Óda na semiš
aneb krátké povídání a dojmy osobní ze sluchátek a současně mobilního head-setu Momentum On-Ear firmy Sennheiser
Tímto typem tradiční výrobce reaguje na poptávku po kvalitním reprodukčním zařízení, jež by vedle vysoké reprodukční kvality bylo i pohledově elegantní a mrňavé sdostatek na to, aby s ním šlo pochodovat po ulici či sportovat. Nechme však zavzpomínat pamětlivé kmety:
Po nadšení prvních průkopníků, že něco vůbec nějak hraje, které jim i posluchačům vydrželo někdy do půlky minulého století, se postupně začal prosazovat standard hi-fi, jenž se s různými úspěchy zabýval podáním zvuku audiozařízení. Týkalo se to však zařízení domácího. U přicházejících přenosných přístrojů pokračovalo vedle nadšení, že to vůbec hraje, i uspokojení posluchačů a sebeuspokojení konstruktérů nad tím, že je to navíc malé, přenosné a na baterky, což tehdy umožnilo nasazení polovodičů do elektroniky.
Významným krokem vývoje mobilních audiozařízení byl nástup malých kazetových přehrávačů, u nichž výrobci rezignovali na dosud marketingově nezbytné funkce záznamu zvuku a hlasitou reprodukci, naopak přidali do sluchátek stereofonii paralelních stop na magnetofonové kazetě, dosud používanou jen u velkých hi-hi přístrojů. První takový prototyp si v roce 1978 poskládal Nobutoshi Kihara pro ukrácení času v letadlech poslechem oper. Digitální kvalitu zdroje signálu časem přidaly přenosné CD přehrávače, s nimiž se ale zase nedalo příliš běhat, protože jim brzy začala skákat čtecí hlava a s ní i záznam.
Řešení přinesl nástup digitálních přehrávačů s flash pamětí, kdy jedinými jejich mechanickými prvky jsou konektor a tlačítka. Přístroje se zmenšily tak, že menší by už asi byly na překážku uživatelům, tak je konstruktéři začali sdružovat s jinými mrňousy - mobilními telefony.
Hlasitou reprodukci z malých breptáčků už po ulicích nenajdete, přestože ještě před třiceti pěti lety patřilo u mládeže k dobrému tónu, aby jim při pouličním korze na lokti či rameni posvátně přidržované „něco“ chrchlalo. Malá sluchátka v tomto ohledu ztišila ulice a individualizovala výběr - každý si poslouchá, co chce.
Ovšem oproti domácímu aparátu ve třídě hi-fi, později high-end, i vůči profesionální technice, byla pouliční sluchátka dlouho spíš druhou ligou. Jedním z technických řešení řešících kompromis mezi mezi rozměry a kvalitou jsou sluchátkové špunty, které už menší taky být nemohou, neboť by nedržely v uších. Jinou cestou je sluchátka neschovávat a udělat z nich designovou záležitost, kdy si je podobně jako sluneční brýle dámy vybírají k oblečení a pánové ke stylu. Sluchátka dnes v krámech najdete i mezi oblečením. Stínem této vlny je, že mnozí výrobci u ulítlého designu končí a zvuk - nic moc. U Sennheiserů ale dotáhli věci jako obvykle do detailů - velice elegantní design, ještě příjemnější užívání, kvalitní plný zvuk, mobilní provedení a příslušenství k ovládání podobně prestižního zdroje signálu.
Jak vůbec vypadají a fungují
Konstruktéři šli tentokrát jinou cestou než u legendárních HD 414 v roce 1968, což bylo zvenku pár plastových výlisků s molitanem a na tu dobu s perfektním zvukem. Tentokrát žádné mikrofony na pekáči - vysoká kvalita zvuku zůstává, ale výrobce inzeruje potah z anglické kůže, most z německého nerezu, náušníky z alcantary a vysokou eleganci. Zvuková kvalita je jen jednou z věcí, již si v černém sametovém pouzdře uživatel kupuje. Mít je můžete v barvě sloní kůstky, modré, zelené a růžové. Laděny jsou tak mušle, náušníky a potah mostu.
Také označení „sluchátka“ je pouze půl pravdy, asi jako kdybyste Maroldovo panoráma nazvali obrazem, protože v jednom ze dvou výměnných kabelů je schováno dálkové ovládání pro přehrávače iPod či iPhone a taky mikrofon, s nímž můžete telefonovat, aniž sluchátka sundáte a lovíte zvonící mobil po kapsách. Nebo po instalaci vhodné aplikace můžete mobil svým hlasem dokonce celý dirigovat. Lépe než manželku či psa.
Kabel s mikrofonem a ovládáním mobilu má na straně přehrávače čtyřpólový 1/8” jack (průměr 3,5 mm), druhý jednoduchý kabel je třípólový. Redukce z jacku 1/4” na 1/8” (průměr 6,3 mm) je přiložena. Opačný konec se zasouvá do levého sluchátka a proti vytržení jej chrání bajonetové zabroušení hmatníku konektoru zajištěné pootočením.
Kapsle dálkového ovládání má tři tlačítka a miniaturní mikrofon. Krajní tlačítka slouží k ovládání hlasitosti, k prostřednímu uvádí návod osm ovládacích povelů skoro podobných morseovce. Povely chodí kompletně a napoprvé u mobilů s operačním systémem iOS, čili s iPhony - k těm jsou sluchátka coby příslušenství primárně určena. U mobilů s jinými operačními systémy tomu tak být nemusí.
Sluchátka Momentum On-Ear jsou menší supraaurální variantou circumaurálních Momentum, o nichž tu kolega Vlachý psal v červenci. Lidsky řečeno, tato supraaurální něžně dosedají přímo na závity vašeho ctěného boltce, zatímco větší circumaurální sedí náušníky na lebce a ucho jest jimi obkrouženo. Hlava v obou případech zůstává mezi ušima.
Jak vůbec hrají
Porovnáno bylo se studiovými sluchátky Sennheiser HD 280 Pro (Muzikus č. 4/2009 str. 57), Shure SRH840 (Muzikus č. 10/2009 str. 119) a s pouličními špunty Sennheiser CX 270. Oproti mým oblíbeným HD 280 měly oba testované kousky Momentum On-Ear svůj lehký zdvih na basech posazen asi o oktávu výš než HD 280, tedy někam okolo spodních tónů baskytary 40 až 60 Hz, a měly jej subjektivně o drobné poznání silnější. Legendárně nabasovaný Mezzanine od Massive Attack nebyl nijak ochuzen. Vyšší středy, tedy ženský vokál, vyšší piano či housle jsou oproti porovnávacím naopak mírně odsunuty do pozadí. Malé špunty CX 270 se podle mě zabarvením zvuku blížily víc HD 280 než k testovaným.
Momentum On-Ear vedle příjemného poslechu, na jehož zabarvení si rychle zvyknete, tak zřejmě lépe maskují obvyklé spektrum pouličního hluku. Okolní hluk tlumí víc než malé špunty CX 270 a výrazně méně než HD 280, o nichž se to ví a píše, že okolí tlumí hodně.
Zvuk sluchátek je mi příjemný, laděný dobře pro poslech v pouliční zvukové kulise, ale vhodný i pro klidné okolí. Tlumení okolního hluku mi přijde přiměřené, aby posluchač měl svůj prostor, ale neztratil ještě zvukovou orientaci v provozu. Nebránil bych se jim ani pro studiovou práci, s výjimkou detailních frekvenčních korekcí, k nimž se ale sluchátka nedoporučují obecně vůbec.
Jak se vůbec nosí
Použití čehokoliv porézního je oproti neprodyšné kožence a zranitelnému molitanu pro dotykový kontakt vždycky dobrá volba - je to jako když odložíte noviny a otevřete knihu veršů. Ovšem výrobci se porézním materiálům spíš vyhýbají, neboť koženka se lépe ošetřuje, zejména v profesionálním prostředí, kdy co směna, to třeba jiná hlava. Samozřejmě most potažený anglickým semišem a náušníky potažené látkou alcantara, na omak něco mezi sametem, semišem a velurem, dělá z přístroje dotykově lahodnou, osobní záležitost - a tak vaše vešky nechť zůstanou jen vašimi. Všechno lze samozřejmě a snadno čistit a ošetřovat, ale mezi námi - kdo z vás to dělá?
Setřepatelnost z hlavy je nízká, nejcitlivějším pohybem je kroucení hlavou („néé, néé“), ale i tak je síla ku samovolnému shození blízká otřesu mozku. Únavu z nošení sluchátek jsem nepostřehl ani po delší štrece na kole, určitě je doba příjemného nošení delší než vybíjecí doba baterek v přehrávači. Porézní náušníky taky odstraňují ten nepříjemný pocit, kdy lehce znaven a orosen máte s velkými sluchátky dojem hlavy zahrabané v pařeništi.
A vůbec
S použitím slovníku mé středně studující dcery by byl článek výrazně stručnější: „Ty sou húúústýýý!“ Je otázkou, jestli sluchátka s takto rozšířenými funkcemi ještě patří na stránky tohoto časopisu, nebo vůbec kam vlastně. Se sluchátky s luxusním vzhledem i zvukem nebývá zvykem chodit po venku. A když zřídkavě ano, málokdy mají navíc ještě ovládátko a mluvítko na mobil. A zase pokud už je mobilní head-set kompletní, jsou to často jen plastové chrchlající pecky, v lepším případě hrající špunty. Takže svoji kategorii si Momentum On-Ear, s typy Amperior a Momentum testovanými v červenci, spíš vytvářejí, než by vyplňovaly nějakou stávající. Kam tedy s nimi? Určitě na hlavu či na krk - tahle schovávat nemusíte.
Info:
Sennheiser Momentum On-Ear jsou designová luxusní sluchátka navenek i do interiéru, uzavřená, dynamická, supraaurální (i.e. náušník dosedá na boltec) a s odpojitelným dálkovým ovládáním a externím mikrofonem pro mobilní telefon. Internetová cena 4990 Kč.
Plus:
prodyšné náušníky a potah mostu => velice příjemně se nosí a nepotí se ucho
dobře drží na hlavě
elegantní reprezentativní vzhled
výměnné kabely pomocí bajonetem jištěných jacků.
skvělý zvuk není u tohoto výrobce plusem navíc, ale standardem
Mínus:
Všechna luxusní sluchátka jsou v mateřštině výrobce „Geschmacksache“ - záležitostí vkusu.
Pokud se vám líbí, pořídíte si je a nemá cenu na nich hledat hnidy.
Nic jednoznačně negativního jsem nenašel.
TECHNICKÁ SPECIFIKACE:
| Frekvenční rozsah | pro pokles –10 dB oproti 1 kHz | 16–22 000 Hz |
| hHrmonické zkreslení | při 1 kHz a hlasitosti 100 dB | < 0,5 % |
| Akustický tlak | při 1 V ef. na 1 kHz | 112 dB |
| Jmenovitá impedance | jednoho kanálu | 18 Ω |
| Stejnosměrný odpor | jednoho kanálu u 4 vzorků | 21,5 Ω (± 0,4 Ω) |
| Velikost náušníku | změřeno šuplerou | 69 x 55 mm |
| Přítlak k hlavě | cca 3,2 N | |
| Délka kabelu | oba jsou stejně dlouhé | 1,4 m |
| Udávaná hmotnost | 160 g | |
| Zvážená hmotnost | včetně kabelu s dálkovým ovládáním | 164 g |
www:
