Roland Juno-G - návrat legendy?

Pavel Škorpík, 3. 9. 2007

Ať se vám to líbí, nebo ne, hudební svět vzaly útokem nejrůznější virtuální syntezátory a prodeje klasických "kovových" nástrojů pochopitelně klesají. Nu, a výrobci logicky začali přemýšlet, jak zaujmout zhýčkaného muzikanta a donutit ho k nákupu nové hračky.

U Rolanda to vzali tak nějak od podlahy, zaútočili nostalgií a pokusili se vzkřísit svůj legendární synťák Juno. Ten ve verzích Juno 6, 60 a 106 v osmdesátých letech doslova dobyl svět. Mně se do ruky dostal model Juno-G, tak se pojďme podívat, jak se to podařilo...

První setkání

Musím otevřeně přiznat, že v poslední době se novinkám na poli nástrojů zrovna moc nevěnuji - prostě na to není čas. A tak, ačkoli jsem o něm již něco četl, jsem moc nevěděl, co mám od tohoto nástroje čekat. První, co mě velmi příjemně překvapilo, byla jeho hmotnost. Váží totiž bez adaptéru (ano, napájí se prostřednictvím externího adaptéru) něco málo přes šest kilogramů. Super. No pojďme dál; po rozbalení krabice na mě vykoukl důvěrně známý design - černý synťák s červenou a modrou grafikou a spoustou čudlíků. Jediné, co do historického designu nezapadá, je poměrně velký LCD displej. Jinak standard - pět oktáv, měkká (možná až moc) synťáková klávesnice, klasický rolandí třísměrný pitchbender a u rolanda už standardní d-beam. Takže zapínáme a jdeme to odzkoušet...

Specifikace

Juno-G je pětioktávový syntezátor oplývající sto dvaceti osmi hlasy. Počet hlasů mi však v tomto případě nepřijde jako zrovna dvakrát vypovídající informace, neboť sto dvaceti osmi hlasy se rozumí sto dvacet osm současně hrajících samplů. Každý patch může pracovat až se čtyřmi zvuky a každý z nich se čtyřmi samply. Tudíž každý jeden zahraný tón v režimu patch může zabrat až šestnáct hlasů. A jednoduchým dělením se pak dostaneme na číslo osm. Což už není moc. Ale abych mu nekřivdil, prostým hraním (tedy ne prací se sekvencerem) jsem se na limit nedostal - ani při hraní piána, kdy jsem držel pedál prakticky pořád.

Juno-G oplývá všemi dnes obvyklými vlastnostmi. Je do něj možno zasunout jednu SRX rozšiřující kartu (těch je k dispozici dvanáct - od pián až po taneční zvuky), jednu PC kartu, do níž můžete vložit paměťovou kartičku CompactFlash nebo SmartMedia, interface V-Link (ten vám umožní synchronizovat váš nástroj s videoeditačním zařízením), USB port, čtyři audio výstupy, dva vstupy (proč, to si povíme později) a samozřejmě MIDI in/out.

Nástroj obsahuje i standardní sekvencer rozšířený o čtyři audio stopy. Audio lze nahrávat přes audio vstupy, případně importovat z karty nebo přes USB. Dále od svých předků zdědil možnost upravovat zvuk v reálném čase - k tomu slouží šest otočných ovladačů Sound Modify, kterými můžete ovlivňovat parametry attack/decay/sustain/release a dvojici cutoff/resonance.

Tak jak nám to hraje...

Po trošku zdlouhavém startu, kdy se vám nástroj slušně představí, předvede nějakou tu animaci a pak ukáže obligátní rostoucí nudli, je připraven k použití. Co vás určitě zaujme na první pohled, je, že na oranžově podsvíceném displeji najdete v základním zobrazení opravdu spoustu informací o aktuálním zvuku, nastavení sekvenceru, efektů, TVF a TVA. Nicméně displej by si zasloužil malinko lepší kontrast - není vždy zrovna ideálně čitelný. Ale zpět k tomu hraní.

Klasicky prvním nabídnutým zvukem je akustické piáno, a to slušné. Jako ostatně všechny ostatní zvuky. Nástroj disponuje veškerými moderními technologiemi, ale aby se přiblížil svým předkům, je vybaven spoustou zvuků legendárních Juno. Takže mezi zvuky narazíte na synťáky tlusté i prodýchané, na velmi slušná piána, no prostě všechno, co je potřeba. Obzvláště mě zaujala elektrická piána a moderní taneční synťáky. Samozřejmě jsem nemohl odolat, vzal jsem si Juno s sebou do studia a spokojenost byla veliká - zvuky jsou čisté, nástroj nebručí, prostě všechno v pořádku.

Hrát můžete v několika režimech. Prvním je Patch - tedy základní zvuk. Ovládání Juna má pro mě opět jednu nevýhodu, a tou jsou zvuky řazené do kategorií, v rámci kterých si vybíráte. Není tu žádná možnost, jak si zvuk vybrat přímo. Máte ale samozřejmě možnost seřadit si potřebné zvuky pěkně za sebe do uživatelské paměti. Dalším režimem je Performance. Ten samozřejmě známe z ostatních rolandů - obsahuje šestnáct partů, a tak se dá použít i pro sekvencer. Pokud si dáte tu práci, můžete si nastavit tzv. LiveSettings, kde je možné uložit kompletní nastavení zvuků tak, jak ho budete pro hraní potřebovat. K dispozici toho ovšem máte o mnoho víc. Můžete si totiž z Juna udělat i jednoduchou samohrajku, a to použitím funkce Rhythm Pattern, která vám umožní doprovodit se některým z předdefinovaných (nebo vámi upravených) bicích doprovodů. Nu a ještě k tomu můžete přihodit Chord Memory, která obsahuje šedesát čtyři předdefinovaných (ale editovatelných) a šedesát čtyři uživatelských typů akordů. Ty pak, po zvolení této funkce, hrají po stisku každé klávesy. Není to sice zvuk, co známe ze samohrajek, ale uznávám, že někomu to může pomoci.

Další vychytávkou je u Rolanda již známý D-Beam Controller. Jedná se o infračervený snímač vzdálenosti, který vám umožní pohybem ruky (nebo čehokoli jiného) měnit libovolný parametr. Takže máte možnost ovládat například modulaci jen tím, jak vysoko budete mít ruku nad synťákem. Jak už jsem v jednom článku psal, mně osobně tahle věc nijak zvlášť neuchvátila, ale každopádně budete při hře vypadat jako velký čaroděj...

A asi poslední věcí, která z vás udělá (aspoň na chvilku) virtuóza, je arpeggiator. Není sice tak vychytaný jako třeba u XV-88, ale svoji práci určitě odvede - a navíc je plně uživatelsky konfigurovatelný. Význam této funkce bych rozhodně nepodceňoval - živě si vzpomínám na slova Pavla Vohnouta (Kyklope, promiň, nemůžu jinak): "Budu slavnej, jen potřebuju jakejkoli synťák s arpeggiatorem." No a vidíte - je!

Další funkce

To, čím se odlišuje Juno-G od svého menšího brášky Juno-D, je kromě absence PC karty a USB také sekvencer. Ten je na "obyčejný" synťák poměrně slušně vybaven. Plně totiž využívá poměrně velkého displeje, a tak si může dovolit rozhraní, které připomíná standardní počítačové sekvencery. Vlevo tedy seznam stop a nejnutnější informace k nim a vpravo graficky zobrazený jejich obsah. Jak jsem již psal v úvodu, tenhle nástroj umožňuje nahrání až čtyř audio stop - i u nich se tedy zobrazuje náhled obsahu. Nahrávání audia má samozřejmě své limity. Tím prvním je množství dostupné paměti. V základní výbavě má nástroj totiž pouze asi 4 MB paměti dostupné pro nahrávání audia, což vám vystačí tak na dvacet tři sekund stereo záznamu. Nicméně, pokud se na něco takového chystáte, není problém přikoupit další standardní 512 MB DIMM modul RAM (certifikovány jsou PC100 a PC 133, nicméně asi budou fungovat i novější - bohužel jsem neměl na čem otestovat) a pak se vám do paměti vejde až padesát jedna minut sterea. Mluvím samozřejmě o paměti potřebné pro záznam, nikoli pro uložení vašeho dílka. K tomu už bude nutně zapotřebí nějaké externí paměti - takže například již zmiňované paměťové kartičky. O jejich maximální podporované kapacitě jsem se nikde nedočetl, nicméně předpokládal bych, že co tam vrazíte, to bude žít. Trošku pro uživatele nešťastná se mi zdá koncepce PC karty jako interface pro paměťové kartičky, ale chápu, že se výrobce nechtěl zabývat implementací dvou různých technologií a nechal to na třetích stranách. Chcete-li si poslechnout reálné vzorky z interního sekvenceru (i s audiem), máte možnost na našem CD nebo na http://www.roland.co.uk/junog_demos.html.

A co nám výrobce přibalil...

Nu, není toho mnoho, ale stačí. Tak v první řadě je to nezbytný USB driver (v mém případě pro Windows). Pak je to dvojice programů Juno-G Librarian a Juno-G Editor. První slouží k uživatelsky příjemné správě uživatelské části paměti a druhý k editaci zvuků. Musím říct, že programy se od dob softwaru licencovaného od Steinbergu dost změnily, a to rozhodně k lepšímu. Už vypadají jako SW pro Windows a celkem i fungují. Nicméně lehčí problém jsem měl s rozchozením USB připojení. Pokaždé, když jsem nástroj vypnul a zas zapnul, bylo potřeba v menu USB znovu zadat, aby USB zapnul, a tím ho počítač poznal. Ale uznávám, že tedy vina nejspíš nebude na straně "pana Rolanda", ale spíš u pana Gatese...

Ta důležitá přibalená věc je Cakewalk Sonar LE, což je ořezaná čtvrtá verze Sonaru. Nicméně obsahuje i pár virtuálních synťáků a nějaký ten efekt, takže ke standardní domácí práci bohatě stačí.

A nakonec...

Nakonec bych rád řekl, že mě tenhle nástroj docela mile překvapil. Slušný a dost dobře vybavený synťák. Pokud ho budete chtít využít jako nouzovou pracovní stanici, budete sice muset investovat ještě do operační paměti a nějaké té paměťové karty, ale přesto je to za ty peníze slušná koupě. Ale pro tentokrát ho do obchodu ještě vrátím... Nicméně myslím, že legenda je vzkříšena.

Info:

Roland Juno-G je pokračovatelem slavné řady synťáků... Doporučená cena je 30 230 Kč.

Plus:

váha

zvuky

výbava

Mínus:

možná moc měkká klávesnice

méně kontrastní displej

Technická specifikace:

počet kláves: 61

polyfonie: 28