PreSonus Studio 192 - USB audio rozhraní

Prozatím jsem toho od americké firmy PreSonus k recenzi moc neměl. Občas jsem na nějaké zařízení narazil v praxi, jejich digitální mixážní pulty řady StudioLive se na trhu nedají přehlédnout, nějaké starší zvukové karty u nás používáme. Takže jsem byl dost zvědavý na USB audio rozhraní Studio 192, které nabízí za velmi solidní peníze hodně možností. Nejsem běžný uživatel žádného ovládacího ani jiného softwaru této firmy.

Studio 192 je 24bitové až 192kHz USB audio rozhraní (asi se i pro tyhle věci pořád používá i termín „zvuková karta“), které je koncipováno jako „vše v jednom“, nebo spíše „co nejvíc v jednom“, jak pro domácí studio, tak třeba pro nějakou postprodukci. To vše za rozumné peníze.

Krabice ve formátu 19” rack výšky 1U umí osm mikrofonních vstupů, které jsou na konektorech Combo XLR kombinované se šesti symetrickými linkovými vstupy a dvěma nástrojovými vysokoimpedančními vstupy. Mikrofonní i nástrojové vstupy mají „digitálně“ řízenou vstupní citlivost, výrobce uvádí označením XMAX, ale holt každý tomu nějak říká, aby bylo čím ohromovat v katalogu.

Je zde deset symetrických linkových výstupů, které jsou koncipovány jako osm výstupů + stereofonní Master Out se samostatnou regulací hlasitosti na čelním panelu, dále jsou zde dva nezávislé sluchátkové výstupy, každý s vlastní regulací hlasitosti na čelním panelu. Do každého sluchátkového výstupu je možné směrovat samostatný signál.

Přístroj je vybavený vestavěným mikrofonem pro TalkBack (s příslušným čudlíkem na čelním panelu), signál je směrovatelný do libovolného z výstupů.

Z digitálních vstupů a výstupů je zde vždy koaxiální SP/DIF a dvojice optických ADAT, což přináší výborné možnosti pro rozšíření například o externí převodníky. Nicméně všechny digitální vstupy a výstupy jsou omezené na podporu maximální vzorkovací frekvence 96 kHz (ADAT SMUX II), frekvenci až 192 kHz, kterou lze použít u analogových vstupů a výstupů, využít nelze. Pro synchronizaci lze kromě vstupů/výstupů ADAT nebo SP/DIF využít i WordClock (vstup a výstup). Připojení k počítači je realizované pomocí vysokorychlostního rozhraní USB 3.0, je zde samozřejmě i kompatibilita se starším USB 2.0. Když už to má být „vše v jednom“, tak je zarážející, že chybí MIDI. Třeba už to opravdu nikdo nepotřebuje, ale když už to má být základ domácího studia, tak bych MIDI skoro čekal.

Napájení přístroje je řešené pomocí externího adaptéru, jde o celkem standardně používaný „notebookový“ typ. Jestli je kvalitně provedený a vydrží, nebo ne, ukážou dějiny, ale já je prostě nemám rád. Přístroj není tak moc plný elektroniky, aby se do něj nevešel napájecí zdroj. Jenže už málokterý z výrobců to dnes dělá.

Pro ovládání se používá softwarová aplikace UC Surface, která umí fungovat jak na PC, tak na Macu nebo iPadu. Kromě ovládání všech možných funkcí Studio 192 obsahuje pro každý vstup i možnost využití ekvalizérů, dynamických procesorů, případně jiných efektových plug-inových modulů (reverb, delay atd.). Výrobce to označuje jako Fat Channel a název vychází z označení jednoho kanálu dynamického procesoru PreSonus ACP 88. Vestavěný DSP procesor přístroje Studio 192 přináší režim Zero Latency, díky němuž přístroj umožňuje dosahovat velmi nízkých zpoždění signálu při zpracování signálu, optimalizovaný pro využití v DAW Studio One. V návodu ani v technické specifikaci nejsou uvedené žádné podrobnější informace, jakých zpoždění v jaké konfiguraci (a v jakém softwaru) lze v maximální nízké latenci dosáhnout. Přístroj lze provozovat i samostatně bez připojeného počítače.

Dojmy a praktické použití

Zařízení působí značně robustním a poctivým dojmem, včetně provedení ovládacích prvků. Obzvlášť analogové Volume působí velmi profesionálně. Chválím. Přímo z čelního panelu je možné ovládat jednak citlivost vstupů (gain) kombinací tlačítek pro výběr plus společným otočným ovládacím prvkem pro vlastní nastavení citlivosti. U každého mikrofonního vstupu zvlášť je možné zapnout fantomové napájení mikrofonů +48 V. Chválím. Tato kombinace ovládacích prvků je naprosto intuitivní a zároveň naprosto minimalistická, pro rychlé nastavování by bylo vhodnější mít osm otočných prvků, ale asi by to stálo víc. Pro práci v domácím studiu je to zcela postačující, pro použití naživo to může být někdy pomalé. Vše lze ale ovládat ze softwarového ovladače UC Surface. Digitální řízení citlivosti funguje bez rušivých jevů ve zvuku, rozsah 60 dB s krokem 1 dB je naprosto dostačující, jak bývá obvyklé, v poslední části průběhu ovladače (asi 10 posledních kroků) už se ve zvuku projevuje šum. Měl jsem možnost zároveň porovnat kvalitu mikrofonních vstupů testovaného přístroje Studio 192, dále přístroje RME Babyface a digitálního mixážního pultu Tascam DM3200. Subjektivní dojem: Presonus je někde uprostřed, rozdíly nejsou zvlášť výrazné, ale RME je prostě subjektivně lepší.

Výborné jsou sluchátkové výstupy. Jednak jsou samostatně konfigurovatelné (směrovatelné) jako nezávislé stereofonní výstupy, jednak umožňují dosáhnout vysoké hlasitosti u většiny myslitelných typů sluchátek a mají výbornou dynamiku. Opět chválím.

Dostatek analogových výstupů přináší výbornou variabilitu. Ovládací software podporuje tzv. Speaker Management, kdy hlavní stereofonní výstup je označený jako výstup A, analogové výstupy 1 a 2, stereo výstup B a výstupy 3 a 4 jako C. A mezi tím si můžete přepínat a různě to kombinovat. Pěkné a pro srovnávací poslech nahrávek na různých reprosoustavách (nebo jako příposlech muzikantům) velmi dobře využitelné.

Výhodou jsou dva vstupy a výstupy ADAT, v této cenové třídě je to dost neobvyklé řešení a dost to rozšiřuje možnosti přístroje (až 16 dalších vstupů a výstupů). Bohužel digitální vstupy a výstupy nepodporují režim SMUX IV, kdy je možné využít až 192 kHz vzorkovací frekvence. Nechápu proč, jestli nestačí výpočetní výkon DSP procesoru, nebo je to nějaká jiná softwarová záležitost. Na druhou stranu, kdo to reálně využívá, zvlášť v této cenové kategorii? Pokud se někde mělo ušetřit, tak tady mi to asi vadí nejméně.

Ovladače, software UC Surface

Softwarové ovladače jsou dostupné pro operační systémy Windows 7 (SP1)/8/10, dále pro Apple MacOS 10.8 nebo vyšší. Takže s Windows XP už máte smůlu...

USB konektor je na přístroji přelepený samolepkou, kde se píše, že máte nejdříve zaregistrovat přístroj, nainstalovat ovladače a pak jej teprve připojit. Obvykle se tohle píše v manuálu, jenže výrobce prozíravě předpokládá, jaká část populace čte manuály. Takže provedete, nainstalujete, připojíte, ono si to rovnou vyřeší aktualizaci ovladačů, a pak už to funguje. Zajímavý přístup.

Výrobce udává příklady nastavení ovladačů pro práci s různými programy pro DAW (Logic, Pro Tools, Sonar, Cubase), samozřejmostí je ovladač ASIO, u kterého je možné měnit všechny očekávatelné parametry (vzorkovací frekvence, velikost bufferu atd.). U testovací konfigurace počítače Dell + Win 7 + softwaru Steinberg Nuendo 5.5 způsobila změna vzorkovací frekvence v ovladači pád aplikace Nuendo. U ovladačů některých jiných audio rozhraní jsem tenhle problém nezaregistroval. Žádné další potíže ale během práce s přístrojem nenastaly.

Výrobce u UC Surface píše, že je to ovládací systém, který je „Designed primarily for live mixing...“. A že jde o propojení filozofie ovládání přístrojů řady Studio s řadou StudioLive (tedy mixážní pulty). Umí to opravdu ovládat všechno, od řízení citlivosti, routingu, úrovně, a hlavně to vychází z filozofie tzv. Fat Channel, což není nic jiného než zařazení ekvalizérů, dynamických procesorů, případně efektových procesorů do signálové cesty na různé vstupy/výstupy. Graficky to vypadá hodně zajímavě, je vidět  inspirace iPadem a jeho grafickými možnostmi, všechno je docela přehledné, ale subjektivně to pro mě bylo méně intuitivní než ovládací panely některých jiných výrobců. Bez návodu jsem se v tomhle případě neobešel, ale těch možností je zase velké množství a ten systém jsem používal poprvé. Třeba bych si zvykl.

Ještě k Fat Channels, což vlastně je na každém vstupu kombinace čtyřpásmového ekvalizéru (semiparametrického), kompresoru/gate/limiteru, s možnosti otočení fáze a zapnutí fantomového napájení mikrofonů. Všechno je to výborně použitelné.

K dispozici máte i dvě efektové sběrnice - FXA je určená pro dozvukové procesory (reverb), FXB je pro delay. Neumí to třeba používat efektové plug-inové moduly jiných výrobců, ale i tak je ze všech dostupných efektů slušný výběr a například dozvukové efekty jsou výborně využitelné a líbí se mi víc než třeba u RME.

Nastavení všeho je možné uložit do scén, nastavení Fat Channels do presetů, je zde možnost porovnání dvou nastavení Fat Channel A/B a další „vychytávky“.

Závěr

Presonus Studio 192 je zajímavé zařízení „vše v jednom“ s velmi rozumným poměrem možnosti/zvuková kvalita/funkčnost/cena, kdy kompromisy v koncepci nejsou nijak výrazně omezující. Oceňuji jednak slušné mechanické provedení, zvukovou kvalitu (především výstupů) a možnost rozšíření o dalších 16 kanálů pomocí dvou vstupů a výstupů ADAT.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

www:

www.presonus.com/products/Studio-192