Sennheiser MD 431 II versus BF 527 - Muži v černém

Firma Sennheiser není ve výrobě špičkových mikrofonů žádným nováčkem a její model MD 431 patří v klasických dynamických systémech nepochybně mezi mikrofonní elitu. Skvělý superkardioidní mikrofon oblíbený mezi zpěváky se vyráběl již v osmdesátých letech v rámci série Profipower a firma ho nyní nabízí v inovované verzi označené římskou číslicí II.

I když u černě provedeného designu se na první pohled těžko určí, co je z kovu a co z plastu, záhy se přesvědčíte, že kovový je nejen masivní korpus, ale i mřížka chránící kapsli. Přestože je nová generace tohoto modelu o poznání robustnější než ta předchozí, na hmotnosti se to nijak neprojevilo - 250 gramů v ruce vám ani při těch nejživějších kreacích na pódiu rozhodně nebude připomínat posilovací cviky. A nemusíte se šetřit - velmi dokonale odpružené uloženi snižuje totiž manipulační hluk přenášející se na kapsli na minimum.

Technologicky nezůstává pozadu ani kompenzační cívka zajišťující velmi dobrý odstup užitečného signálu od nežádoucích a rušivých signálových složek (brumy), zvlášť při nastavení vyššího zisku. Od nové generace legendárních modelů se již tradičně očekává vylepšení zabudované elektroniky, takže ani MD 431 II není z tohoto pohledu výjimkou. Drobné úpravy se nevyhnuly rovněž vypínači na korpusu - pro klasické pódiové využití je možné tuto funkci vyblokovat miniaturním aretačním šroubkem.

Charakteristické vlastnosti

Již při letmém pohledu na graf s frekvenční charakteristikou (nechybí charakteristické zdůraznění frekvenčního spektra v oblasti od 3 kHz výše), je naprosto zřejmé že výběr tohoto modelu pro příslušný hlas povede ke zvýraznění průzračnosti a transparentnosti. Nejmarkantnější zdvih nabízí frekvenční charakteristika v oblasti 6-8 kHz (cca 4 dB). Zde se ale také nachází většina sykavek, a tak nemusí být tento „hrbolek“ pro každého interpreta přínosem.

Právě v těchto frekvenčních záležitostech, které do značné míry určují celkovou barvu zvuku, se MD 431 odlišuje od řady modelů, kde je presence zvuku záležitostí 5 až 10 kHz a v ožehavé oblasti sykavek nastává naopak mírný pokles.

Stejně jako u ostatních směrových mikrofonů, uplatňuje se i zde poměrně razantní nárůst hlubokých frekvencí se zmenšující se vzdáleností od mikrofonní kapsle. Při těsném kontaktu je nutné vzít tento fakt v úvahu: můžeme toho buď využít ve prospěch zabarvení příslušného hlasu, a nebo naopak odfiltrovat zdvih na basech jako nežádoucí element, pokud to situace vyžaduje.

Jestliže je 431 umístěn těsně u zdroje zvuku, bude jistě v mnoha případech důležité, jak se nastaví funkce lo-cut - srovnáme-li situaci například s modelem BF 527, budeme asi překvapeni, jak markantní je nárůst basů se snižující se vzdáleností. Pokud jde o nežádoucí přenos hlubokých vibrací na systém, je tomu kupodivu přesně obráceně - mezi oběma modely je dost podstatný rozdíl a MD 431 vychází v tomto ohledu ve srovnání s BF 527 podstatně lépe. To ostatně platí i při srovnání jakýchkoli dalších manipulačních ruchů přenášejících se z mikrofonního korpusu na snímací systém.

Při výběru pódiového mikrofonu pro zpěváky patří k prioritním požadavkům odolnost vůči tlakovým nárazům vznikajícím činností jazyka a rtů v těsné vzdálenosti od systému. Stejně jako mnoho obdobných modelů, je také MD 431 vybaven akustickými pěnovými filtry připevněnými nejen přímo na kapsli, ale i uvnitř ochranného koše. Poslední stupeň ochrany tvoří tradiční kovová mřížka. Čím je mřížka blíž ke kapsli, tím je eliminace tlakových nárazů méně účinná, takže z tohoto pohledu se mi opět potvrdilo pravidlo, že větší koš u 431 funguje ku prospěchu věci. Akustický materiál tlumící tlakové nárazy, kterým je koš vyplněn, vyžaduje pravidelnou údržbu: vlhký dech obohacený o alkoholové výpary vytváří po čase z akustické pěny ztvrdlou neprůzvučnou slupku, a proto manuál prozíravě radí koš pravidelně proplachovat a vysoušet, i když by jistě neměl být problém zajistit si po určité době výměnu akustického filtru v odborném servisu.

Směrové vlastnosti

Pro srovnávací účely jsem měl k dispozici i jeden ze starších superkardioidních modelů ze série Black Fire, a tak mě pochopitelně zajímalo, jak se bude vylepšený model 431 tvářit při srovnání se Sennheiserem BF 527. Předpoklad, že bude mít o něco vyšší zisk, se potvrdil jako správný - MD 431 je schopen zajistit o cca 1 dB silnější výstupní signál než BF.

Brzy si také ověříte, že k velkým přednostem MD 431 patří vzorně vyrovnaná frekvenční charakteristika mimo mikrofonní osu. Odchylka z přímé pozice na úhel kolem pětačtyřiceti stupňů přináší v zabarvení sotva slyšitelný rozdíl, což je velmi příjemné zjištění - většina superkardioidních modelů pro pódia má při podobném odchýlení od centrální osy již podstatně horší frekvenční přenos. Platí to i o starším modelu BF, který má v tomto snímacím úhlu nejen o poznání slabší signál, ale v porovnání s MD 431 ztrácí již poněkud brilanci ve výškách a plnost na basech.

Z hlediska alternativního využití na různé nástroje je zapotřebí zvážit fakt, že MD 431 nemá z bočních směrů frekvenční přenos v oblasti vyšších středů poznamenán útlumem, který je charakteristickou vlastností většiny superkardioidních dynamických modelů. To, co je z hlediska věrného přenosu mimo osu považováno za přínos, může ale paradoxně v některých praktických snímacích situacích přinášet problémy. K typickým příkladům patří využití v bicí soupravě na malý buben, kde jde mimo jiné i o to, co nejvíce potlačit zvuk z hi-hatky. Syčení přicházející na mikrofonní kapsli právě z výše uvedených úhlů příliš nepotvrzuje tuto udávanou alternativu. Upřímně řečeno, asi bych se jí snažil vyhnout (nakonec i z důvodů poměrně rozměrného koše chránícího kapsli a velmi volné objímky svírající kónický mikrofonní korpus).

Pravý opak samozřejmě platí třeba pro sadu perkusivních nástrojů, které často vyžadují brilantní a zároveň plný a čitelný zvuk i z relativně okrajových snímacích úhlů. Rovněž snímání dvou bubnů vedle sebe jediným mikrofonem přináší v tomto případě dobré výsledky. MD 431 se vzhledem k vyrovnanému spektru v širokém snímacím úhlu jeví jako dobrá volba pro akustickou kytaru, ale ve studiu pravděpodobně dáte přednost osvědčeným kapacitním modelům, zatímco na pódiu je vzhledem ke značným přeslechům většinou nezbytné pracovat buď s kontaktními mikrofony nebo s piezokeramickými snímači, které dnes patří ke standardnímu vybavení většiny nástrojů.

Víte, co je na obrázku? Ano, díváte se na překrásný exemplář klopového mikrofonu, i když se jedná o model poněkud vyšlý z módy. Nosil se zavěšený na krku a nasměrovaný vzhůru k bradě. Firma Sennheiser ho vyráběla pod označením MD 214 již od konce padesátých let.

Zakladatel firmy profesor Fritz Sennheiser ve svých vzpomínkách uvádí, že po úspěchu profesionálních mikrofonů jako MD 21, MD 421, MKH 415 a dalších se zaměřil na vývoj mikrofonů speciálně určených pro hudebníky a jako první představil v roce 1967 robustní celokovový MD 409 obdélníkového tvaru. Černozlatý mikrofon, u nás „mejdlo“, se ve stejném tvaru v inovovaných provedeních úspěšně vyrábí dodnes. Štíhlá pozlacená „handka“ MD 415 předcházela MD 416 z roku 1973 se žlutým molitanem a v kovovém krytu, který si zpěváci rychle oblíbili pro jeho nezaměnitelný design (zvaný „zmrzlina“) a jeho vyrovnaný zvuk. Používal se také jako první „handka“ ve spojení s externím vysílačem mikroportu. S dalším vylepšením se objevil v roce 1978 v nové sérii Profipower MD 431 jako špičkový zpěvácký dynamický mikrofon s důrazem na maximální věrnost barvy hlasu v širokém dynamickém rozsahu. Po zabudování vysílače v roce 1982 se stal pod označením SKM 4031 první bezdrátovou „handkou“ na světě. MD 431 doplnila hvězdné „MD trio“ Sennheiseru -421/431/441 -, které je stále ve výrobním programu. V testu zmiňovaný BF 527 ze série BlackFire se za příznivější cenu přibližoval svému vzoru MD 431, ne však ve všech parametrech. Jeho výroba skončila v 90. letech s přicházející paletou hudebních mikrofonů řady Sennheiser Evolution, úspěšně vyráběné a rozšiřované spolu s bezdrátovými sety evolution wireles - současně již ve třetí generaci G3. Ten nejlepší - legenda MD 431 - však stále zůstává.