Sandberg Forty Eight - baskytara neobvyklého tvaru odkazujícího na Gibson Explorer

Hele, dívej, co jsem objevil v jednom zapadlým bazaru. Ležela tam pohozená, zaprášená, bez strun. Chlápek za pultem vůbec netušil, kde se tam vzala a kolik by si za ni měl říct. Odhaduju, že je z pozůstalosti nějakého hardrockera, který s ní objel kus světa a před třicítkou odešel do rockového nebe. Anebo to je jinak?

Ano, je to jinak. Tahle nádherná baskytara, která podněcuje fantazii k vyprávění romantických příběhů o rockerech, dlouhých šňůrách (i vlasech), groupies a feelingu 70. let, ve skutečnosti pamatuje „jen“ ultramoderní mašinu CNC plus šikovné ruce a velmi promyšlený plán německých kytarářů. A bude možná ještě mladší než trvanlivé mléko, které jste si ráno nalili do kávy.

Tvar Exploreru, řekl bych spíše umírněnějšího Exploreru, odkazuje na originální model kytar a baskytar Gibson, který americká firma poprvé představila v roce 1958, ale nebyl o něj tehdy příliš zájem. Slávy se tenhle odvážný design dočkal v roce 1976, když jej Gibson oživil.

A je to skutečně variace. Forty Eight se od Exploreru v mnohém liší. Nemá například tak moc vytažené příčné rohy těla. Zhruba uprostřed těla za kobylkou má oproti Exloreru vytvarovanou malou vlnku. Pod ní, na hraně nástroje, najdeme vstup na jack. Oproti gibsonovskému modelu má také Forty Eight tělo uprostřed kolem své podélné osy trochu vystouplé, což může připomínat baskytary s průběžným krkem. Tento ale průběžný není, je zezadu přichycen šesti šrouby. Na jednom z nich, naplocho k tělu, je úchyt pro připevnění řemenu. Kde jinde taky, jen se na tu basu podívejte! Hlava baskytary není ve stylu té ošklivé hokejky, jakou má na Exploreru Gibson, ale je to hlava sandbergovská, jejich variace tentokrát na basy od Fendera.

Nauka o materiálech a jejich ničení

Tělo basy je vyrobeno z olše, krk je javorový a hmatník je ze dřeva pau ferro, což je jihoamerické dřevo podobné palisandru. Krk má standardní menzuru 34 palců, máme na něm 22 širokých pražců (něco přes 2 mm).

Povrchová úprava testované basy je nejextrémnější z několika úrovní, které Sandberg nabízí. Není to soft aged, není to hardcore aged, je to hardcore reserved. To znamená, že basa je odřená a potlučená, jak jen to jde, ale ještě předtím, než z onoho kusu olše vytvořili tělo baskytary, prošlo dřevo tepelnou úpravou.

Ono hardcore opotřebení jde do takových detailů, že má basa například i vypálené místo za nultým pražcem na hlavě, kam si muzikanti - notoričtí kuřáci - za strunu odkládají zapálenou cigaretu. Výrobci u Sandbergu ale trápili i hmatník, který je mírně poškrábaný a mírně „zaprasený“. Krk má vydřený lak v místech, kde se pohybuje palec, ale tady právě je vidět poněkud legrační stránka této vintage úpravy: Ony totiž všechny ty odřeniny a škrábance jsou mírně přelakované. Nevím, proč to tak někteří výrobci dělají, mně to přijde hloupé a zbytečné. Ale to se pak dostáváme i k otázce, zda není hloupé ono umělé „zestaření“. Debatu na toto téma utnu sdělením, že si samozřejmě můžete basu Sandberg vybrat v úpravě vymazlené a vyleštěné, bez jediného škrábance.

Hardware baskytary je poniklovaný, v tomto případě také s patinou. Kobylka je velmi masivní a umožňuje pohyb strun všemi možnými směry, včetně úpravy rozestupů mezi strunami. Pěkné jsou veliké zezadu otevřené ladící mechaniky a za pozornost stojí také poctivý vodič strun na hlavě originální sandbergovské konstrukce.  

Forty Eight je nástroj těžší a přiznejme, že méně pohodlný, ale nakonec si najdete své způsoby hry, které se možná v lecčems budou lišit od hry na nástroje řekněme fenderovské konstrukce. Po chvíli se s basou sžijete a prvotní nepohodlí převedete do nové kvality. Lze najít například fajn polohu pro hraní vsedě, ať už máme basu na levém nebo na pravém stehně. Tvar baskytary také vyvolává klam, že má Forty Eight delší menzuru. Není tomu tak, ale kvůli tvaru těla je prostě k nultém pražci dál než u baskytar s velkým horním rohem. Negativem je, že basa má tendenci přepadávat na hlavu. Ne že by přímo padala, ale tíhne k tomu. Když ovšem položíte ruku na její tělo, tenhle pocit se vytratí.

Snímače a spol.

Kovové kryty snímačů nám nedovolují poznat, co se za nimi skrývá. Tvar sice napovídá, že by to mohly být dva humbuckery, ale není to pravda. Forty Eight je vybavená humbuckerem u kobylky, ale snímač u krku je split coil neboli dělený snímač typický pro baskytary typu Precision. Tón sejmutý touto výbavou přenáší dvoupásmová vypínatelná aktivní elektronika. Snímače ovládáme čtyřmi potenciometry. Kryjí je velmi vkusné kovové knoflíky s vroubkováním po obvodu a dvěma podélnými zářezy, které označují pozici jezdce. Nejblíže krku je volume. Jeho povytažením uvedeme basu do pasivního modu. Aktivní elektronika je poháněná devítivoltovou baterií, která má svoji plastovou vyklápěcí přihrádku na zadní části těla. Basa funguje i bez baterie, samozřejmě jako pasivní. Druhým knoflíkem upravujeme poměr mezi oběma snímači a můžeme tak jeden z nich zcela vyřadit. Třetí knoflík směrem ke kobylce jsou výšky. V aktivním modu je můžeme vybudit i ubírat, v pasivním funguje jen polovina běhu potenciometru - otáčením doleva výšky ořezáváme (tj. jde v podstatě o funkci tone obvyklou na pasivních nástrojích, jen je rozsah clony zhuštěný do poloviny běhu potenciometru). Čtvrtý knoflík jsou basy, v pasivním modu tento potenciometr zvuk nijak neovlivňuje.

Čtyřicet osm zvuků?

Jak tedy „čtyřicet osmička hraje“? Najít si na ní můžeme leccos. Třeba zvuk Precisionu - středový snímač, trochu toho vrčivého Jazz bassu, když zdůrazníme snímač u kobylky (ač je to humbucker). I s oběma snímači je to v podstatě klasika, podobně jako když máme basu v kombinaci snímačů PJ. Nástroj do tvrdších stylů z ní dělá až zapojení aktivní elektroniky, přesněji přidání basů. Pak basa opravdu burácí. Posílením výšek zase dostaneme hezký jiskřivý zvuk. Ač není asi tato kombinace snímačů primárně určená pro techniku slap, zní údery do strun a jejich vytrhávání velice dobře. A hraje se tak navíc velice pohodlně. Máme tu spoustu místa, protože snímače jsou posunuté dále od krku. Navíc prostor pod strunami nesnižuje žádný pickguard.

Forty Eight už svým vzhledem vyzývá zavěsit si ji proklatě nízko a hrát trsátkem. Zvuk trsátkem výborný. Tvar kobylky navíc umožňuje velmi pohodlné tlumení strun hřbetem pravé ruky.

Závěrem

Forty Eight si možná pořídí kvůli jejímu tvaru hráči, kteří holdují tvrdším stylům a díky materiálům, snímačům i elektronice rozhodně nebudou zklamaní. Ale to neznamená, že je tohle povedené dílo od německých kytarářů určené primárně punkerům, metalistům, hardrockerům a dalším. Zvuk Forty Eight je klasický, basa, jak ji známe už od šedesátých sedmdesátých let 20. století. Kvůli nezvyklému tvaru vyžaduje i trochu nezvyklé zacházení, není to totiž nejpohodlnější nástroj. Ale kdo se rozhodne, že jej chce, určitě se s ním sžije. Vyzdvihnout bych měl také kvalitu zpracování, a to nejen co se vzhledu týká. Krk je velmi příjemný, dokonale rovný, pražce mají hladké a oblé hrany. Baskytara se prodává v kvalitním polstrovaném obalu určeném přesně pro tvar Forty Eight.

Tak konec. Ač nerad, musím se s basou rozloučit a poslat ji zpět prodejci, který nám ji zapůjčil k testování. Pečlivě ji zabalím. Dám pozor, aby se neodřela.

Technická specifikace

http://configurator.sandberg-guitars.de/