kovový a pruží poměrně velkou silou, takže bodypack dobře drží a nemá tendence padat. Přední části krabičky dominuje LCD displej spolu s okénkem infrasenzoru. Spodní polovina přední části je odklápěcí (po zmáčknutí pojistek po obou stranách) a ukrývá kromě napájecích baterií čtyři tlačítka určená pro pohyb v menu. Možnosti napájení jsou stejné jako v případě ručního vysílače. Stejně tak i menu zachovává stejnou strukturu jako ostatní modely z řady a je dostatečně intuitivní. V menu se nastavují všechny běžné funkce, jako je citlivost vstupu (dva stupně 0 dB a -12 dB), manuální nastavení frekvence, vysílací výkon atd. Celkově vysílač působí kompaktním a robustním dojmem, který lehce kazí jen provedení vypínače a pojistky krytu baterie, které trochu nepříjemně přesahují obrys krabičky. Podstatnou věcí, kterou vysílač postrádá, je jakákoliv indikace úrovně vstupního signálu.

Systém jako celek

Součástí uceleného bezdrátového systému je i ovládací počítačový program Wireless Workbench. Máme-li v jedné aplikaci bezdrátových přenosů více, můžeme je pomocí počítačové sítě propojit a monitorovat některé jejich funkce nebo měnit nastavení centrálně z počítače. Kromě hlídání stavu baterií či síly signálu je takový program užitečný zejména ve chvíli, kdy je bezdrátových přenosů opravdu hodně a potřebujeme optimálně rozdělit dostupné kmitočty tak, aby se jednotlivé přenosy vzájemně nerušily. Protože je všechno digitální a průběžně se vyvíjí, slouží program také k update firmwaru v přijímačích i vysílačích. Jelikož na test přišly kusy s různými verzemi firmwaru, bylo nezbytné zmíněný update provést. Instalace ovládacího softwaru je bezproblémová, pouze je třeba se k jejímu stažení zaregistrovat na stránkách výrobce. Po připojení přijímače k počítačové síti je zapotřebí správně nastavit IP adresu. K tomu slouží jedna z položek v menu. Máme v zásadě dvě možnosti. První volba, označená jako automatická, je pro případ, kdy se o přidělení adresy stará server. V druhém případě můžeme adresu nastavit ručně. Propojení s počítačem provázely drobné potíže. Podařilo se sice přidělit IP adresu a propojit přijímač s počítačem, ale ovládací program stále žádný přijímač nedetekoval. Nakonec se ukázalo, že se program nemá rád s některými firewally. Zajímavá je synchronizace a update firmwaru vysílačů. Datový přenos mezi přijímačem a vysílačem je optický, pomocí infračerveného světla. To vyžaduje držet vysílač ve stálé poloze okénky senzorů proti sobě a k tomu ještě zmáčknout příslušné tlačítko. Není to nejšťastnější řešení, protože občas se vzájemnou polohu nepodaří udržet a synchronizace neproběhne. Ještě horší je to při aktualizaci firmwaru, protože ta trvá několik desítek sekund a udržet vysílač bez hnutí není nejpohodlnější.

Závěrem

Na závěr lze říct, že přijímač, oba vysílače, i obslužný software plní svoji funkci podle očekávání dobře. To se koneckonců na výrobek této kategorie od renomovaného výrobce sluší a patří. Celkový dojem kazí takové věci jako chybějící indikace úrovně na vysílači či infračervený přenos, který při synchronizaci občas zlobí. Oba vysílače byly testovány se stejným jednokanálovým přijímačem a s instalovanou poslední verzí firmwaru. Po zvukové stránce je všechno v pořádku. Ruční vysílač s hlavou SM58 produkuje přesně ten zvuk, který známe u drátové verze a který očekáváme. Bodypack ULXD1 jsem dostal na testování s nástrojovým kabelem, takže kromě jeho vyzkoušení s kytarou, kde se projevil zvukově dostatečně neutrálně, jsem využil možnosti a provedl některá měření. Měřil jsem frekvenční charakteristiku a dospěl k závěru, že se za všech okolností (různý vysílací výkon, různé úrovně vybuzení, různé nastavení zisku) vejde v rozsahu 20 Hz až 20 kHz do tolerance -1 dB udávané výrobcem. Rovněž rušení na výstupu přijímače v případě zapnutého vysílače bez signálu je zanedbatelné.

www:

www.shure.eu